Severoameričtí psouni: Syslové, kteří umí štěkat jako psi
Činorodá zvířátka patřící do rodu psounů nápadně připomínají nám dobře známé sysly. Svá někdy až neuvěřitelně rozsáhlá „města“ tito tvorové pozorně stráží a v případě nebezpečí se ozývají charakteristickým štěkotem
Psouni žijí v podzemních norách – rozsáhlých systémech tunelů a komor, jejichž přítomnost pod zemí lze snadno detekovat podle četných hromádek hlíny na povrchu. V norách jsou prostory využívané výhradně jako „dětské pokoje“, ložnice nebo i toalety. V blízkosti otvorů vedoucích nad zem psouni dokonce budují naslouchací posty, kde mohou v bezpečí sledovat pohyb predátorů ohrožujících okolí příbytku.
Nory jsou 5–10 metrů dlouhé a sahají 2–3 metry pod zem. Vstupní otvory mívají většinou průměr 10–30 cm a jeden psouní „byt“ jich může mít až šest. Psouni věnují jejich budování i přestavování spoustu času a z jejich práce těží i jiná zvířata. V norách totiž žijí třeba hadi, sovy králičí (Speotyto cunicularia) nebo vzácně i tchoř černonohý (Mustela nigripes), pro nějž jsou ovšem psouni vítanou kořistí.
Největší město psounů
Rodinná společenství psounů, která jsou tvořena samcem, několika samičkami a jejich potomky, obývají jeden systém nor, dělí se o jídlo, vzájemně se čistí a společně odhánějí jiné psouny. Mláďata jsou velmi hravá a často jsou k vidění, jak dovádějí kolem nory. Členové jedné rodiny se neomylně poznají a při návratu se dokonce vítají způsobem, který může vzdáleně připomínat lidský polibek.
Zřejmě nejznámější psouni prérioví (Cynomys ludovicianus) žijí ve větších společenstvích, jimž zoologové říkají města. Žít v nich může několik stovek zvířat, přičemž taková kolonie obvykle nezabírá prostor větší než jeden kilometr čtvereční. Největší zaznamenané „město“ psounů prériových v americkém státě Texas ovšem mělo rozlohu 64 000 km² a žilo v něm kolem 400 milionů jedinců!
Hlídači a zimní spáči
Všechny druhy psounů jsou denní živočichové, kteří během dne vyrážejí za potravou do okolí svých nor. Krmí se travou, kořínky i semínky a při tom komunikují dobře slyšitelnými signály. Při varovném zvuku, který zazní, jakmile se na obzoru objeví kojot, jezevec nebo jiný predátor, se obyvatelé psouního města okamžitě rozeběhnou ke vchodům do podzemí. A v úkrytu zůstanou až do okamžiku, kdy se vzduchem rozlehne další smluvený signál, který znamená, že je „čistý vzduch“.
Všechny druhy psounů tráví chladné období v určité formě zimního spánku. Zatímco ale například psouni běloocasí, kteří žijí ve vyšších nadmořských výškách, hibernují až půl roku, psouni prérioví se i v zimě objevují za teplých dní venku a hledají na chudých zimních prériích něco k snědku.
Pětice prériových psů
Rod psounů (Cynomys) obsahuje pět druhů, které všechny žijí na travnatých pláních Severní Ameriky. Konkrétně jsou to:
- psoun Gunnisonův (Cynomys gunnisoni)
- psoun běloocasý (Cynomys leucurus)
- psoun prériový (Cynomys ludovicianus)
- psoun mexický (také p. Merriamův, Cynomys mexicanus)
- psoun Allenův (Cynomys parvidens)
Ačkoli žijí na zemi i pod ní, patří podobně jako sysli, svišťové nebo čipmankové do čeledi veverkovitých (Sciuridae). V angličtině se psounům říká „prairie dogs“, což doslova znamená „prérioví psi“. Navzdory nepřehlédnutelnému vzhledovému i velikostnímu rozdílu v porovnání se psy jim toto pojmenování zůstalo, protože varovné volání psounů nápadně připomíná psí štěkot.
Co o psounech možná ještě nevíte
- Měří 30 až 38 cm, ocas přidává dalších 8–10 cm; dosahují hmotnosti 1 až 2 kg.
- Tito býložraví savci se ve volné přírodě dožívají věku tří až čtyř let.
- V psouních norách je během léta udržována teplota 15–25 °C, v zimě 5–10 °C.
- Nory jsou stavitelsky propracované, vodní srážky spolehlivě odvádí do spodních vod, což zabraňuje erozi.
- Mladí psouni tráví prvních šest týdnů výhradně pod zemí, ve věku pěti měsíců dospívají.
- Podle některých biologů sahá spolupráce mezi psouny tak daleko, že samice krmí a starají se i o mláďata svých kolegyň.
