Kamzík bělák (Oreamnos americanus) je sudokopytník z čeledi turovitých (Bovidae), který obývá vysoká pohoří Severní Ameriky. Běláci žijí v nadmořských výškách dosahujících až 4 000 metrů a jsou největšími savci, kteří se v těchto místech vyskytují. Do nižších úrovní se vydávají především v zimním období, kdy putují k solným lizům.
TIP: Společenské vazby promykovitých aneb Jeden za všechny, nebo nepřežije nikdo
Pro pobyt v horách jsou všestranně vybaveni. Proti chladu je chrání dvojitá srst, která je složena z husté podsady a svrchní srsti s dutým vlasem. Mohou tak přestát teploty klesající až k -45 °C a zároveň čelit větrům dosahujícím rychlosti zhruba 150 km/h. V létě jim srst ve velkých chuchvalcích vypadává.
Pohyb ve skalnatém terénu běláci zvládají s bravurou, kterou by jim mohl závidět téměř každý horolezec. Jejich rozdělená kopyta vybavená poduškami umožňují velkou stabilitu i na svazích o sklonu 60° i příkřejších. Sklouznutí zabraňují i paspárky vyrůstající na zadní straně nohou těsně nad kopyty.
Život v místech, kam se nedostanou predátoři, běláky po většinu jejich života zbavuje nutnosti bránit se před svými přirozenými nepřáteli. V případě střetu vlky, pumami, rysy a medvědy ovšem kamzíci vůbec nejsou snadnou kořistí. Samci váží až 120 a více kilogramů, samičky jsou jen o 10–30 % lehčí. K tomu jsou obě pohlaví vybavena ostrými, zhruba dvě desítky centimetrů dlouhými rohy, které dokáží použít. Dokonce se traduje, že ve Skalistých horách byl kdysi nalezen medvědem usmrcený kamzík bělák, ale jen pár metrů dál leželo tělo rohy smrtelně zasaženého medvěda.
