Sérioví vrazi, kterým přálo štěstí: Hannoverský upír Fritz Haarmann
Příběh Fritze Haarmanna dokládá, že upíři nejsou jen výmyslem z hororů. Jednoho skutečného zrodilo poválečné Německo sužované bídou a obrovskou inflací
Friedrich Haarmann vybočoval z normálu už odmalička. Vyhýbal se společnosti ostatních dětí a měl problémy se svou homosexualitou. Oblékal se do dívčích šatů, šly mu spíše dívčí sporty, rád pekl a vařil. Když ho v sedmnácti letech zavřeli za obtěžování malých chlapců do blázince, dostal se na samý okraj společnosti.
Hannoverský upír
- Jméno: Friedrich (Fritz) Haarmann (1879–1925)
- Oběti: 27–40 mladíků
- Způsob vražd: prokousnutí hrdla a rozporcování těla
V rodném Hannoveru kradl, pašoval zboží a dlouhé měsíce pak trávil ve vězení. Zlom v jeho životě nastal v roce 1918. Zatímco si ve vězení odpykával trest za sex s nezletilým chlapcem, seznámil se kuplířem homosexuálů Hansem Gransem. Po propuštění společně rozjeli zrůdný obchod.
Lákali do svého bytu homosexuální mladíky, Haarmann jim dal najíst a nakonec je opil. V nestřežený okamžik pak prokousl své oběti hrdlo a částečně jí vysál krev. Mrtvolu později naporcoval a na černém trhu prodával lidské maso chudým lidem jako vepřové řízky. Mezitím jeho komplic Grans prodával oblečení a osobní věci zavražděného. Kosti a vnitřnosti skončily v kanálu.
Policejní informátor
Stín hannoverského upíra visel nad městem téměř šest let. Strach vyvrcholil roku 1924, kdy řeka vyplavila několik lebek. Při dalším prohledávání břehů se našlo téměř pět set kusů lidských ostatků, které podle analýz patřily nejméně dvaadvaceti mladým mužům. Zatímco se městem šířila panika, policisté neměli jedinou jasnou stopu. I proto, že Haarmann patřil k policejním informátorům, takže byl ze všech seznamů podezřelých automaticky vyškrtáván.
Výsledky vyšetřování přišly až poté, co se do případu vložili berlínští detektivové. Haarmanna zatkli a při prohlídce jeho bytu našli pozůstatky mnoha obětí. Identitu dokázali určit jen u sedmadvaceti z nich, které hannoverský upír připravil o život v posledních dvou letech. Obětí mezi třinácti a třiadvaceti lety však bylo víc. „Třicet nebo čtyřicet, přesně si to nepamatuji,“ prohlásil Haarmann u soudu. Rozsudek smrti si vyslechl s ledovým klidem. Jeho život ukončilo ostří gilotiny v dubnu 1925.