Schovat se a přežít: Pět dokonale maskovaných zvířat
Každé divoké zvíře musí denně bojovat o přežití, a pokud nepatří mezi vrcholné predátory, vždy existuje riziko, že na něj protivník zrovna číhá. Následující pětice vyřešila neustálé ohrožení takřka dokonalou kamufláží
Z rybníka na talíř
skokan zelený | výskyt: Evropa
Tento hybrid skokana skřehotavého a krátkonohého dorůstá 5–11 cm a jeho obvykle hnědé oči mění v době páření barvu: U samců přecházejí do zelenožluté, zatímco samicím žloutnou nebo získávají žlutohnědý odstín. Díky svému jasně zelenému zbarvení skokani na svou hmyzí oběť rádi číhají například v záplavě lístků okřehku menšího, lidově zvaného žabinec. K jejich nejurputnějším predátorům přitom patří člověk – zmíněný žabí druh se totiž považuje za delikatesu. (foto: Profimedia)
List s očima
ploskorep fantastický | výskyt: Madagaskar
Drobný madagaskarský endemit loví hlavně v noci. Vědci o jeho stravovacích zvycích mnoho nevědí; předpokládají však, že se živí veškerým hmyzem, který dokáže chytit, nebo třeba šneky. Sám se ovšem nezřídka stává obětí krys či ptáků, a právě před nimi se proto přes den maskuje jako uschlý list – buď zavěšený z větve, nebo skrčený v hromadách skutečného spadaného listí. Celé jeho tělo pokrývají kamuflážní žilky, přičemž ocas má ploskorep tenký, a dokonce „nahlodaný“, takže působí naprosto věrohodně. (foto: Shutterstock)
Ztracen v korálech
koníček bradavičnatý | výskyt: moře jihovýchodní Asie
S rozměry nedosahujícími ani 3 cm patří koníček bradavičnatý mezi nejmenší druhy mořských koníků. Čelisti má spojené, a potravu proto nasává trubicovitým otvorem v ústech. Žije převážně v okolí mořských trav či měkkých korálů, jejichž vzhled díky pozvolné evoluci převzal a dovede se v nich mistrně maskovat. Nejvíc se rozšířil ve vodách jihovýchodní Asie a obvykle se pohybuje v hloubkách od 10 do 40 metrů. (foto: Shutterstock)
V pevném objetí
křižák větvový | výskyt: Austrálie
Křižákovi větvovému, který dorůstá zhruba 3 mm, pomáhá s kamufláží jedinečný tvar těla: Břicho dokáže vyklenout tak, aby dokonale obepnulo větvičku. Pavouk ji pak uchopí také svýma chlupatýma nohama a v podstatě s ní splyne. Zmínění členovci jsou aktivní hlavně v noci: Nejprve si na kořist utkají síť a poté trpělivě vyčkávají. S rozedněním ovšem past zničí, zaujmou maskovací polohu a setrvají v ní až do dalšího setmění. Ačkoliv jsou jedovatí, člověka jejich kousnutí neohrožuje. (foto: Shutterstock)
Peří musí ladit!
výreček americký | výskyt: Severní Amerika
Výrečka amerického, v dospělosti dorůstajícího až 25 cm, můžete spatřit ve dvou barevných variantách – v odstínech pálených tašek a šedi. V závislosti na peří si pak hledá útočiště v lesech, parcích a obecně zalesněných oblastech, kde ladí s kůrou stromů. Výrečci loví hlavně v noci, zatímco přes den odpočívají a skrývají se v různých dutinách či proděravělých kmenech. Živí se převážně drobnými savci, ale nepohrdnou ani menšími ptáky a holdují také hmyzu. (foto: Shutterstock)
