Samotář v evoluční mlze: Tajemný opeřenec guan horský

Všichni ptáci jsou přímými potomky dinosaurů. Někteří z nich se ovšem dávno vyhynulým obyvatelům naší planety blíží i svým „věkem“ a jen málokterý druh stojí na rozcestí v evoluční mlze tak pevně jako guan horský (Oreophasis derbianus).

Vývojová linie, do níž patří, má dnes kolem 40 milionů let (dinosauři přitom vyhynuli před 65 miliony roků). Právě tehdy se evoluční větev, jejímž jediným potomkem je právě guan horský, oddělila od ostatních příslušníků čeledi hokovitých (Cracidae).

Hlava v korunách stromů

Dnes je guan horský zřejmě největším ptákem, který reálně čelí vymření. Na seznam ohrožených druhů se dostal kvůli neustálému ústupu rozdrobeného životního prostředí, malé populační velikosti a pytláctví. Na obtíž je z hlediska životaschopnosti i velmi důvěřivá povaha a nízká ostražitost tohoto opeřence. Náš průvodce Lyko téměř vždy spatřil guany dříve, než oni sami stačili zaznamenat přítomnost zvědavých dvounožců. Je pravda, že Lyko je profesionální ranger a průvodce pracující pro UNESCO a jeho zrak je na „lov“ ptáků vycvičený. Dlouhá léta se věnuje jejich monitorování v rezervacích jižního Mexika a Střední Ameriky a guan je jeho životní láskou.

Lyko stojí nohama pevně na zemi, ale svět, ve kterém žije, je stejně tam nahoře, v korunách stromů. Na měsíc se stal mým průvodcem v pralese a já vždy obdivoval, jak potichu se dokáže pohybovat. Snad i díky tomu spatřil ve čtyřech z pěti případů vzácného ptáka dříve než já. I zcela nehybného a za větvemi přikrčeného tvora dokázal ve spleti tvarů a pohybů pralesa neomylně rozlišit.

Nezaměnitelný „jednorožec“

Ještě předtím, než guany spatříme, slyšíme jejich typický hlasový projev. Dá se snadno napodobit, když „zakřičíte“ se zavřenými ústy „hu“. Nesmíte zvuk vypustit nosem a nápodoba je v tom případě velmi věrná. Guani ovšem kromě toho klapou zobákem a samička se navíc ozývá až sedmi různými způsoby.

První pár guanů, které vidím, sedí na hnízdě. Neškrábeme se za nimi do koruny stromu, ale víme, že obvykle sedí na dvou obrovských bílých vajíčkách. Sameček i samička jsou si velmi podobní. Mláďata se dají rozeznat podle chybějícího červeného rohu, který dorůstá až k druhému roku života, a hnědých křídel s ocasem. Kromě rohu jsou u dospělců nezaměnitelné červené nohy, žlutý zobák a bílá hruď.

Pod ochranou odpovědných

Hlavní příčinou ohrožení druhu je mizící a degradující mlžný prales Střední Ameriky. Les je ohrožen zemědělskou činností, kávovými plantážemi a výběrovou těžbou dřeva. V roce 2009 zmizeli guani z lokality Volcán Santo Tomás následkem požáru. Odlesňování je pak vyhnalo z lokalit Cuilco, San Sebastian Coatan a San Pedro Soloma v Guatemale. Z toho je až příliš dobře vidět, jak je druh v důsledku roztříštěného životního prostředí citlivý na lokální podmínky.

Guani horští už dnes naštěstí nejsou loveni pro peří a maso a z krátkodobého hlediska je pozitivní i ústup jejich hlavního predátora – harpyje pralesní (Harpia harpyja). Díky mexické vládě je druh prohlášen za ochranářskou prioritu (Semarnat 2011) a většina jeho lokalit v Guatemale je pod ochranou.

Odsouzeni k samotě?

Ozvěna hromů v obrovském, několik kilometrů dlouhém strmém údolí, se odráží neutuchající ozvěnou. Chvíli mám pocit, že se roklina tímhle nesnesitelným hřmotem roztrhne na dvě poloviny. Pak zůstanou dvě Země – jedna s guany a druhá bez nich. Sedíme na dně údolí, v přítmí mlhy horského pralesa, a studujeme a fotografujeme vzácný a také dosud nikým neviděný hmyz a neobyčejné druhy orchidejí. Fascinují nás obrovské mechy, a když je svah dostatečně strmý, prohlížíme si taky vrcholky stromových kapradin.

TIP: Peruánský zázrak vzkříšení: Guan bělokřídlý vstal jako fénix z popela

Nad námi nemotorně létají obrovští zvědaví guani a já přemýšlím nad cestou, kterou už urazili. Dlouhých 40 milionů let se na povrchu naší planety protloukají úplně sami. S nadsázkou se dá říct, že my máme gorily a šimpanze, ale guani nemají nikoho – létají a stojí v mlze horského pralesa úplně osamoceni. Evolučně s nimi sice nemáme moc společného, ale když se k nim solidárně nepřidáme a nevezmeme na sebe odpovědnost za jejich další život, nezůstane po nich žádná stopa.