Samopal vz. 58 vs. AK-74: Podobné, a přesto úplně jiné zbraně

Časté záběry z konfliktních oblastí ukazují bojovníky s AK-47 a modernějšími AKM, někdy však i s čs. samopalem vz. 58. Podle současné terminologie se jedná o útočné pušky, v minulosti se ovšem označovaly jako samopaly. V čem se tak zásadně liší?

Třískové obrábění versus lisování

Jeden z prvních rozdílů mezi AK-47 a Sa vz. 58, který zaujme z hlediska zpracování, je pouzdro závěru – jedna z nejdůležitějších částí, protože tvoří jádro a současně spojovací element celé konstrukce. K němu se připojuje hlaveň, pažba i pistolová pažbička, pohybuje se v něm závěr a do pouzdra závěru se vkládá zásobník. Zatímco toto pouzdro tvoří u Sa vz. 58 přesně vyfrézovaný odlitek, sovětští konstruktéři navázali na válečné zkušenosti a použili plechový výlisek s následným nýtováním a svařováním (i když některé verze obdržely pouzdro obráběné).

Stejná technologie lisování posloužila u převážné většiny AK-47 ke zhotovení krytu závěru, který po spojení s pouzdrem kryje vlastní závěr. Ten se pohybuje v takto vymezeném prostoru, přičemž při výstřelu zcela zakrývá výhozní okénko a teprve při pohybu vzad, iniciovaném tlakem spalných plynů na píst, okénko otevírá a vyhazuje jím prázdnou nábojnici. Při pohybu vpřed působením vložené vratné pružiny se pak vysouvá ze zásobníku do nábojové komory nový náboj.

Jeho odpálení zajišťuje bicí pružina, symetricky vinutá podobně jako hodinové pero, tvořící součást spoušťového ústrojí. Oproti tomu víko pouzdra závěru „osmapadesátky“, jedna z mála lisovaných částí čs. zbraně (další dvě tvoří nadpažbí a podpažbí), nese dvě pružiny. Horní vratná, vrací závěr dopředu, a dolní bicí, uděluje potřebnou energii úderníku. Zásobníky pro AK-47 a Sa vz. 58, vzájemně nezaměnitelné, vznikly lisováním (Sověti později přešli na plastové zásobníky s kovovými doplňky). Výroba dalších součástek již probíhala třískovým obráběním, tedy frézováním, soustružením a broušením.

Závěr a jeho mechanismus

Závěr musí zvládnout řadu činností v extrémně krátkém čase po sobě: během zlomku sekundy zasouvá náboj ze zásobníku do nábojové komory, kterou těsně před výstřelem uzamyká, rozněcuje zápalku náboje, po výstřelu prázdnou nábojnici vytahuje a vyhazuje. Právě v konstrukci závěru a jeho mechanismu spočívá největší odlišnost obou zbraní. Závěr AK-47 tvoří zápalník, nosič závorníku pevně spojený s pístem, rotační závorník se dvěma ozuby, zamykajícími závěr do vybrání v pouzdře závěru a s integrovaným vytahovačem prázdných nábojnic.

Celkem se závěr „kalacha“ skládá ze tří základních součástek, což ovšem neznamená, že menší počet dílů rovná se jednoduchost. Za největší slabinu závěru lze považovat pevné spojení pístu s nosičem závorníku, což při prasknutí součásti v důsledku únavy materiálu způsobí zaseknutí a de facto vyřazení zbraně z boje. Zamykání závěru pomocí rotačního závorníku s ozuby patří u automatických zbraní k nejrozšířenějším konstrukcím.

Výraznou odlišnost čs. konstrukce představuje samostatný píst, který předává svou energii, získanou od spalných plynů po výstřelu, „úderem“ na čelo závěru. Poté se vrací působením vlastní vratné pružiny dopředu. Závěr „osmapadesátky“ se skládá ze čtyř součástí: ta největší (a nejtěžší), nosič závorníku, nese zbývající tři – totiž závorník s kyvnou závorou a úderník probíhající osou závorníku a bijící na zápalník. Ten tvoří kompaktní součást závorníku podobně jako vytahovač nábojnic.

Systém uzamčení závěru fungující u samopalu vz. 58 doposud žádná jiná zbraň této kategorie nepoužila – přesto prokázal svou spolehlivost a životaschopnost. Oproti AK-47 přináší tento závěr další výhody. Za prvé střeleckou pohotovost, kdy závěr zůstává po posledním vystřeleném náboji v zadní poloze. Za druhé závěr při své činnosti otevírá celý prostor nad zásobníkem a za nábojovou komorou, což zajišťuje téměř stoprocentní spolehlivost zbraně při vyhazování prázdných nábojnic.

Univerzální bodák pro AK-47

Bodák tvoří po staletí neodmyslitelnou součást většiny delších ručních zbraní a svou univerzálnost prokazuje dodnes. Zatímco první AK-47 obdržely jednoduché bodáky M 1947, umožňující po nabroušení ostří i řezání, o 12 let později vstoupily na scénu víceúčelové bodáky M 1959 a M 1959/2, představující zásadní změnu ve velkosériově vyráběných chladných zbraních.

Konstruktéři do jediného kompletu spojili zbraň nejen bodnou, sečnou a řeznou (bok hřbetu čepele tvaru bowie má pilovou lištu), ale i nůžky na drát – provedení bodáku a pochvy umožňuje stříhat i dráty pod proudem. Funkci nůžek zajišťuje obdélníkový otvor v čepeli, do kterého lze nasadit čep nanýtovaný na spodní části pochvy. Bodák k samopalu vz. 58 vypadá vedle sovětského bodáku M 1959/2 či jeho verze M 1989 určené pro AK-74 skutečně jako „chudý příbuzný“.

TIP: Pušky z rodiny AK: Různé verze slavné zbraně vyráběl celý svět

Kromě bodání umožňuje po nabroušení takzvaného nepravého ostří pouze sekání nebo řezání, ale víc nic. Kožená pochva se nosí navlečena na opasku a slouží jen k uložení bodáku. Ve srovnání s úplně první variantou „kalašnikovů“, tedy s AK-47, i s jeho modernější úpravou AKM, lze za mírně kvalitnější konstrukci považovat Sa vz. 58. Nedočkal se však ani ve zlomku tak masového rozšíření ani rozpracování do dalších, průběžně modernizovaných variant jako AK-47, které už ve svých parametrech převyšují první variantu.