S kamerou na frontě: Propagandistický film The Battle of The Somme

Koncem roku 1915 vyslal Britský tematický výbor pro válečné filmy dvojici kameramanů na francouzská bojiště. Jejich záběry pro filmové týdeníky se sice vydařily, ale kina na ostrovech o ně projevila jen malý zájem. Na jaře následujícího roku tak vyrazili do akce další dva filmaři – John McDowell z British and Colonial Films a Geoffrey Malins ze společnosti Gaumont. Hodlali pořídit ještě chytlavější materiál a nemohli si vybrat vhodnější dobu – krátce po jejich příjezdu zahájila královská armáda dělostřeleckou přípravu před bitvou na Sommě.

Kilometry filmu

Oba muži pochopili, že se jim otevírá nebývalá příležitost, a od 26. června do 9. července natočili řadu unikátních záběrů – Malins se pohyboval v sektoru 29. divize u Beaumont-Hamel, McDowell u 7. divize poblíž Fricourtu. Natáčení nepostrádalo dramatické momenty a autoři maskovali kamery pomocí pytlů s pískem, aby nebudili pozornost nepřítele. I tak byl Malinsův stativ poškozen blízkou explozí granátu. 

Než se propagandisté vrátili do Londýna, naplnili filmové kotouče o délce 2,4 km. Zdokumentovali kupříkladu výbuch podminovaného německého opevnění na Hawthornské vyvýšenině, útok praporu Lancashirských střelců, promluvy velitelů k mužům nebo dělostřeleckou baráž. Většina scén byla autentických – s výjimkou záběrů, kdy pěšáci vylézají ze zákopu a vyrážejí do země nikoho, které Britové zinscenovali v zázemí. 

Týdeníky? Ne!

Když materiál zhlédl šéf zpravodajců expedičního sboru generál John Charteris, byl nadšen a doporučil ministerstvu války vše co nejdříve sestříhat a zveřejnit. Propagandisté původně nezamýšleli vytvořit dlouhometrážní film, avšak střihač Charles Urban přesvědčil nadřízené, že záběry mají vynikající úroveň a byla by škoda je vyplýtvat na týdeníky. 

Řadu scén cenzoři nepovolili zařadit – výsledný film měl zahrnovat převážně momenty, které by podpořily válečné úsilí a pozvedly morálku. Dle těchto pokynů vznikla verze o stopáži 77 minut a na přelomu července a srpna se promítala na velitelství expedičního sboru. Po zhlédnutí ministrem války Lloydem Georgem byl snímek 7. srpna 1916 schválen k veřejnému šíření.

Nečekaný úspěch 

Už o tři dny později se uskutečnila projekce pro publikum složené z novinářů, úředníků, byznysmenů z oblasti kinematografie a důstojníků generálního štábu. Ve druhé polovině měsíce film pod názvem The Battle of The Somme zamířil do 34 londýnských biografů a posléze i do celého království, aby se nakonec hrál ve dvacítce zemí.

Reakce diváků předčila očekávání a kina musela pro velký zájem organizovat další promítání. Během prvních šesti týdnů vidělo snímek jen v Británii 20 milionů osob, do října vydělal 30 000 liber a noviny o něm psaly jako o silném povzbuzovači morálky. Ačkoliv nejdrastičtější momenty cenzoři vyškrtli, objevovala se na plátnech nejen propaganda, ale i záběry padlých obou stran či ošetřování raněných. Někteří veřejní činitelé považovali za nemorální veřejně zobrazovat násilné scény, jiným zase vadilo, že se tak vážný snímek promítá ve stejných sálech jako humoristické filmy. Od září jej Britové pouštěli také svým vojákům ve Francii – s cílem je uklidnit získáním alespoň povšechné představy, co mají v bitvě očekávat. 

TIP: Ve víru hádek a intrik: Vojáci vs. politici během příprav a průběhu bitvy na Sommě

V roce 1920 putoval negativ do Imperiálního válečného muzea, jehož experti vytvořili několik záložních kopií. Jen díky tomu se záběry dochovaly do současnosti, neboť původní nitrocelulózové filmy se do 70. let rozpadly. V roce 2005 se snímek dočkal zápisu do programu UNESCO Paměť světa coby „přesvědčivý dokumentární záznam jedné z klíčových bitev Velké války a první celovečerní záznam boje na světě, který pomohl stanovit metodologii dokumentárního a propagandistického filmu“. O tři roky později se film po digitálním zrestaurování objevil i na DVD.