Rychlost srdečního tepu určuje, jak subjektivně vnímáme čas

Lidský mozek si udržuje představu o čase, která zhruba odpovídá skutečnému času. Dělá to automaticky, ale ne vždy stejně. Subjektivní vnímání času se může měnit. Některé chvíle nám přijdou velmi dlouhé a jiné sotva zaznamenáme. Vědci nedávno zjistili, že to, jakým způsobem mozek vnímá čas, se do značné míry odvíjí od jiného klíčového orgánu lidského těla – lidského srdce.

Adam K. Anderson z Cornellovy univerzity a jeho spolupracovníci došli k závěru, že mozek si nastavuje svůj rytmus času podle srdečního tepu. Během výzkumu, který nedávno zveřejnil odborný časopis Psychophysiology, zkoumali vztah vnímání času a srdečního tepu u 45 studentů Cornellovy univerzity.

Experiment s vnímáním času

Účastníci experimentu byli ve věku 18 až 21 let, měli normální sluch a netrpěli žádnou srdeční chorobou. Badatelé použili elektrokardiograf ke sledování jejich srdeční aktivity s rozlišením na milisekundy. Zároveň ho propojili s počítačem, který reagoval na srdeční tepy pokusné osoby krátkými tóny.

Každý z tónů trval 80 až 180 milisekund. Výzkumníci se ptali studentů, zda určitý tón trval delší nebo kratší dobu než ostatní. Ukázalo se, že pokusné osoby subjektivně vnímají tóny během experimentu jako delší, pokud měly před jeho poslechem rychlejší srdeční tep. Při pomalejším srdečním tepu zase studenti udávali vnímané tóny jako kratší.

TIP: Když lidé zestárnou, čas jim ubíhá rychleji. Vědci zjistili, proč tomu tak je

„Srdeční tep je jako rytmus, který informuje mozek o plynutí času,“ vysvětluje Adam Anderson. „Toto vnímání přitom není lineární. Neustále se zrychluje anebo zpomaluje, podle toho, jak pracuje naše srdce.“