Ruské pušky pro Irsko: Německá podpora velikonočního povstání

Na podzim 1914 přesídlil do Německa bývalý britský diplomat Roger Casement, jenž v minulosti proslul informováním veřejnosti o utlačování domorodého obyvatelstva v Belgickém Kongu či bojem za práva peruánských indiánů. Krátce před první světovou válkou navázal styky s irským podzemním hnutím a po vypuknutí konfliktu agitoval pro jeho věc ve Spojených státech.

Hoďte to na námořníky

Irský revolucionář záhy navázal styky s německými zpravodajci, kteří jej doporučili Berlínu. Už v roce 1915 mohl Casement zformovat z válečných zajatců irského původu brigádu v počtu 2 000 mužů, jenže velení císařské armády vůči ní zaujalo velmi zdrženlivý postoj a nakonec ji rozpustilo. Po čase se vilémovští agenti v USA doslechli o přípravách povstání v Irsku a generální štáb požádal admiralitu, zda by mohla rebelům pomoci.

Výsledkem žádosti byla analýza plná připomínek vůči poněkud amatérským představám pozemní armády. Námořníci generálům museli kulantně vysvětlit, že britská blokáda Severního moře znemožňuje vyslat do Irska vojenský kontingent na hladinových lodích. Ponorky sice u irského pobřeží operovaly běžně, jenže do jejich útrob se kromě posádek při nejlepší vůli vešlo už jen pár mužů navíc. V úvahu ale přicházela materiální pomoc. K tomu mohla posloužit některá ze zajatých britských rybářských lodí s irskou dobrovolnickou posádkou. Takové plavidlo mohlo blokádou nepochybně snadno proklouznout, jistá potíž ale spočívala v nevelkých rozměrech lodí, které by moc zbraní nepobraly. Další problém tkvěl v mizerném spojení německého a povstaleckého velení přímo v Irsku – vše se dost nepružně dojednávalo přes rezidenty ve Spojených státech.

Zbraně místo dřeva

Věci se hnuly vpřed až v únoru 1916, kdy o chystaném povstání dorazily do Berlína podrobnější zprávy. Na scéně se opět objevil Casement, který tvrdil, že má spojení s Irskem, a ochotně nabídl svou pomoc s doručením zbraní. V polovině března se sešli zástupci námořních štábů se zpravodajci a společně ukuli jednoduchý plán. Přepravu rybářskou lodí zavrhli a místo toho zvolili menší norský parník Castro, na začátku války zabavený v Hamburku, jenž později zásoboval vojska na východní frontě pod jménem Libau. 

Plavidlo prošlo maskovacími úpravami, které mu dodaly vzhled sesterského plavidla Aud. Boky trupu ozdobily norské kříže, posádka – kvůli nedostatku Irů složená z Němců – obdržela norské doklady a kapitán falešné dokumenty prokazující, že loď veze z norského Bergenu dřevo do Janova v Itálii. Do nákladových prostor se vešlo 20 000 ruských pušek Mosin ukořistěných na východní frontě, 10 kulometů, střelivo, 400 kg výbušnin i maskovací náklad dřeva. 

Velení dostal kapitán obchodního loďstva Karl Spindler a 9. dubna 1916 loď zamířila z Warnemünde do Fenit Harbouru (dnes součást města Tralee) v jihozápadním Irsku. Libau nenesla žádnou dělovou výzbroj a – stejně jako většina tehdejších menších nákladních lodí – ani vysílačku.

Nečekaně hladká cesta

Roger Casement se hodlal irského povstání aktivně účastnit a pro jeho dopravu admiralita vyčlenila ponorku U-20, jež se „proslavila“ potopením osobního parníku Lusitania. Po vyplutí z Wilhelmshavenu však podmořskému člunu selhaly stroje, takže se jen stěží dobelhal na ostrov Helgoland. Tam cestující vyzvedla U-19 a 15. dubna Casement konečně zamířil k Irsku. 

Mezitím se Libau/Aud snažila vyhnout britské blokádě Severního moře. Plula podél norského pobřeží na sever a teprve na úrovni Islandu změnila kurs na jih. Na cestě sice potkala britský pomocný křižník, avšak kamufláž zafungovala na jedničku a Britové se s kontrolou „norského“ plavidla ani neobtěžovali.

U irských břehů ale Libau vplula do prudké bouře, během níž musela jít přes palubu část falešného nákladu. Kapitán Spindler přesto úkol splnil, když se v zátoce Tralee objevil přesně podle předpokladů 20. dubna odpoledne – tedy čtyři dny před vypuknutím velikonočního povstání. A právě tehdy se vyskytly nečekané potíže způsobené neohrabaným spojením přes agenty ve Spojených státech. Ačkoli z U-19 se ve stejné oblasti na gumovém člunu Casement vylodil už o den dřív, spojení s irským podzemním hnutím se nezdařilo.

Blamáž v zátoce Tralee

To ovšem neznamenalo, že by Irové na dodávku nečekali. V pobřežním úkrytu čekal jeden z revolucionářů, jenže vůbec netušil, jak má německá loď vypadat. Navíc měl informace, že se neobjeví před 23. dubnem, a tak Libau křižující v zátoce Tralee sice viděl, ale považoval ji za past. V té době už ale měli Britové pohotovost. Patrně na základě informací zpravodajské služby zadrželi Casementa v ruinách pevnosti McKenna (dnes Casementova tvrz) už několik hodin po přistání. O tom nikdo na Libau samozřejmě nevěděl, avšak když se na obzoru objevila strážní loď Setter II., kapitán Spindler pochopil, že je zle. Z komínů se vyvalila oblaka dýmu, kotle zahučely a Libau plnou parou zamířila na volné moře.

Jenže tam hlídkovaly další tři válečné lodě, které vyšší rychlostí a po šestihodinové honičce protivníka dostihly. S prohlídkou podezřelé lodě se nikdo nenamáhal, kapitán Spindler jen dostal pokyn, aby následoval minonosnou šalupu Bluebell do Corku. Jenže Spindler nechtěl náklad zbraní Britům jen tak darovat. Námořníci v trupu rozmístili malé časované nálože, po jejichž výbuchu loď klesla na dno. Posádka unikla na záchranných člunech, a přestože Britové mohli Němce s klidem považovat za špiony či sabotéry a po rychlém soudu je popravit, zachovali gentlemanské dekorum a námořníci strávili zbytek války v zajateckém táboře. 

Většina se se svým osudem smířila, o to intenzivnější činnost ale vyvíjel kapitán Spindler. V dopisech sestře kódoval různé informace, potom se pokusil o útěk letadlem, aby byl ze zdravotních důvodů v dubnu 1918 konečně repatriován. A velikonoční povstání? 

Trvalo šest dní a britská armáda je utopila v krvi. Roger Casement skončil před soudem, a i když o shovívavost žádali například slavní spisovatelé Arthur Conan Doyle či G. B. Shaw, irský revolucionář byl zbaven titulů a za velezradu odsouzen k smrti. V roce 1965 britská vláda povolila převoz jeho ostatků do Irska, kde se uskutečnil velkolepý státní pohřeb.