Rozhovor s astakologem Pavlem Kozákem: Rak je živá chemická laboratoř

Výzkumu račích druhů v České republice se věnujete už deset let. Co vás přivedlo k tomuto rozhodně ne zcela obvyklému vědeckému zaměření?

Vlastně se o to postarala náhoda. Sháněl jsem práci někde ve Vodňanech a dostal jsem místo technika na pracovišti, kde jsem nyní ředitelem, tedy ve Výzkumném ústavu rybářském a hydrobiologickém. K rakům mě přivedla jejich odlišnost od ryb, kterým se v ústavu věnovali všichni. Navíc je to skutečně málo probádaná oblast.

Nepoznaná oblast je tedy zřejmě dost široká. Na co se konkrétně zaměřujete?

Zajímají nás hlavně vybrané lokality a populace. Zkoumáme početnost, nebo se dlouhodobě soustředíme na studium parazitů, reprodukci či porovnáváme lokality z hlediska teplot. Zvláštní pozornost věnujeme lokalitám se zvýšenou ochranou, především tedy v CHKO Šumava, CHKO Třeboňsko, v přírodním parku Písecké hory a jinde. Nashromáždili jsme zajímavé údaje reprodukčních charakteristik z hlediska různě položených lokalit s různou teplotou vody, nebo při porovnání stojaté a tekoucí vody. Velkou pozornost věnujeme invazním druhům raků.

Nedá se říct, že by se to raky v našich tocích zrovna hemžilo a byli na první pohled vidět. Je obtížné zjistit, jak početné jsou račí populace na konkrétních místech?

Chce to samozřejmě systematický přístup a trpělivost. Využíváme metodu zpětných odlovů, při níž se odlovení raci trvale označí vypálením drobné značky nebo pomocí elastomerů. Na základě počtu označených raků chycených při dalších odlovech se pak vypočítává stav celé populace. Technika odlovu záleží na charakteru lokality. Na stojatých lokalitách máme nejosvědčenější dva způsoby – lov do vrší, který je používán po celém světě, a dále lov na proutky. Při něm se návnada napíchne na proutek kousek od břehu pod vodu a čeká se, až přiláká raky. Ti se pak v podstatě sbírají do ruky. Na rozdíl od lovu do vrší jsme tímto způsobem schopni odlovit v jarním období i samice nesoucí vajíčka, které jsou hodně opatrné a do vrší nejdou.

V návaznosti na monitoring raků se snažíte i o jejich umělý odchov. Používá se tento postup i v praxi?

Umělý odchov má určitě budoucnost a v řadě zemí je využíván ke komerčnímu chovu a k záchranným chovům raků. U nás jsou metody propracované na naše podmínky. Jsme schopni poradit rybářům i zájemcům o chov s ohledem na jejich možnosti a zdroj vody, případně zařízení, které mají k dispozici, tu nejlepší a nejefektivnější metodu odchovu raků. Bohužel však v současné době nejsou z hlediska české legislativy podmínky ani ke komerčnímu ani k záchrannému chovu tohoto živočicha. Chov u nás běží jen na několika místech a naráží na skutečnost, že není odbyt – vysazování raků je povolováno jen ojediněle a využití ke komerční produkci není povoleno vůbec.

Reintrodukce raků ale přesto probíhají, že?

Ano, v současné době ale většinou jen v rámci experimentálního vysazování. Rád vzpomínám na jednu z prvních úspěšných reintrodukcí v Píseckých horách. V roce 2002 jsme tam pokusně vysadili do rybníku několik stovek odchovaných ráčat. Po třech letech mě zahřálo u srdce, když jsme zde lovili už dospělé raky, dospělé samice s vajíčky a dokonce i první generaci ráčat. Člověk si pak říká, že vysazovat raky do přírody má přece jenom smysl.

Kromě původních račích druhů se v ČR vyskytují i ty zavlečené. Jak ohrožují populace „našich“ raků?

Ve vodách České republiky jsou zatím „pouze“ dva nepůvodní druhy, rak signální a rak pruhovaný. Je však jen otázka času, kdy se objeví další druh, protože akvaristé jich chovají nespočetně víc. Největší hrozbou je v současné době rak mramorovaný (Procambarus fallax), se kterým se můžeme setkat ve většině akvaristických obchodů. Tento druh je jednak nenáročný a jednak se rozmnožuje partenogeneticky, což znamená, že stačí pouze jedna samice bez samce k rozmnožení. Chovatel může brzy zjistit, že rak mu napadá ryby, uštipuje vodní rostliny a bude se ho chtít zbavit. Když ho vysadí do volné přírody, může způsobit ohromné ekologické škody. Tomu lze zabránit jedině osvětou. V Evropě máme spoustu případů výskytu dalších nepůvodních druhů, dokonce až z Austrálie.

Mají původní druhy raků šanci uhájit do budoucna své pozice?

V současné době je řada lokalit pro původní druhy ztracená, protože tam, kde jsou dnes nepůvodní druhy, už se původní populace budou jen těžko vracet. Rak pruhovaný obsadil především hlavní tok Labe a Vltavy, ale zdá se, že nepostupuje do studenějších přítoků. Dokonce se u něj projevuje sezónní migrace – na jaře vytahuje do přítoků a na podzim se zase stahuje do nádrže Orlík. Tyto lokality, kam nepůvodní druhy samy nejdou, jsou šancí pro původní druhy. I sem ovšem může zavlečené druhy vysadit člověk. Posledním varovným příkladem je Lipno, kam se rak pruhovaný určitě nedostal samovolnou migrací proti proudu Vltavy, ale byl tam zcela jistě vysazen. Rak signální žije v řadě rybníků hlavně v okolí Velkého Meziříčí.
Podle jedné studie tady za 100 let budou jenom nepůvodní raci. Já osobně doufám v lepší vývoj, ale myslím si, že k tomu je nezbytná i aktivní ochrana raků. Nejenom tedy konzervovat stávající stav, ale vytipovávat vhodné lokality, relativně uzavřené a chráněné od nepůvodních druhů. Tam třeba i uměle vysazovat populace původních raků, aby zůstali aspoň někde.

Je možné nějak účinně potlačit šíření invazivních druhů?

Není to vůbec jednoduché. Nepůvodní druhy jsou agresivnější, mají lepší rozmnožovací schopnosti, růst a podobně. Hlavním problémem je ale přenos račího moru. Nepůvodní druhy jsou vůči němu imunní, z původních druhů raků hyne téměř 100 % populace. Nejdůležitější je proto prevence, to znamená vzdělávat lidi, aby nerozšiřovali nepůvodní druhy na další lokality. Dále se snažit nepůvodní populace likvidovat či tlumit, což je ovšem na řadě lokalit neúčinné. V případě vypustitelných rybníků to význam má. V tekoucích vodách jsou však skoro všechny metody neúčinné.

Které původní druhy jsou nejvíce ohroženy?

V rámci Evropy jsou to všechny původní druhy raků a v každé zemi nebo regionu je to trošku jinak. U nás je račím morem decimován především rak říční, ale už jsme registrovali i případ račího moru u raka kamenáče. Ve Španělsku je nejohroženější evropský rak bělonohý. V Polsku je rak říční a rak bahenní skoro úplně vytlačen rakem pruhovaným.

O racích je známo, že jsou velmi citliví na kvalitu vody a plní funkci jakéhosi detektoru. Dalo by se této schopnosti využít?

Rak je velmi citlivý živočich, který dokáže reagovat na jakoukoli změnu prostředí. Dalo by se říct, že je to živá chemická laboratoř, a této vlastnosti skutečně chceme využít v hodnocení kvality vody. Využít k tomu chceme hlavně dvě metody – monitorování račího srdce pomocí optických senzorů a chování s využitím videokamer. A na základě softwaru a zpracování na počítači chceme potom změny vyhodnocovat. Rak by měl sloužit jako hlídač kvality vody s využitím třeba ve vodárnách nebo čističkách odpadních vod či v podnicích, které využívají pitnou vodu, například v pivovarech.

Jak konkrétně by to vypadalo?

Pokud dojde k nějaké změně, znečištění vody nebo v případě úpravy vody třeba přechlorování, rak vyšle prostřednictvím senzorů signál. Až bude systém hotový, bude mít praktické využití. Dokonce se domnívám, že rak může být v budoucnu využíván proti teroristickým útokům – například tak, že bude hlídat zdroje pitné vody. Pokud dojde k teroristickému útoku, rak zareaguje jako první. Následně lze zastavit distribuci vody k uživatelům do doby, než se zjistí příčina změny chování raků.

TIP: Oči nad Afrikou - Rozhovor s německým fotografem Michaelem Polizou

Při práci máte možnost pravidelně pozorovat kvalitu vody našich potoků a řek. Jak hodnotíte čistotu našich toků?

To je složitá otázka. Globálně se dá říct, že ve srovnání se stavem před několika desítkami let, kdy zde bylo intenzivní zemědělství a průmysl, se kvalita vody zlepšila. Rovněž je vidět větší vliv různých čističek vod a podobně. Na druhou stranu kvalita určitě není ideální, hlavně na větších tocích. V současné době je například hodně rozvinuté pěstování kukuřice, které přispívá k velkým splachům do vod, a to je znát.

Přesto ale některé lokality zůstaly i pro náročné raky obyvatelné, že?

Jsou to oblasti, kde jsou menší nebo střední toky a extenzivně využívané rybníky. Pěkné lokality můžete najít v podstatě po celé republice, například na Českomoravské vrchovině víme o spoustě míst třeba s rakem říčním.