Romantika na útesu: Hnízdiště falklandských albatrosů černobrvých

Přestože se albatrosi černobrví (Thalassarche melanophrys) vyskytují na Falklandských ostrovech na několika místech, nalezení lokality vhodné k jejich poznávání nebylo nijak jednoduché. Největší překážkou jednoznačně byla dostupnost takových oblastí. Ostrůvky jsou malé a letadlem se na nich většinou přistát nedá; v opačném případě dopravce připojí k lokalitě poznámku: „V případě špatného počasí se let ruší.“ Přitom špatné počasí je na Falklandských ostrovech prakticky pořád a výše uvedená nabídka přepravy jakoby neexistovala. Další alternativou je doprava lodí s nějakou právě se přesunující expedicí, ale takový způsob je příliš nahodilý. Pro náš nabitý třítýdenní itinerář tedy další nepoužitelná varianta. Po zralé organizační a finanční rozvaze jsme se nakonec s Bohdanem rozhodli pro menší kolonii albatrosů, která byla na atraktivním místě a navíc ve společnosti tučňáků skalních. Byl jím ostrov Saunders, kde jsme strávili čtyři dny.

Přes tučňáky vzhůru na útes

Po dvouhodinové, velmi opatrné cestě přes skály stařičkým landroverem, jsme se od hliněného letiště dostali k plechové marigontce, která se na ostrově Saunders stala naším dočasným domovem. Dovezla nás sem paní Susan Pole-Evans, která ostrov vlastní a s rodinou a dvěma zaměstnanci se tu živí především chovem ovcí. V okolí dvaceti kilometrů jsme zůstali sami. Paráda! Ani jsem se nepřevlékl do nepromokavých oblečků a už jsem stepoval s výhledem na pobřeží a s fotobatohem na zádech.

TIP: Ostrov dračích stromů aneb Cesta na Sokotru, „africkou“ část Jemenu

Cesta k albatrosům vede přes kolonii tučňáků skalních, kteří se usadili na skalách jen pár metrů nad mořskou hladinou. To albatrosy jsme našli o mnoho metrů výše, jejich hnízda byla rozmístěná na několika místech těsně u hrany útesu. Většinu dní jsou dospělí albatrosi pryč, na hnízdech z uplácané hlíny zůstávají pouze jejich chundelatá ukřičená mláďata. Rozkošná stvoření, od kterých jsem se nedokázal odtrhnout. Namlouval jsem si, že je musím hlídat před útoky chaluh a další dravců, kteří neustále prolétávali v okolí kolonií. Mláďata albatrosů černobrvých zůstávají o samotě celé dny, zatímco jejich rodiče pátrají v jižním Atlantiku po potravě. O to úchvatnější je pak jejich vzájemné setkání.

„Stydlivý“ milenecký pár

Během času stráveného na útesu jsme byli s Bohdanem svědky projevování náklonnosti mezi páry albatrosů, které jsou pro tyto ptáky velmi typické. Když se albatrosi vracejí z moře, provází jejich přílet k hnízdům bouřlivé volání, podle nějž se poznávají se svými partnery. Ihned po dosednutí začnou roztahovat křídla na uvítanou a tím to nekončí. Přiblíží se k sobě, aby do sebe začali zlehounka cinkat zobáky.

Když jsem jeden pár sledoval déle, bylo mi podezřelé, že se vítají nějak dlouho. O chvíli později jsem začal tušit, co bude následovat, ale pár se naneštěstí při svých projevech lásky začal přesouvat mimo můj zorný úhel. Za kameny jsem je skoro neviděl, a tak jsem rychle skálu oběhl a fotografoval pářící se albatrosy z druhé strany. Přestože jsem většinu námluv více natáčel na videozáznam, jak došlo na páření, na video jsem si ani nevzpomněl. Tento vzácný okamžik jsem pouze fotografoval.

Pár zajímavostí o albatrosech

Albatrosi a jejich příbuzní buřňáci jsou jedni z nejlepších letců ptačí říše. Dokážou překonat obrovské vzdálenosti mezi lovištěm a hnízdištěm.

Klíčovým znakem všech albatrosů jsou veliké trubkovitě protažené nozdry. Díky nim mají vynikající čich, který jim umožňuje nalézt potravu plovoucí na vodní hladině.
Při ohrožení se albatrosi brání vyvrhováním silně páchnoucí olejovité tekutiny ze žaludku. Útočníka tímto projektilem neomylně zasáhnou, ale dočasně tak okrádají o potravu mláďata, která se živí právě natrávenými zbytky.

Většina trubkonosých, mezi které albatros patří, hledá potravu na moři, loví ryby, medúzy a malé korýše, často se živí i odpadky vyhozenými přes palubu lodí.

Albatrosi z pohledu fotografa

Fotografování albatrosů je poměrně komfortní, k ptákům se dá dostat třeba i na pár decimetrů a je možné snímat je širokoúhlým objektivem se zakomponováním okolního prostředí. Fotografování ale mělo jiný handicap, celý svah útesu je hrozně strmý a i stát na něm bylo obtížné. Neustále hrozilo sklouznutí do moře (což se Bohdanovi v jednu chvíli opravdu málem podařilo) a bylo nutné být neustále ve střehu i kvůli fotografické technice.

Vše o albatrosu černobrvém (Thalassarche melanophrys)

Řád: Trubkonosí (Procellariiformes)
Čeleď: Albatrosovití (Diomedeidae)
Velikost: délka 83–93 cm, rozpětí křídel 210–250 cm
Prostředí: Nejčastěji otevřená moře a oceány, skalní útesy, někdy i velmi vysoko nad vodní hladinou. Hnízdí na mořském pobřeží bez vzrostlejší vegetace.
Hnízdění: Podobně jako většina albatrosů hnízdí každoročně a vždy v koloniích. Hnízda staví na strmých svazích útesů, na terasách, až do výšky 350 m nad mořem. Vysoce umístěné hnízdo pomáhá ptákům při vzlétnutí i dosednutí, protože mohou využívat stoupavé vzdušné proudy a snadno získají potřebný vztlak pro křídla s širokým rozpětím.
Vzhledem k tomu, že se v jižním Atlantiku nachází pouze omezený počet ostrovů vhodných pro hnízdění, jsou ptáci nuceni stavět hnízda těsně vedle sebe. Kromě toho, těsná společnost snižuje pravděpodobnost napadení mláďat predátory.
Způsob života: Albatrosi černobrví tvoří trvalé páry a po celý život se vždy v září vracejí ke stejnému partnerovy na stejné hnízdiště. Tento zvyk poruší pouze v případě, že jeden z dvojice zahyne, nebo když se dopustí nevěry. Stává se to pouze tehdy, když se páru opakovaně nedaří úspěšně rozmnožit několik let po sobě. Pak si ptáci najdou jiné partnery, s nimiž vyvedou mláďata.
Starost o mláďata: Po složitém rituálu během toku, jehož cílem je znovu upevnit vzájemné pouto, snese samice jediné velké vejce do netypického hnízda. Albatrosi černobrví budují hnízdo z bláta a trávy. Jde o jakýsi komín o průměru 30 cm a vysoký až 50 cm. Oba rodiče se střídají při jeho zahřívání, dokud se v prosinci nevylíhne mládě. Má prachovité světle šedé peří a velmi rychle roste živeno plody moře, které mu v podobě natrávené kaše nosí rodiče. Mládě zůstává v hnízdě obvykle 17 týdnů, pak se přepeří a poprvé vzlétne.
Potrava: Albatrosi létají dlouhé hodiny nad hladinou moře a loví ryby, olihně, hlavonožce, kril a medúzy.
Věk: Mohou se dožít až 70 let!
Početnost populace: Největší hnízdní kolonie se nachází na ostrově Steeple Jason na Falklandách (přes 100 000 párů!). Na celých Falklandských ostrovech je to okolo 400 000 párů, světová populace se odhaduje okolo jednoho milionu párů. Celková početnost se však bohužel trvale snižuje.
Ohrožení: V minulosti velmi rozšířený druh, v současnosti těchto ptáků dramaticky ubývá, zejména z důvodů nadměrného komerčního rybolovu (používání vlečných sítí). Albatrosi doplácejí na svůj zvyk sbírat potravu na hladině, kde se stávají obětí moderních rybářských technik. Ptáci se potápějí k návnadám na hácích nastražených na ryby a bohužel se chytí sami. Vhodnější by bylo, kdyby rybáři lovili pouze po setmění, nebo během dne při rybolovu plašili ptáky.