Řekni, kde ti muži jsou: Záhadné zmizení roty Norfolkského pluku
Když ve válce beze stopy zmizí jeden, pět, deset mužů, málokomu to pryč přijde divné. Jakmile ale hlášení tvrdí, že v jednu chvíli zmizí přes 250 vojáků,
je záhada žijící vlastním životem na světě…
V letech 1914–1918 byly hlášeny jako nezvěstné desítky tisíc vojáků a dodnes nikdo neví, co se s nimi přesně stalo. Někteří muži zemřeli v zajetí a nedochovaly se o tom žádné zprávy, jiné na kusy roztrhal výbuch granátu či skončili zasypáni a nikdo je nenašel. V srpnu 1915 však přišlo hlášení, že na Gallipoli beze stopy zmizela celá rota Norfolkského regimentu.
Něco záhadného
Rota s přízviskem „Sandringhamští“ se 12. srpna podílela na britském útoku proti tureckým liniím. V čele s plukovníkem Beauchampem však oproti ostatním jednotkám postoupila příliš kupředu – když ofenziva ztroskotala a zdecimované královské jednotky se vrátily do svých pozic, po Sandringhamských nebylo ani stopy. Mělo se jednat o 16 důstojníků a asi 250 vojáků. Samotný velitel britských sil na Gallipoli generál Ian Hamilton hlásil do Londýna, že se stalo „něco velice záhadného“.
Úřady se pomocí amerických diplomatů pokoušely v Cařihradě dopátrat, zda Sandringhamští neskončili zajetí, ale jako by se po nich zem slehla. „Olej do ohně“ přilila v 60. letech trojice novozélandských veteránů tvrdících, že viděli rotu sestoupit do údolí, v němž se převalovala podivná mlha či mrak. Ta se po hodině zvedla, připojila se k nepřirozené oblačnosti na jinak čisté obloze a zmizela. Po vojácích prý na zemi nezůstala jediná stopa. Pro pořádek uveďme, že Novozélanďané uvedli úplně jiné místo, datum i nezvěstnou jednotku.
Jednoduché vysvětlení
Záhadu nakonec pravděpodobně rozlouskl historik Steve Smith. V jedné své práci uvedl, že našel svědectví kaplana Pierrepointa Edwardse, které podal krátce po válce. Pátral prý na poloostrově a v odpovídajících místech našel na 180 těl britských vojáků, většina ležela naházená v malé rokli. Všichni údajně zemřeli po zásahu do hlavy, což by odpovídalo jedné z verzí, že padli do zajetí a Turci je popravili. Této teorii odpovídají i svědectví jiných britských vojáků, kteří v té době běžně vídali Osmany, jak dorážejí nepřátelské raněné a střílejí zajatce.
Pouze válečná tragédie...
Seznamy ztrát královské armády dnes uvádějí 11 důstojníků a 151 členů mužstva, kteří byli původně vedeni jako nezvěstní, za padlé. Zdá se tedy, že k rozluštění původní záhady došlo hned po válce, jen se Edwardsově zprávě nedostalo patřičné pozornosti. Zbylí ztracení muži tak nakonec mohli skončit roztrhaní, zasypaní, či zemřeli v zajetí.
TIP: Zapomenutý odstřelovačský duel na gallipolském bojišti
U zhruba 70 vojáků se to zdá mnohem pravděpodobnější než u původních 250. Dodnes ale jistě najdeme takové, kteří tyto závěry zpochybní a raději se přikloní k únosu mimozemšťany či k jinému nadpřirozenému jevu, místo aby se smířili, že 12. srpna 1915 došlo na Gallipoli k jedné velké válečné tragédii.
