Puštíci přebarvení globálním oteplením: Ofenziva „rezavých“ sov

Puštík obecný je zavalitá sova s peřím, jejíž odstín se pohybuje ve škále od šedé až po hnědou. Jejich hnědá pera jsou zabarvena rudohnědým pigmentem feomelaninem, který je například u člověka zodpovědný za rezavé zbarvení vlasů. Hnědé puštíky tedy můžeme považovat za soví „zrzouny“. Z dosud ne zcela objasněných důvodů začíná toto hnědé zabarvení získávat mezi puštíky převahu.

Růst „zrzavé“ populace

Zbarvení per není u puštíků závislé na věku ani pohlaví. Dispozici k šedému či hnědému zbarvení sovy získávají podle Mendelových zákonů dědičnosti a v zásadě existují dvě základní barevné formy těchto ptáků – ryšavá a šedá. Různě zbarvení puštíci vůči sobě netrpí žádnými předsudky a párují se bez ohledu na odstín per. Vlohy pro hnědé zbarvení mají v dědičné informaci větší sílu než vlohy pro barvu šedou. Navzdory „malé síle“ vlohy pro šedou barvu si ale její nositelé nevedou špatně a jejich počty jsou poměrně vysoké.

Finští zoologové vedení Patrikem Karellem z university v Helsinkách sledovali puštíky obecné po několik desetiletí v jižním Finsku. Původně byli „zrzouni“ mezi sovami vzácní a počátkem šedesátých let minulého století tvořili asi jednu osminu populace. V průběhu sledování však hnědých puštíků výrazně přibývalo. V roce 2010 se jejich podíl vyšplhal na plných 40 %. Jak to, že „zrzouni“ doslova válcují své konkurenty se šedivým peřím?

Slabiny hnědých puštíků

Vloha pro hnědou barva peří sice u puštíků obecných geneticky dominuje vloze pro šedou, ale její nositelé neměli dlouho na růžích ustláno. Vědci dobře věděli, že hnědě zbarvené sovy jsou méně odolné a za život vyvedou méně mláďat než jejich šedivé protějšky. Jako rozhodující faktor se ukazuje sněhová pokrývka během zimy.
Během tuhých zim se spoustou sněhu se dostávají šedě zbarvení ptáci do výhody.

Proč? To není tak úplně jasné.  Mohli by být méně nápadní pro přirozené nepřátele, ke kterým patří hlavně velcí draví ptáci a ze sov především výr velký. Výr se ale při lovu řídí spíše sluchem než zrakem a hnědý puštík pro něj proto není nápadnější než šedý. „Zrzouni“ byli dokonce považováni za nenápadnější formu, i když to platí především pro roční období bez sněhu. Vědci se proto kloní k názoru, že hnědé zbarvení s sebou nese určitou genetickou zátěž v podobě odlišného metabolismu či slabší imunitní obrany. Vlastním handicapem hnědých puštíků tak nemusí být přímo barva jejich peří, ale větší choulostivost. Možná potřebují více potravy, při jejím shánění se více vyčerpají a pak snáze podlehnou chorobám a dalším životním nástrahám.

Přebarvení teplem

Jisté je jedno, čím více sněhu na začátku zimy napadlo, tím hůře si „zrzouni“ mezi finskými puštíky obecnými vedli. V mírných zimách však hnědé sovy „vystrkovaly růžky“. Například v první polovině sedmdesátých let, kdy napadlo na jihu Finska méně sněhu, stoupl podíl „zrzounů“ v populaci bezmála na třetinu. V posledních letech jsou mírné zimy i ve Finsku stále častější a průměrná zimní sněhová pokrývka slábne.

Nástup hnědé formy puštíka obecného jde zcela jednoznačně ruku v ruce s úbytkem sněhu v zimních měsících. Zrzavé sovy už se nepotýkají s tak velkými problémy, životaschopností se vyrovnávají šedým puštíkům a díky síle vlohy pro rezavé zbarvení jich v populaci rychle přibývá. Přírodní výběr, který nepřál hnědým puštíkům, s postupujícím oteplováním slábne a soví populace se nám před očima mění.

První opravdová změna

Vědci pozorovali jasné reakce na postupující globální oteplení u mnoha rostlinných a živočišných druhů. Mění se například načasování tahů ptáků ze zimovišť na hnízdiště. Posouvá se vegetační doba. Rostliny i živočichové pronikají do nových, pro ně příhodnějších lokalit.

TIP: Záludnost plných krmítek aneb Více jídla znamená méně mláďat

Všechny tyto změny lze ale připsat na vrub reakcím, jež jsou zcela v možnostech stávajících organismů. Živočichové ani rostliny se kvůli nim nemusí nijak měnit. Není třeba, aby v populaci převládly jiné varianty genů. Změna ve zbarvení finských puštíků však prozrazuje, že v tomto případě přírodní výběr pod tlakem globálního oteplení zvýhodnil nositele jedné varianty dědičné informace nad nositeli jiné varianty genu.