Ptakopysk podivný: Superman mezi plazem a savcem
Ptakopyskové jsou stejným dílem úžasní i podivní. Zatímco jejich těla působí, jako by je někdo doslova sešil z více zvířat, svými vlastnostmi stojí na pomezí světa plazů a savců. Zcela po právu tak patří mezi nejzvláštnější tvory na planetě
Ptakopysk podivný (Ornithorhynchus anatinus) na první pohled připomíná fiktivní zvíře, které vzniklo „sešitím“ několika druhů – a Britové zmíněný názor koncem 18. století poprvé vyřkli nahlas: Když v roce 1798 doputovala na starý kontinent kožešina a kresba ptakopyska, jejímž autorem se stal guvernér Nového Jižního Walesu kapitán John Hunter, evropští vědci si mysleli, že si z nich vystřelil. George Shaw, který se následně zasloužil o první vědecké popsání živočicha, přiznal, že ani on se zprvu neubránil pochybnostem – do kožešiny se dokonce pustil nůžkami a hledal v ní stehy… Od té doby jsme se již ujistili, že ptakopysci opravdu existují. Nic to ovšem nemění na faktu, že jde o naprosto unikátní tvory.
Ve srovnání s ostatními savci mají velmi pomalý metabolismus a tělesnou teplotu pouhých 32 °C, údajně v důsledku pozvolné adaptace na drsné životní podmínky. Samice navíc nerodí živá mláďata: V bezpečí nory naklade obvykle 2–3 vejce a následně o ně pečuje. Potomci se vyklubou zhruba po 10 dnech a přichytí se na matku, jíž se začne ze záhybů kůže na břiše vylučovat mléko.
Svítící savci
Jedná se o noční lovce, kteří se živí masem. Kořist běžně chytají ve vodě, kde jim pomáhá elektrolokace: Pod hladinou zavírají oči, uši i nozdry a orientují se výhradně hmatovými čidly na čumáku i díky schopnosti vnímat drobné elektrické výboje jiných organismů. V případě savců jde o výsadu řádu ptakořitních, kam patří ještě ježury rovněž obývající Austrálii.
TIP: Neobvyklý zdravotník: Mléko ptakopysků v boji s rezistentními bakteriemi
Přestože je ptakopysk vědecky popsán už přes 200 let, stále se o něm dozvídáme nové věci: V roce 2020 například biologové zjistili, že tento podivný savec ve tmě v ultrafialovém světle vydává slabé záření. Začlenil se tak do velmi úzké společnosti vačice virginské a amerických létajících veverek. Za normálních okolností totiž tzv. biofluorescenci pozorujeme hlavně u rostlin, hub, hmyzu a některých ptáků.
Tvor obou světů
Teprve začátkem roku 2021 se vědcům podařilo přečíst 96 % genomu ptakopyska a odhalili v něm pojítka nejen s říší savců, ale i ptáků a plazů. Jde o pozůstatek evolučního vývoje z období asi před 280 miliony let, kdy se od společného předka dnešních plazů, ptáků a savců oddělila skupina plazů se savčími rysy. Z ní se po dalších 200 milionech let vyčlenili ptakořitní, tedy již plní savci, kteří však stále kladou vejce. Neproběhl u nich vývoj placenty ani přímého porodu, a v daném ohledu tak zůstali „plazy“.
