Ptačí park Josefovské louky: Podmáčený ptačí ráj

Z bujného porostu ke mně doléhá hlasitý, rychlý zpěv rákosníka zpěvného (Acrocephalus palustris). V noci se odtud vrčivě ozývala cvrčilka zelená (Locustella naevia), ale její hlas téměř zanikl v halasném koncertu skokanů skřehotavých (Pelophylax ridibundus). Se svítáním žáby utichly a probudily se pestrobarevné vážky. Víc než ony mě však fascinují dva strnadi rákosní (Emberiza schoeniclus). Nad jejich akrobatickými výpady nad líně tekoucí řeku žasnu. Ze všech sil se snaží lapit drobný hmyz. V husté vegetaci se totiž nedočkavě „vrtí“ jejich sice již opeřená, ale stále nešikovná mláďata. Občas je mezi rákosovými stébly zahlédnu.

Všimnu si i letící kukačky. Intuitivně se podívám výš a spatřím čtyři jeřáby popelavé (Grus grus). Chvíli krouží vysoko nad podmáčenou loukou, na níž se s rozbřeskem probudily čejky (Vanellus). Jejich táhlé „kníí-hy“ doléhá až sem. Znenadání se objeví moták pochop (Circus aeruginosus). Párkrát mávne křídly a je pryč. Zahledím se zpět na řeku a zaznamenám, že v říčním ohybu mizí azurový ledňáček (Alcedo atthis). Tohle je skutečně ptačí ráj! 

Někdejší vydatný zdroj sena

Meandrující řeky a vlhké louky kolem nich z české krajiny téměř vymizely. Společně s nimi se vytratilo i bohatství rostlin a živočichů vázaných na podmáčená stanoviště. Říční toky, které se po lijácích rozlily do okolní krajiny, byly lidmi zkroceny a přinuceny téct narovnanými koryty. Okolní luka pulsující životem po vydatných deštích byla rozorána nebo dokonce zastavěna. 

Některé toky naštěstí byly této devastace ušetřeny. Mezi ně patří i východočeská řeka Metuje tekoucí z Broumovska a jako nížinný tok se klikatící od Nového Města k Josefovu. Proto se Česká společnost ornitologická (ČSO) soustředila právě na ni, respektive na její údolí poblíž Josefova. Už naši předci ho „zalévali“ pomocí závlahové soustavy vybudované po obou stranách řeky Metuje. Zavlažením louky totiž tráva rostla rychleji a víc, a tak hospodáři získali dostatek sena pro chovaný dobytek… 

Splněný čvachtající sen

Sen o vlastní ptačí rezervaci, kterou by si sami ornitologové chránili a řídili dle nejlepších znalostí o přírodě, se naplňuje už od roku 2006. Prvním krokem k jeho realizaci bylo samozřejmě zprovoznění stoletého zavlažovacího systému. Díky němu mohou ornitologové louky každoročně řízeně zaplavovat a proměňovat v podmáčený ptačí ráj. 

Za poslední roky v Metuji uplynulo mnoho vody a ČSO první nestátní rezervaci pro ptáky v ČR – pojmenovanou Ptačí park Josefovské louky – mnohonásobně zvelebilo. Vzniklo zde několik malých tůní, které využívají např. čolci obecní, čolci velcí, potápníci vroubení či největší vodní brouci na světě vodomilové černí (velikost až 5 cm). Poblíž tůní vzniklo zimoviště pro obojživelníky a tzv. plazník – líheň a zimoviště pro užovky obojkové a slepýše. Byla vybudována naučná stezka a pozorovatelna, aby milovníkům přírody nezůstaly žádné krásy vzkvétajícího ptačího parku utajeny. 

Kulíci ovládli ptačník

K významnému opatření došlo na podzim roku 2017. Poblíž hlavního vstupu do parku byla bagrem vyhloubena terasovitě modelovaná tůň, tzv. Slavíkovský ptačník, zatímco v jiné části byla obnovena tradiční, přirozená pastva pro divoké koně. „Novinky“ takřka okamžitě zatraktivnily území pro luční a mokřadní ptáky. 

Z prioritních druhů se pastvina i Slavíkovský ptačník nejvíce zalíbily čejkám chocholatým (Vanellus vanellus). Ale byli zde pozorováni i další, nově potvrzení „hnízdiči“: Na mokřinách pastviny čírky modré a na ptačníku kulíci říční (Charadrius dubius). Na ptačníku byla viděna i např. koliha malá, vodouši rudonozí a tmaví a dokonce vodouš štíhlý, který je bahňákem dalekých stepních mokřadů.

Skutečnými vládci ptačníku se však stali kulíci. Jaroměřským fotografům Janu Pavlíčkovi a Zdeňkovi Jaklovi se zde podařil zachytit zajímavý moment, kdy dospělý kulík napadl mládě čejky. K útokům prý docházelo opakovaně. Navzdory nečekané kulíkově agresivitě byla i na začátku července pozorována mláďata obou ptačích druhů.

Slavíkovský ptačník za dlouhodobého sucha vysychá. Dokud však bude voda ve Staré Metuji, bude voda i v ptačníku. Tak byla tůň naprojektována. Když sucho dosáhne extrému, je Metuje „dotována“ přehradou Rozkoš, která má za úkol vylepšovat průtokové podmínky v Labi, do nějž se Metuje vlévá. Proto by na doplnění ptačínku mělo být vody vždycky dost.

V říjnu 2021 navíc začal být hlouben tzv. Centrální ptačník, o celkové rozloze 3,1 ha, který byl již dokončen. Navazuje na Slavíkovský ptačník a poskytuje další příležitosti k hnízdění i shánění potravy pro množství ptáků, ale i obojživelníků, hmyzu a dalších organismů.

Ptáci v koňské společnosti

Přítomnost koní přinesla také své výsledky, a to už na jaře roku 2018. Prvními ptáky, kteří využili přítomnosti velkých kopytníků, byli konipasi bílí. Ve spasené, rozvolněné vegetaci se jim snadněji obstarávala potrava. Špačci obecní se pak dokonce „po africku“ naučili jezdit na hřbetech koní a vyhlížet potravu z „pohyblivé pozorovatelny“. 

Během ornitologické akce Vítání ptačího zpěvu bylo na pastvině pozorováno čtyřicetihlavé hejno vodoušů bahenních, jespáci bojovní, bekasiny otavní a další ptáci. Na koňmi rozbahněných plochách pobíhali např. vodouši šedí a kropenatí, zatímco čápi bílí a černí dělali koním společnost téměř neustále.

Kam se dívat dřív?

Svítá. Ve skrytu pod fotostanem popíjím ranní kávu. Zkouším fotografické štěstí, ale úmorná dlouhotrvající vedra se podepsala i na Slavíkovském ptačníku. Ačkoli ale trochu vyschnul, přesto v něm bylo vody stále dost. Na jejím rozhraní s popraskaným bahnem již od rozbřesku pobíhala rodina konipasů bílých (Motacilla alba). Rodičovský pár a tři „odrostlíci“ lovili na mělčině drobný vodní hmyz, občas vyskočili a lapili i něco poletujícího nad mělčinou. Poněvadž paprsky vycházejícího slunce ještě nenabraly na síle, leskly se na listech žabníků jitrocelových a dalších vodních rostlin kapičky rosy. Mohla jsem si tak dosyta vychutnat hru světla a odlesků a pokusit se je zakomponovat do fotografií konipasů.

O něco později se k vodě přiletěl napít holub hřivnáč. Bahňáci ale byli příliš ostražití a skrývali se za štěrkopískovým ostrůvkem na druhém konci ptačníku. Když jsem pochopila, že „tady nepochodím“, sbalila jsem fotostan. Při té příležitosti jsem zdokumentovala alespoň miniaturní ropuchy zelené. Jako úkryty před sílícími slunečními paprsky využívaly širší praskliny v bahně. Při každém mém kroku z nich vylézaly ven, posedávaly na popraskané půdě anebo si ihned hledaly jinou, „vhodnější“ puklinu. 

Pády nebeské kozy

Krok sun krok, abych žabičky nijak neporanila, jsem se posléze přesunula na luka. Tráva byla vyzdobena převážně modrými a fialovými květy. Na kyprejích vrbicích (Lythrum salicaria) posedávaly červené, modré i zlatavé vážky, modrá květenství vzácných rozrazilů dlouholistých bzučela včelami, čmeláky a pásli se na nich četní motýli. Narazila jsem i na ohrožený česnek hranatý, který vykvetl nejen typicky fialově, ale i bíle. 

Koňská pastvina byla vyzdobena spíše temně červenými květy kakostů a krvavců totenů. Na nich jsem pozorovala kriticky ohrožené modrásky bahenní. Nad vysychajícími loukami poletovaly vlaštovky a k večeru se k nim přidaly i břehule. Z vysoké nepřehledné trávy dokonce vylétla bekasina otavní, a i když bylo léto, začala jako při toku křižovat oblohu: Prudké vzlety vzhůru k nebi a následné „pády“ dolů, při nichž se rozvibrují pera, a ozve se mečivý zvuk. Právě pro něj se bekasině docela trefně přezdívá „nebeská koza“.

Pojeďte na louky

Ačkoli je Ptačí park Josefovské louky rájem pro pozorování přírody, oku běžného návštěvníka leccos unikne. Vzácná rostlina, záhadný brouk nebo mihnutí hada. Zůstává také prostor pro spoustu otázek. Co to bylo za ptáka, jenž se právě vznesl z trávy? Jakého pěvce slyším? 

TIP: Příběhy plovoucích luk: Přehlížený význam českých mokřadů

Nezapomenutelným zážitkem se z tohoto důvodu stává procházka po ptačím parku se zkušeným průvodcem. I my jsme jednu před lety absolvovali a dodnes na ni rádi vzpomínáme. Kdo si tedy nechce nechat takovou příležitost ujít, tomu doporučuji např. jarní Vítání ptačího zpěvu, letní Noční přírodu Josefovských luk či podzimní Festival ptactva. Možná kromě zajímavých ptáků zahlédnete vydru nebo bobra, který plácnul ocasem v meandru líně tekoucí Metuje.