V oblasti Sluneční soustavy mezi Marsem a Jupiterem krouží planetky, skaliska i nejrůznější kameny a kamínky o velikosti zrníček prachu i stovek kilometrů. Čtyři největší planetky – Ceres, Pallas, Vesta a Hygiea – pak zahrnují asi polovinu hmotnosti celého pásu, která činí podle současných odhadů pouhá 4 % hmotnosti Měsíce. Již zmíněný údaj napovídá, že se z objektů hlavního pásu planetek nemůže zformovat žádné větší těleso.
Vědci se však domnívají, že tomu tak nebylo vždy. Krátce po vzniku Sluneční soustavy byla tato oblast zřejmě mnohem hustší, možná i tisíckrát. V tom případě se tam nový objekt zrodit mohl, a dokonce se zdá, že k tomu chybělo jen málo – jak dokládá Vesta coby ukázkové těleso, z nějž by mohl větší objekt vzniknout. Avšak v raném systému se dráhy velkých planet měnily během migrací, přičemž Jupiter se vydal na cestu do nitra Sluneční soustavy. Jeho gravitační působení pak zformování většího tělesa v hlavním pásu planetek zabránilo a navíc mělo zásadní vliv na jeho naředění.
