Proč nám mapy lžou?

Zní to možná překvapivě, ale mapy nám opravdu v lecčems „lžou“. Tu nejběžnější známe ještě ze školních lavic: Vznikla v souladu s tzv. Mercatorovým zobrazením, které už v roce 1569 navrhl vlámský kartograf Gerhard Mercator. Základ tvoří válec rovnoběžný se zemskou osou, jenž obepíná glóbus a dotýká se ho na rovníku. Povrch koule se pak na tento válec promítá, přičemž jeho rozvinutý plášť pokrývá pravoúhlá síť poledníků a rovnoběžek. 

TIP: Pokřivený svět map: Jak velká by byla Česká republika na rovníku?

Zmíněné zobrazení je však poněkud matoucí: Například Afriku zachycuje podobně velkou jako Grónsko (2 miliony km²), ačkoliv ve skutečnosti je černý kontinent 14krát rozlehlejší (přes 30 milinů km²). Aby totiž kartograf vytvořil z glóbu rovinu, musí zkrátka něco obětovat – a v případě Mercatorova zobrazení se jedná právě o relativní velikost území. Rozměry oblastí v blízkosti pólů jsou tudíž nadsazené.

Za mnohem přesnější lze považovat mapu AuthaGraph Japonce Hadžimeho Narukawy: Rozděluje světové území na 96 trojúhelníků a jedná se o čtyřstěn, jehož plášť se rozvine do obdélníku. Takové zobrazení pak zachovává reálné dimenze kontinentů výrazně lépe.