Primáti a výzva lidské přítomnosti: Jak přežívají orangutani?

Tým vedený britskou zooložkou Gail Campbell-Smithovou z University of Kent po dva roky studoval život orangutanů sumaterských (Pongo abelii) v severosumatránském Bantang Seranganu. Tamější krajina je tvořena mozaikou zachovaných zlomků pralesa a malých farem s plantážemi kaučukovníků, chlebovníků, durianu a dalších stromů. Jak orangutani dokáží existovat v této k nepoznání změněné krajině?

Různé strategie primátů

Primáti reagují na změny v krajině různě. Kahau nosatý (Nasalis larvatus) se živí především listím stromů. Pokud jsou pralesy nahrazeny plantážemi dřevin s těžko stravitelným listovím, jako jsou například listy kávovníku s voskovitým povlakem nebo vláknité listy palmy olejné, kahauové z krajiny mizí.

Někteří primáti mají pestřejší jídelníček, což jim dovoluje přežít i v pozměněné krajině. Volí k tomu různé strategie. Například kočkodani zelení (Cercopithecus sabaeus) nebo šimpanzi (Pan troglodytes) se cpou méně výživnými rostlinami. Paviáni a makaci zase věnují mnohem víc času pátrání po zdrojích vydatné potravy. Přitom nejednou proniknou i na pole a plantáže a loupí úrodu.

Orangutani žijící v krajině silně pozměněné člověkem obvykle dělí svůj zájem mezi plantáže a zbytky původního pralesa. Po většinu dní hledají potravu v obou prostředích. Dnů, kdy nejedí nic jiného, než lup z polí a plantáží, je však málo. Když už se orangutani vydají na plantáže, neomezí se jen na „sklizeň“ plodů. Dopřejí si i kůru a lýko z větví a mladých stromů, které tvoří nedílnou součást jejich jídelníčku. Vzhledem k tomu, jak málo orangutanů v krajině žije, nejsou však tyto škody na ovoci, větvích a mladých stromech tak velké, aby to farmářům vadilo. Mnohem citelněji devastují plantáže v Bantang Seranganu hulmani ebenoví (Presbytis thomasi) a zemědělci je za to ze srdce nenávidí.

Samičky jako aktivnější lupiči

V nájezdech na úrodu zemědělců jsou výrazně aktivnější samičky orangutanů než samci, což je celkem nezvyklý fenomén. Pokud vyrazí na lup do zemědělské oblasti například šimpanzi, mají na výpravě hlavní slovo samci. Podobně je tomu i při nájezdech na plantáže podnikaných kočkodany. Důvodů, proč při orangutaních loupežných výpravách hrají prim samice, je zřejmě hned několik. Jednak zemědělci na plantážích v Bantang Seranganu pracují jen přes den a navečer odcházejí do vesnic. Orangutani čekají právě na tento okamžik. Nájezdy na úrodu jsou proto relativně bezpečné a mohou se do nich pouštět dokonce i samice nesoucí malá mláďata.

Samci navíc nemají ke shánění potravy na plantážích výrazný motiv. U jiných druhů primátů může samec díky vydatnější potravě z plantáží zesílit a získat navrch nad konkurenty. V narušené krajině však orangutani žijí v malých tlupách a samců je v nich mnohem méně než samic. Konkurence mezi samci je proto slabá a „pánskou společnost“ k výpravám na plantáže nic nepohání. Konkurence mezi samicemi je podstatně tvrdší a ty se proto pokoušejí loupit.

Dočasná rovnováha?

Nájezdy na plantáže mění orangutanům život. Lidoopi žijící v nenarušeném pralese věnují více než polovinu dne shánění potravy a čtvrtinu času odpočívají. Přiživování na plantážích převrací primátům denní režim. Zvířatům stačí ke shánění potravy čtvrtina dne, a tak více než polovinu dne prolenoší. Na první pohled nevypadá dieta orangutaních loupežníků nijak vydatně. Plnou třetinu tvoří jen málo výživná kůra a necelou polovinu výživné ovoce plné kaloricky vydatných cukrů. Orangutani z nenarušených pralesů přitom konzumují kůru a lýko jen vzácně – v jejich jídelníčku zaujímají pouhá 2 % a dvě třetiny potravy tvoří ovoce. Plody z plantáží, jako jsou chlebovníky nebo duriany, jsou však kaloricky natolik vydatné, že i malé porce stačí pokrýt valnou část energetických nároků orangutanů. Ti se pak mohou docpat kůrou, kterou nemusejí namáhavě shánět, a zbytek času lelkují.

TIP: S kým se dělí šimpanzi? Přednost má rodina a přátelé

I orangutani loupící na plantážích ovšem 80 % své potravy hledají ve zbytcích pralesních porostů. Díky tomu zemědělci orangutany celkem bez problémů tolerují. Lidé a lidoopi žijí vedle sebe bez problému i v krajině, kterou člověk zásadním způsobem změnil. Jak dlouho toto „příměří“ vydrží, není jasné. Pokud by orangutani začali loupit cennější úrodu nebo pokud by jejich nájezdy na plantáže významně nabraly na intenzitě, vzala by křehká rovnováha při soužití s člověkem zcela jistě za své.