Přijíždějí švédské stridsfordony: Bojová vozidla pěchoty CV90 pro českou armádu

Koncem 70. let vyvstala před neutrálním Švédskem nutnost nahradit zastarávající obrněné transportéry Pansarbandvagn Pbv 302, připomínající americké M113, novým univerzálním bojovým vozidlem pěchoty. Mělo jít o obrněnec vhodný pro severské klimatické podmínky, s vyšším stupněm ochrany osádky a výsadku, než měl předchůdce, dostatečně mobilní v tamním terénu, schopný bránit se v případě potřeby i proti tankům protivníka a nízkoletícím vrtulníkům. Zvláštní pozornost konstruktéři věnovali minimalizaci demaskujících příznaků, zejména radarového odrazu a tepelné stopy vozidla. Vývoji nového „bévépéčka“ dalo švédské ministerstvo obrany zelenou v roce 1977.

Zatím šest verzí 

V roce 1983 vznikla pracovní skupina nazvaná Stridsfordon 90 (bojové vozidlo 90) tvořená zástupci armády, vládní vyzbrojovací agentury a domácích zbrojovek, především Hägglunds a Bofors pod křídly společného podniku HB Utveckling AB. První krok spočíval v podrobné analýze vývoje této kategorie techniky u hlavního potenciálního protivníka v SSSR a ve světě, ve vyhodnocení zahraničních zkušeností s užíváním „bévépéček“ a v rozboru tehdejších trendů vojenských technologií. Švédové stanovili přibližně 500 charakteristik, kterým mělo jimi vyvíjené vozidlo vyhovět.

V letech 1988–1991 pak probíhalo intenzivní testování pěti prototypů. Ty dostaly jako hlavní zbraň automatický 40mm kanon Bofors 40/70B, přestože se uvažovalo i o rážích 25 mm a 57 mm, a k tomu spřažený 7,62mm kulomet. Produkce začala v roce 1993. Výrobce zpětně označuje původní švédské verze jako Mk 0, ačkoli tento systém číslování se prosadil až s první exportní variantou Mk I a výše. Od svého zavedení prošlo vozidlo řadou modernizací. Dosud vzniklo díky modulární konstrukci pět modifikací CV90, a to od Mk 0 po Mk IV. Jako Mk V (tedy šestá) se označuje verze připravovaná k výrobě někdy kolem roku 2030.

U Kábulu...

Obrněnec CV90 prošel bojovým nasazením v Afghánistánu, kde prokázal svou efektivitu a adaptabilitu na pouštní a vysokohorské podmínky a extrémní teplo ty. Norové a Švédové ho použili během operace Zarovnání fronty roku 2007 u města Ghormach. Zbraněmi z „bévépéček“ dokázali na vzdálenosti kolem dvou kilometrů eliminovat skupiny tálibánců, kteří ztratili desítky mrtvých a zraněných, aniž by přitom došlo k ohrožení vlastních spojeneckých sil. Roku 2008 pak norské CV90 „úřadovaly“ v provincii Bádghís. Vozidla CV90 se do stala do bojových střetů také v Libérii, kdy působila v rámci mise OSN.

Pokud jde o nejbližší bojiště, spolehlivých zdrojů o nasazení „devadesátek“ na Ukrajině je zatím jako šafránu. V květnu 2023 jich získal Kyjev přibližně 50 od Švédska, které poskytlo rovněž výcvik asi 3 000–5 000 ukrajinským vojákům nejen v zacházení s CV90, ale též s německými tanky Leopard 2 a švédskými samohybnými houfnice mi Archer. 

...i Ukrajině

Podle některých informací (dostupných k únoru 2024) operuje se švédskými „bévépéčky“ 21. a 93. ukrajinská brigáda. Vojáci Ruskem napadené země si CV90 pochvalují jako spolehlivou, komfortní a vysoce mobilní platformu, zásah v boji dosud „schytala“ asi desítka vozidel. Kvality jejich pasivní ochrany se projevily v tom, že údajně ani jeden člen osádky či výsadku nepřišel o život. Vozidlo prý prokazuje odolnost proti střepinám dělostřeleckých a minometných granátů a při průniku penetrátoru nebo kumulativní ho tlouku do nitra obrněnce nedochází k explozi vezené munice. 

Na východní frontě se ukazuje, že i starší verze tohoto švédského transportéru disponují kvalitními senzory a komunikačními prostředky, které se prozatím Putinovým silám nepodařilo vyřazovat z provozu či citelně rušit. Díky snaze konstruktérů maximálně potlačit demaskující příznaky a také kvůli přídavné maskovací síti Barracuda vykazuje tento typ přibližně o 70 % menší viditelnost pro pozemní radary a infračervené senzory nepřítele než obdobné platformy. Po zkušenostech s „ostrým nasazením“ však osádky vyjadřovaly potřebu zvýšit zásoby vezené munice.

Modulární platforma bojových vozidel CV90, koncipovaná jako rozvětvená rodina vozidel, čítá v současnosti (k únoru 2024) celkem 17 variant pro různé účely. Společnost BAE Systems Hägglunds nabízí i varianty CV90120 jako lehký tank se 120mm kanonem, samohybný dvouhlavňový 120mm minomet Grkpbv Mjölner (pojmenovaný podle kladiva severského boha Thora) nebo s různými typy kanonů kalibru 35, 40 a 50 mm. Výkon motoru verze Mk IV dosahuje 750 kW, přičemž vozidlo poněkud netradičně používá nikoliv kovové, ale gumové pásy. Mají sice menší životnost, ale výrazně snižují provozní náklady i demaskující příznaky vozidla a zvyšují komfort osádky s výsadkem při jízdě. V případě Mk IV, tedy varianty, kterou si objednala Česká republika, jde již o pátou generaci tohoto vozidla, představenou společností BAE Systems v Londýně počátkem roku 2018.

Co osádka ještě přežije

Protože základní architektura podvozku CV90 umožňuje stavbu různých účelových modifikací na stejném základě, zůstává do budoucna zaručená možnost dalších modernizací a zvyšování odolnosti. Prozatím „nejopancéřovanější“ dostupné řešení, které si zákazník může objednat, poskytuje úroveň ochrany přesahující standardy STANAG 4569 úrovně 6, s níž vozidlo a jeho tým přečkají bezpečně zásah 30mm podkaliberní nebo klasickou 30mm průbojnou střelou na vzdálenost 500 m či explozi 155mm dělostřeleckého tříštivotrhavého granátu v 10m blízkosti obrněnce. Česká verze zajistí stupeň 5, tedy „přežití“ 25mm podkaliberního či „plného“ průbojného projektilu vypáleného z 500m dálky či detonaci 155mm granátu vzdáleného 25 m. 

Dosažení relativně nízké hmotnosti vozidla umožnila efektivně navržená konstrukce, která minimalizuje vnější rozměry CV90, avšak zachovává jeho vnitřní prostor. Navíc má „cévéčko“ nižší siluetu ve srovnání s jinými typy ve své kategorii, což z něj dělá o 25 % menší cíl. „Bévépéčko“ nabízí částečnou ochranu osádky a výsadku před některými sekundárními účinky zbraní hromadné ho ničení prostřednictvím vestavěného systému a  filtračního ventilačního zařízení. Na vozidlo lze instalovat rušičky improvizovaných výbušných systémů (IED) a dronů, dá se rovněž multispektrálně maskovat způsobem, který mu umožňuje lépe splynout s okolím.

Pestrá paleta k výběru

V roce 2015 schválená Koncepce rozvoje Armády České republiky ukládala na hradit původní BVP-2 sovětského vzoru novým typem. Ministerstvo obrany (MO) proto oslovilo výrobce devíti etablovaných typů „bévépéček“ – vozidel ASCOD, CV90, Dardo, Puma, Lynx, PMMC G5, Kaplan, Tulpar a Namer. Polovina těchto obrněnců disponovala věží ovládanou zevnitř vozidla, přičemž toto řešení původně AČR preferovala. V létě 2017 se testů na polygonu v Libavé zúčastnily dvě verze CV90, jedna s osádkovou, druhá s bezosádkovou věží (CV90CZr) a dále stroje ASCOD, Lynx a Puma. V testech nejlépe uspěla puma s věží řízenou z nitra obrněnce. 

V březnu 2019 obdrželi uchazeči základní technické požadavky tendru na nové BVP (30mm kanon a schopnost pojmout alespoň osm členů výsadku). Na bezosádkové věži již zadavatel netrval, což vzbudilo dotazy i odborné a politické diskuse. Do tendru se přihlásily jen čtyři společnosti s vozidly CV90 (firma BAE Systems), Puma (PSM), Lynx (Rheinmetall) a ASCOD (General Dynamics European Land Systems). Výběrové řízení ale nakonec Praha zrušila. 

Český kabinet pak na svém zasedání 20. července 2022 schválil pořízení pásových bojových vozidel pěchoty prostřednictvím přímého kontaktu se švédskou vládou. V prosinci 2022 pak došlo k podpisu dohody mezi Českou republikou a Švédskem, která potvrdila hlavní podmínky projektu. Jednalo se zejména o pevně stanovenu cenu 52 miliard korun s DPH za 210 vozidel CV90 včetně veškerého vybavení splňujícího požadavky AČR obsažené v původní soutěži z roku 2019.

Za 60 miliard

Vláda Petra Fialy nakonec 24. květ na 2023 schválila akvizici 246 pásových bojových vozidel pěchoty typu CV90 (o 36 kusů více, než se původně plánovalo) v sedmi verzích celkem za 59,7 miliardy korun včetně DPH. Z tohoto počtu půjde o 141 bojových, 31 velitelských, 18 průzkumných, 13 ženijních, 15 vyprošťovacích a 16 zdravotnických, zbývajících 12 má fungovat jako dělostřelecké pozorovatelny. Následovalo podepsání smlouvy mezi českými zástupci a  firmou BAE Systems-Hägglunds. 

Jedná se o zásadní posun především pro 7. mechanizovanou brigádu AČR, jež nahradí BVP-2 a projde modernizací na mechanizovanou brigádu těžkého typu. České vojsko získá technologicky špičkovou, dle dostupných dat spolehlivou a v boji na několika válčištích ověřenou platformu, která výrazně zvýší jeho schopnosti. Aktuální Koncepce výstavby AČR 2035 počítá s dodávkami „devadesátek“ mezi lety 2026–2030. Vzhledem k životnímu cyklu a modernizačnímu potenciálu zůstane pravděpodobně CV90 ve službě v AČR hluboko do druhé poloviny 21. století. Součástí dohody a souhrnné ceny však nejsou položky jako munice a protitankové řízené střely, užívané ve vozidlech, které si vyžádají úhradu navíc.

Zatím samé plusy

Nákup švédského obrněnce zvýší schopnosti českého zbrojního průmyslu, který se začne na dodávkách „cévéček“ významně podílet. Licenci na CV90 obdrží české ministerstvo obrany, což mu umožní plně kontrolovat úpravy platformy, integraci nových zbraňových systémů a poskytování servisní podpory během celého životního cyklu vozidla. Klíčovou roli v průmyslové spolupráci a servisní podpoře dostanou Vojenský opravárenský podnik (VOP CZ) stejně jako české firmy Excalibur Army, VR Group, Ray Service, Meopta, Pramacom, URC a další. Roli integrátora má plnit VOP CZ. Celkem by se mělo zapojit přibližně 30 českých subjektů zbrojního průmyslu, s tím, že jejich podíl na zakázce přesáhne 40 % hodnoty. 

Akvizicí CV90 získá naše vojsko bojově odzkoušenou platformu s velkým vývojovým potenciálem. Zapojení domácího vojenského průmyslu do výroby vytvoří v kombinaci s (bohužel stále) probíhající válkou na Ukrajině zajímavé obchodní příležitosti, které ale budou muset čeští zbrojaři teprve využít. Pozitivní také je, že se jedná o platformu produkovanou státem, jež s Českem sdílí podobné vnímání bezpečnostních hrozeb, což otvírá příležitosti pro další spolupráci.