Přemyslovské únosy: Kdo si musel svou lásku doslova ukrást?

Český Achilles, jak kronikář Kosma s oblibou nazýval knížete Břetislava I. z dynastie Přemyslovců, byl jedním z nejslavnějších panovníků českých zemí. Vládl plných dvacet let – od roku 1035 až do své smrti v roce 1055 a za tu dobu coby moudrý vládce a velký vojevůdce české knížectví skutečně pozvedl k výšinám a navíc po sobě zanechal pět následovníků, z nichž Vratislav na svou hlavu poprvé vložil královskou korunu.

Kníže Břetislav je dodnes jednou z nejobdivovanějších postav české historie… A to přes to, že jeho původ byl víc než sporný. Vždyť jeho matkou byla prostá pradlena a jeho otec také v té době už doma jednu manželku měl! A nutno dodat, že ani manželství samotného Břetislava nezačalo zrovna tím nejrůžovějším příběhem lásky. Pojďme se podívat, jak to chodilo s námluvami u prvních Přemyslovců.

Cizí kněžna a vdaná pradlena

Český kníže z Přemyslovské dynastie Oldřich byl synem Boleslava II. a českým zemím vládnul od roku 1012 – tedy definitivně, jelikož jeho vládě předcházel spletitý boj o trůn s dvěma bratry. Až Oldřich svému panství zajistil stabilitu. 

Právě v době sourozeneckých sporů se Oldřich nejspíš poprvé oženil. Jeho paní se zřejmě stala zahraniční šlechtična Juta, která pocházela z Německa. O mnoho víc o ní ale bohužel nevíme. Jedna věc je ale jistá. Tato „cizí kněžna“ byla neplodná. A panovník bez nástupce snad není ani pořádný panovník.  

Proto když jednou cestou z lovu u Postoloprt v dnešní obci Peruce uviděl krásnou pradlenu Boženu, neváhal Oldřich ani na okamžik! Tato česká dívka byla nádherná – „pleti bělejší než sníh, jemnější než labuť, lesklejší než slonová kost, krásnější než safír…“, a také ctná a počestná, jak ve své kronice zdůrazňuje Dalimil. Raději se nebudeme příliš zabývat tím, že podle Kosmy nebyla Božena už tak docela svobodná. Podle všeho byla manželkou jistého Křesiny. 

Kníže Oldřich se však do této půvabné venkovanky zamiloval na první pohled, popadl ji přímo u studnice, kde polonahá prala své prádlo, a okamžitě si ji odvezl domů. Co tomu říkala nebohá Juta? Nemohla příliš protestovat. Uvědomme si, že šlo o časy, kdy „každý, jak se mu líbilo, směl míti dvě i tři ženy,“ jak poznamenává Kosmas: „a nebylo hříchu unést manželku bližního ani manželce vdáti se za ženatého muže.“ 

Kdo ale nebyl s Oldřichovou novou paní vůbec spokojen, byli čeští šlechtici. Oldřich jim ale rázně vysvětlil, že raději se chce „…s českou venkovankou smát, než dceru krále – cizinku za ženu mít.“

Toužil po dětech a také toužil po tom, aby právě jeho potomci mluvili česky, a ne nějakou cizí řečí, kterou by je naučila jejich matka. Tak alespoň celou tu skandální záležitost s ženatým knížetem a unesenou pradlenou, která se náhle stala kněžnou, vysvětloval kronikář Dalimil. Krásná Božena svého knížete skutečně nezklamala a brzy mu porodila syna. 

Levoboček z neurozené matky

Břetislav I., který se narodil někdy kolem roku 1002, je nám dodnes známý jako jeden z největších panovníků naší země a ceníme si toho, že se dokázal postarat i o schopné následovníky. Jenže než se k trůnu dostal, neměl to v životě vůbec jednoduché. Ač výměna manželek byla, jak už bylo řečeno, v té době celkem normální záležitostí, jediné dítě Oldřicha a Boženy bylo považované za levobočka. 

Oldřich se vlády na pevno zmocnil až v roce 1012, a teprve tehdy se jeho synovi začalo dostávat té správné výchovy a vzdělání. Spolu se stejně starými syny předních velmožských rodin se učil vládnout i válčit. Z jeho kamarádů z dob dospívání se následně stali jeho družiníci, rádci i správci hradů a statků. Jenže ani vzdělaný kníže ještě nebyl pro ostatní pány dost legitimní. Co dělat? Jak „vymazat“ ne úplně šťastný původ? Jak vylepšit fakt, že matka knížete je prostá žena z lidu? Nejvhodnějším lékem se zdál být správný sňatek. 

Manželka pro knížete

Břetislav tedy hledal vhodnou urozenou dívku z významného rodu, která by se mohla stát jeho nevěstou. A našel... Jitka, tedy latinsky Judita – dcera markrabího bavorské marky Jindřicha Schweinfurtského z rodu Babenberků byla ta pravá. Mezi rodinami Přemyslovců a Babenberků panovaly dobré vztahy, které ale měly být ještě stvrzeny svatbou. O takovém potvrzení spojenectví určitě kolem roku 1020 probíhala čilá jednání.

Podle Kosmy „… Břetislav, z jinochů nejkrásnější a hrdina nejudatnější, slyše z mnohých vyprávění o neobyčejné kráse, ušlechtilosti a urozeném původu řečené dívky, nedovedl ovládnouti svého ducha a jal se v srdci přemýšleti, má-li se pokusiti unést ji mocí, či se o ni řádně ucházeti. Ale rozhodl se raději mužně jednati než schýliti k pokorné prosbě šíji.“  

Méně romanticky řečeno – Břetislav se sice o krásnou Jitku mohl řádně ucházet, v tom případě by se ale vystavoval riziku, že ho její rodina kvůli jeho nemanželskému původu odmítne. Zkusil to tedy jinak… 

Únos ve Svinibrodu

Mladíkova velká chvíle přišla v okamžiku, kdy byla tato šlechtična poslána do kláštera v bavorském Svinibrodu. Neměla se ovšem stát jeptiškou, v klášteře se jí podobně jako i jiným dívkám z významných rodin mělo dostat odpovídající výchovy před tím, než se provdá.

TIP: Princezny na prodej: Na které dvory zamířily mladé Přemyslovny?

Jednoho dne Břetislav spolu se skupinou svých věrných bojovníků přijel do svinibrodského kláštera. Tam si počkal, až Jitka se svými družkami vyšla k večerním nešporám ven, rychle ji chytil, posadil na koně a uháněl s ní k východu. Jenže ouha! Klášterní brána byla spoutaná tlustým řetězem. Budoucí panovník neváhal ani vteřinu, tasil meč a jedním mocným máchnutím řetěz přeťal, jako by to bylo stéblo trávy. Než se dobré jeptišky i klášterní strážci vzpamatovali, byl Břetislav i s milou Jitkou ten tam.

Budoucí kníže i s nevěstou ale bezpečně dorazil k tátovi Oldřichovi, který mu hnedle přidělil správu Moravy. Jak je možné, že Břetislav nebyl za svůj těžký zločin únosu nijak potrestán? Se svatbou se zkrátka asi tak nějak počítalo, a i Jitčina rodina o ní věděla předem…