Prázdné stránky v dějinách (1): Srazily nejmocnější říše skutečně Mořské národy?
Počínaje zrodem písma lidstvo zaznamenávalo důležité historické milníky a s nimi i vzestupy a pády mocných říší. O některých z civilizací, které významně zasáhly do běhu dějin, však kroniky překvapivě mlčí. Přesto se na podobě světa podílely naprosto zásadně
Armagedon, apokalypsu či konec věků si lidstvo předpovídalo snad od nepaměti. Ale v době okolo roku 1200 př. n. l. se zdálo, že jejich čas skutečně nastal. Největší, nejvyspělejší a nejbohatší civilizace padaly jako domečky z karet a v průběhu jediné generace prakticky zanikly. V epoše trvající asi jen padesát let zmizela mykénská kultura Kréty, rozpadla se Novochetitská říše rozkládající se v dnešním Turecku a severní Sýrii, zanikla říše Kanaán na území dnešního Izraele, Libanonu a Jordánska a s obrovskými problémy se potýkal i Egypt.
Vyspělá ekonomika a kultura celé oblasti Egejského moře a Malé Asie se rozpadla, všeobecný úpadek zhoršil stav obchodních cest a v celém známém světě ohromně poklesla míra gramotnosti. Ve východním Středomoří bylo zničeno téměř každé významné město a mnohá už nikdy z popela nepovstala. Zmíněnou éru badatelé někdy označují jako egejskou katastrofu nebo též kolaps pozdní doby bronzové, a například americký historik Robert Drews ji dokonce popisuje jako „největší katastrofu antické historie, ještě horší než zhroucení západořímského impéria“.
Na zásadní otázku, co rychlý a nečekaný kolaps „zlatého věku“ způsobilo, dodnes nemáme uspokojivou odpověď. K možným vysvětlením ovšem patří i náhlý a rychlý útok tzv. mořských národů. Kým však byli tito mocní válečníci, kteří ovládli moře a vyplenili nejvyspělejší mocnosti starověku? Odkud podnikali své výboje, jakým bohům se klaněli a hlavně – kde získali své úchvatné válečnické dovednosti, před nimiž se třásl i velký Egypt?
Hrozba z moře
O útočných národech se toho z dobových zdrojů dozvídáme žalostně málo. Jedny z mála kusých informací nám zanechali staří Egypťané, například na velkém reliéfu pohřebního chrámu panovníka Ramsese III. v Medinet Habu, zhruba z roku 1170 př. n. l.: „Žádná země jim nemohla odolat, naráz byly zničeny Hatti [Chetitská říše], Kode [kraj v Malé Asii], Karkemíš [oblast na Eufratu], Jeret [Kréta] a Jeres [Kypr]. Rozbili tábory v zemi Amoritů [egyptská provincie] a zpustošili zemi i lid, jako by jich nikdy nebylo. Jakmile přirazili, nachystali oheň… Vztáhli ruku až na sám kraj země, jejich srdce byla plna sebedůvěry a hovořili takto: Naše záměry se zdaří!“
Z nápisu je patrné, že Egypťané chovali vůči nájezdníkům respekt, nicméně se jim v roce 1175 př. n. l. nakonec podařilo jejich útoky definitivně odrazit v bitvě u delty Nilu. Poté, co kompletně zničili jejich flotilu, mořské národy náhle zmizely ze scény a zanechaly za sebou tajemství, jež přetrvává dodnes.
Badatelé nyní spekulují, že početnou a vyspělou armádu mohly tvořit některé z následujících národů, případně jejich konfederace: Etruskové, kteří později obsadili Itálii, Lýkové z jihozápadu Malé Asie, Dórové původem ze severozápadu Řecka a Makedonie, Frýgové z jihu Balkánského poloostrova, Thrákové s domovem v dnešním Bulharsku, Féničané z východního Středomoří, Pelištejci (též Filištínci) původem z Kréty a pozdější obyvatelé Sardinie a Sicílie.
Chyba v překladu
Kdo ze zmíněných národů měl však „hlavní slovo“ a kdo dal impulz k mohutnému dobyvačnému tažení? Proč a za jakých okolností se tak stalo? Na uvedené otázky odpovědi neznáme ani dnes. Slovy archeologa Eberharda Zanggera: „Velmi málo archeologů – pokud vůbec nějací – považuje mořské národy za poznané.“
Konec 20. století nicméně přece jen přinesl jistou možnost rozuzlení záhadného příběhu. Někteří vědci totiž začali zpochybňovat celý koncept „mořských národů“, který v roce 1855 zavedl francouzský egyptolog Emmanuel de Rougé. Vycházel přitom ze šesti různých egyptských písemných zdrojů, které záhadné nájezdníky zmiňují. Je však možné, že hieroglyfy přiřazené „lidem z moře“ jen chybně přeložil. Na lingvistickou nepřesnost poukázal například v roce 1985 francouzský egyptolog Claude Vandersleyen, jenž dokonce tvrdí, že by se od termínu „mořské národy“ mělo úplně upustit.
TIP: Avalon, Lemurie, Atlantida: Bájné ostrovy, které lidé nepřestali hledat
Staroegyptské výrazy, které vedly de Rougého k zavedení zmíněného pojmu, totiž podle Vandersleyena jednoznačně neukazují ani na „moře“, ani na „ostrovy uprostřed moře“ – podle něj mohly sloužit k označení i jiných druhů území, a nikoliv ostrovů. Ostatně některé egyptské zdroje hovoří o nájezdnících jako o „seveřanech“, což otevírá pole pro další spekulace o jejich skutečném původu.
