Pravěcí obyvatelé naší krajiny: Co víme o neandertálcích, kteří žili na našem území?

Pojem neandertálec má dnes značně negativní nádech – označujeme jím obvykle nevychovaného, obhroublého nebo nepříliš inteligentního člověka, který nedbá na dobré mravy. Z hlediska naší moderní doby by toto hodnocení člověka neandertálského (Homo neanderthalensis) asi obstálo, ale po značnou část období pleistocénu patřili naši vývojoví příbuzní naopak k velmi úspěšným a progresivním hominidům. První zástupci tohoto druhu se objevili zhruba před 430 000 lety, poslední z nich pak „vyhynuli“ asi před 40 000. Přestože nejspíš nebyli nikdy příliš početní, jejich zkamenělé pozůstatky známe z velkého území Evropy, a dokonce i z Blízkého východu, Uzbekistánu a středoasijského pohoří Altaj. 

Co je ale pro nás nejzajímavější, je skutečnost, že jejich pozůstatky byly objeveny také na našem území. Neandertálci tedy žili před desítkami tisíciletí i v místech, kde dnes bydlíme, pracujeme nebo chodíme do školy. Už i proto bychom se o těchto pravěkých hominidech měli dozvědět co nejvíce. Jaké nálezy související s člověkem neandertálským tedy byly na našem dnešním území dosud učiněny?

Země chudá na ostatky

Území České republiky nenabízí tak bohaté nálezy, jaké známe třeba z Německa, Francie nebo Předního východu. Po neandertálském člověku nám zde zůstalo množství artefaktů, zejména nástrojů, ale kompletnější kosterní pozůstatky těchto pravěkých lidí zatím k dispozici nemáme. Může to být způsobeno skutečností, že se na našem území nenacházejí větší krasové oblasti s rozměrnými jeskyněmi. Neandertálci totiž po desítky tisíciletí tyto jeskyně využívali jako posvátné prostory, kam ukládali těla svých mrtvých druhů. Jeskyně na našem území jsou sice zajímavé a některé až impozantní, ale většinou poměrně krátké a „mělké“ – potřebám neandertálců tedy nejspíš nevyhovovaly. 

Dalším důvodem je kupodivu i fakt, že někdejší naše území bylo od 19. století relativně vyspělou průmyslovou zemí. Ještě před oficiálním uznáním existence pravěkých lidí na přelomu 19. a 20. století se u nás totiž začaly ve velkém těžit různé horniny, stavěla se také železniční dráha a vytyčovaly nové lomy a doly. Podobné akce probíhající ve větším měřítku sice mohou vést k významným objevům, zároveň ale často poničí nebo zcela zlikvidují vhodná naleziště. Cenné nálezy, jako je například čtvrt milionu let stará „neandertálská chata“ z Písečného vrchu u Bečova na Mostecku, jsou proto velmi vzácné.

Nejslavnější český neandertálec

Nejznámější nález učinil 26. srpna 1880 gymnaziální profesor a nadšený archeologický amatér Karel Jaroslav Maška. Ten několik měsíců očišťoval vrstvy horniny u ústí do moravské jeskyně Šipka. Po týdnech usilovné práce se na něho usmálo štěstí a přímo u vchodu do jeskynní chodby, které se říkalo „Jezevčí“, odkryl v hloubce 1,7 metru pod původním povrchem jeskynního dna pozůstatky dávného ohniště a u něho čelist „předvěkého“ člověka. Jednalo se o část čelisti neandertálského dítěte, v době své smrti starého asi osm až deset roků, což se ale ukázalo teprve později. Hned následujícího roku 1881 prezentoval Maška svůj objev na Mezinárodním antropologickém kongresu v Salcburku a „Šipecká čelist“ se tak stala v archeologickém světě pojmem. Od objevu prvního neandertálce v Německu uplynulo tehdy teprve čtvrt století a moravská čelist ukázala, že tito pravěcí lidé obývali asi před 40 000 lety mnohem větší území. A nevyhýbali se přitom ani českým zemím.

Historicky bohatá jeskyně

O životě neandertálců a ostatních pradávných obyvatelích Šipky totiž prozradily mnohem víc informací také další archeologické nálezy, které Maška nakonec shrnul ve svém článku Šipecká čelist z roku 1903. Pravěcí lidé z několika různých kultur po sobě v jeskyni zanechali asi 550 kamenných nástrojů z pazourku, rohovce a dalších jim dostupných a vhodných materiálů. Kostí a zubů různých živočichů bylo v jeskynních vrstvách objeveno ještě mnohem větší množství – celkem asi 80 000 kusů. 

Byly tady odkryty například zkamenělé kosterní pozůstatky velkých šelem z doby ledové, mezi nimi i mohutného jeskynního medvěda, kterému jeskyně sloužila jako doupě a nerad se o ni s kýmkoliv dělil, dále nebezpečného jeskynního lva, nevyzpytatelné jeskynní hyeny nebo velké lasicovité šelmy rosomáka. Zkameněliny zubrů a praturů, podobných dnešním bizonům, kosti srstnatého nosorožce, a dokonce i mamuta nasvědčují tomu, že sem byla těla těchto zvířat donesena či dovlečena jako ulovená kořist, tedy jako součást jídelníčku pravěkých lovců. Celkově se zde podařilo objevit zkameněliny asi sto třiceti druhů různých lovných živočichů.

Stínem visícím nad velkolepým objevem je však jeho konečný osud, který v případě Maškových archeologických sbírek nebyl vůbec šťastný. S blížícím se koncem druhé světové války se Maškovy kolekce přesunuly do zámku v jihomoravském Mikulově, kde měly přečkat neklidné časy bojů postupující východní fronty. Zámek pak za dodnes nevyjasněných okolností v dubnu roku 1945 vyhořel a všechny Maškovy exempláře byly při požáru bohužel zničeny. Je smutnou ironií, že celosvětově proslulá čelist neandertálského dítěte přečkala v jeskyni desítky tisíc let, aby byla za pouhých 65 let po svém objevení nenávratně ztracena. Dnes už tedy můžeme obdivovat pouze její odlitky a nákresy. 

Co se ještě našlo?

Pokud bychom brali v potaz celé území někdejšího Československa, pak bychom měli archeologických nálezů spojených s neandertálským člověkem podstatně více. Nejznámější je nejspíš objev výlitku mozkovny nebohého jedince, který kdysi (možná omámen výrony oxidu uhličitého a oxidu siřičitého) spadl do travertinového vřídla na území dnešních Gánovců. V roce 1926 objevil jeho pozůstatky předák tamní těžby travertinů, jakýsi pan Koki. Ten výlitek prodal českému archeologovi Jaroslavu Petrbokovi, který vzácný nález uchoval i pro další generace archeologů a paleoantropologů.

TIP: Naši předkové se uchylovali ke kanibalismu: Bylo to překvapivě výhodné

Významným objevem od našich východních sousedů je také lokalita Šaľa u Galanty, kde byly pozůstatky neandertálce dokonce vybagrovány, a to na několik etap. Došlo k tomu při těžbě štěrku z řeky Váhu, nejdříve v roce 1961 a pak ještě o tři desetiletí později, když se zde podařilo objevit úlomky čelní a temenní kosti lebky. K objevům neandertálských kostí na území dnešní České republiky došlo také v jeskyni Kůlna poblíž Sloupu v Moravském krasu. V roce 1965 zde archeologové odkryli zlomek neandetálské čelisti, následně ještě dva zuby a v roce 1971 zlomek lebeční temenní kosti. Poslední půlstoletí pak žádný podobně významný nález bohužel učiněn nebyl.