Pozor, na koho prskáte! Nakazit můžete i své zvířecí parťáky

Když na jaře 2020 opadla první vlna děsu z koronaviru SARS-CoV-2, bylo jasné, že nový původce onemocnění sice vyvolává u části nakažených vážný průběh onemocnění včetně úmrtí, ale zdaleka nezabíjí každého, kdo se jím nakazí. V té chvíli se vědci začali zajímat také o to, nakolik je virus nebezpečný zvířatům. Motivem nebyla pouhá zvědavost. Zájem o přenos koronaviru z lidí na zvířata a ze zvířat na lidi si vynutil vývoj situace. 

V Dánsku došlo například k přenosu koronaviru z lidí na norky chované na farmách pro kožešiny. Virus se mezi těmito lasicovitými šelmami uchytil, rychle mutoval a pozměněné typy koronaviru pronikaly zpět do lidské populace. V obavách ze vzniku nových, nakažlivějších a smrtnějších variant koronaviru SARS-CoV-2 Dánové chovy norků kompletně zlikvidovali. Dánsko bylo v té době absolutní světovou „jedničkou“ v chovu těchto zvířat a likvidaci nákazy padlo za oběť na sedmnáct milionů norků. 

Nevybíravé šíření

Další výzkum odhalil, že koronavirus SARS-CoV-2 si mezi hostiteli příliš nevybírá a je s to infikovat i další druhy zvířat. Vedle norků jsou to třeba fretky. Ke zvířatům, jež se mohou tímto virem nakazit, patří i domácí kočky a psi. Těm ale virus vážněji neublíží. Šíření choroby z koček a psů do lidské populace je považováno za málo pravděpodobné. 

V zoologických zahradách hrozí nákaza onemocněním covid-19 i velkým kočkovitým šelmám, vydrám, opicím a lidoopům. Zaznamenán byl také únik koronaviru SARS-CoV-2 z lidské populace mezi volně žijící zvířata. Na severovýchodě Spojených států vykazuje protilátky proti tomuto viru plná třetina tamějších jelenců viržinských. Mezi odborníky panují obavy z přenosu koronaviru SARS-CoV-2 na populace netopýrů v Evropě a Americe. Podle studie amerických vědců je vnímavých k infekci novým koronavirem asi 40 % tamějších netopýřích druhů. 

SARS-CoV-2 se do lidské populace dostal nejspíš z volně žijících zvířat. Zdrojem mohli být zřejmě vrápenci žijící na jihu Číny, popřípadě luskouni dovezení do Číny z jihovýchodní Asie. Vznik koronavirové pandemie, následné přeskoky viru z lidí na zvířata a ojedinělé návraty viru z takto nakažených zvířat opět na lidi jen připomněly, jak významnou hrozbu představují choroby přenosné ze zvířat na lidi. Ty nejsou žádnou novinkou, ale dlouho byly aktuální především pro třetí svět. Obyvatelé ekonomicky vyspělých zemí jejich hrozbu nevnímali jako aktuální.

Burza nemocí

Plných 60 % známých infekčních chorob lidí má původ v onemocněních zvířat. U nově se objevujících chorob, k nimž se řadí i covidová pandemie, je podíl onemocnění pocházejících ze zvířat ještě vyšší a pohybuje se okolo 75 %. Z infekčních chorob zvířecího původu, které se rozšířily v nedávné době, lze jmenovat onemocnění vyvolané viry ebola, SARS, MERS, zika nebo tzv. ptačí či prasečí chřipku.

K velmi častým přenašečům těchto nákaz patří savci z řádu letounů reprezentovaní např. netopýry, vrápenci nebo kaloni. Člověk si ale vyměňuje původce chorob i s hospodářskými zvířaty a domácími zvířecími mazlíčky. Viry, bakterie, plísně a kvasinky, cizopasníci a další původci chorob přitom mohou putovat oběma směry – ze zvířat do lidské populace, nebo naopak ze zvířecího organismu do lidského těla. 

Výměna původců chorob mezi lidmi a domácími zvířaty začala už s prvními pokusy o domestikaci volně žijících živočichů. Člověk se dostával se savci a ptáky do těsnějšího kontaktu, a vytvářel tak příhodnější podmínky pro přenos onemocnění. Lidé se postupem času s těmito nákazami vyrovnali a ty už pak nepředstavovaly pro populace živící se intenzivním zemědělstvím významnou hrozbu. Pravou tvář ukázaly tyto infekce ve chvíli, kdy se dostaly do populací, které jim doposud vystaveny nebyly.

Evropané mohli bez větších problémů kolonizovat ostatní kontinenty kromě jiného i proto, že s sebou nesli celou řadu infekčních chorob, které zdecimovaly původní obyvatele. Názornou ukázku nabízí masové vymírání mexických indiánů. V letech 1545 až 1550 zemřelo jen v aztécké říši patnáct milionů lidí na onemocnění vyvolané bakterií Salmonella enterica typu paratyphi C, již do Střední Ameriky zavlekli španělští dobyvatelé. 

Dnes jsme také svědky nákazy lidí choroboplodnými zárodky, které se původně vyskytovaly u volně žijících zvířat, z nich pronikly do populací domácích zvířat a od těch se pak nakazili lidé. Příkladem původce choroby, pro nějž byla domácí zvířata jen přestupní stanicí na cestě z volně žijících zvířat k člověku, je virus nipah. Do Malajsie ho zanesli tažní kaloni z Austrálie. Virus se tam dostal do chovů prasat, odkud se rozšířil mezi lidi. Od září roku 1998 do května 1999 onemocnělo v Malajsii v důsledku infekce virem nipah těžkým zánětem mozku 265 lidí a 105 z nich zemřelo. Škody spojené s likvidací chovů prasat zasažených nákazou přesáhly miliardu dolarů.

Čím můžeme nakazit zvířata?

Rozsáhlá analýza amerických vědců vedených Gregorym Grayem z University of Florida v Gainesville publikovaná před několika lety ve vědeckém časopise PLoS ONE identifikovala za posledních třicet let 56 jasně zdokumentovaných případů, kdy se stal člověk zdrojem nákazy pro zvířata. V polovině případů přenesli lidé nákazu na volně žijící zvířata. Ve čtyřiadvaceti případech se nakazila od lidí hospodářská zvířata a ve třinácti případech onemocněli domácí zvířecí mazlíčci. 

Mezi chorobami přenesenými z lidí na zvířata dominují bakteriální infekce, jež tvoří 38 % popsaných případů. Virózy jsou vzácnější a připadá na ně 29 %. Nákaza parazity se vyskytla v 21 % přenosu onemocnění z lidí na zvířata a 7 % připadá na onemocnění způsobená plísněmi, kvasinkami a dalšími choroboplodnými zárodky. 

V Británii byl dokonce popsán případ, kdy se domácí pes nakazil od lidí nebezpečným kmenem bakterie Staphylococcus aureus rezistentním k antibiotiku meticillinu. Ve Spojených státech prokázali nákazu tímto stafylokokem u koček. Zvířata se prokazatelně infikovala od svých majitelů. V národním parku Bwindi se vzácné gorily horské nakazily nebezpečným kmenem lidské bakterie Escherichia coli. Bakterie k těmto vzácným lidoopům zřejmě doputovala prostřednictvím skotu, jenž se infikoval od místních obyvatel a roznášel infekci po pastvinách, na které se čas od času dostanou i gorily.

Z plic do plic

Zoologická zahrada v jihoafrické Pretorii zachytila nákazu osmi různých druhů zvířat původcem lidské tuberkulózy Mycobacterium tuberculosis. Mezi nakaženými zvířaty byli i šimpanzi. Tuberkulózou jsou hojně nakaženi i britští jezevci, kteří roznášejí bakterie Mycobacterium tuberculosis po pastvinách, kde se nakazí skot, a následně může onemocnění proniknout i do lidské populace. Nákazu tuberkulózou nelze brát na lehkou váhu, protože dnes se šíří kmeny vykazující rezistenci k širokému spektru antibiotik. Léčba onemocnění vyvolaných takto rezistentními bakteriemi bývá komplikovaná a zdlouhavá. 

Některé přenosy bakteriálních chorob z člověka na zvířata jsou hodně nečekané. Jako příklad lze uvést třeba případ kolonie vakomyší písčitých chovaných pro výzkumné účely vědci na univerzitě v australském Melbourne, kterou decimovala nákaza lidskou žaludeční bakterií Helicobacter pylori. 

Mezi viry najdeme celou řadu původců lidských onemocnění, které se mohou rozšířit i do zvířecích populací. Koronavirus SARS-CoV-2 není v tomto ohledu bohužel nijak výjimečný. Některé viry hepatitidy E mohou putovat z prasat do lidského organismu, ale mohou nakazit i opice a lidoopy. Od lidí se pak mohou viry dostávat zpět do populace prasat. Podobné přeskoky prováděl i chřipkový virus H1N1 při pandemii v roce 2009. Nejprve vznikl v prasatech nový virus, jímž se nakazili lidé. Tato tzv. prasečí chřipka se rozšířila po celém světě a během dvou měsíců se virus vrátil od nakažených lidí zpět do prasečí populace. 

Zabiják turismus

Velmi náchylné jsou k lidským respiračním onemocněním vyvolaným viry různé druhy lasicovitých šelem. Zdaleka nejde jen o nákazu dánských norků koronavirem SARS-CoV-2. Fretky jsou používány k výzkumu chřipkových virů a nákaza těchto zvířat chovaných v domácnostech, kde lidé onemocněli chřipkou, je vysoce pravděpodobná. 

TIP: Létající továrna na viry: Proč jsou netopýři úspěšní v boji s nebezpečnými patogeny

V letech 2003 až 2006 decimovalo populaci šimpanzů v tanzanském národním parku Mahalle virové plicní onemocnění, které zabíjelo především mláďata. Nakazila se polovina tamějších šimpanzů a na nemoc umíral zhruba každý pátý. Původcem onemocnění se ukázal být lidský metapneumovirus. Podobné případy jsou mementem varujícím před neuváženým rozvojem turistiky.

V řadě afrických zemí jsou velmi populární organizované exkurze, při nichž se návštěvníci národních parků a rezervací dostávají do těsné blízkosti goril nebo šimpanzů. Rezervace a národní parky získávají z plateb turistů prostředky pro svůj provoz. Rizika nákazy vzácných zvířat lidskými chorobami však nelze brát na lehkou váhu.