Poslední souboje nad ruinami Říše (2): Duel Hawker Tempest vs. Heinkel He 162 Spatz

Proudový letoun He 162 Spatz vznikl jako produkt zoufalého projektu „lidové stíhačky“, navzdory tomu se ale jednalo o překvapivě kvalitní konstrukci. V posledních týdnech války tyto stroje skutečně bojovaly, a proto se utkaly i s rychlými britskými tempesty

26.12.2023 - Lukáš Visingr



Pro příběh vzniku letounu He 162 Spatz se těžko hledá nějaká obdoba. V létě 1944 se objevila myšlenka takzvané lidové stíhačky (Volksjäger), což měl být maximálně jednoduše zkonstruovaný, snadno ovladatelný a zároveň výkonný stíhací letoun, který by dokázal zvrátit početní převahu Spojenců. Měli jej pilotovat rychle vycvičení letci a konstrukce měla umožnit výrobu až tisíce kusů za měsíc, a to už od 1. ledna 1945. Působilo to jako nereálná fantazie, ale navzdory tomu se projekt opravdu rozběhl.

Předchozí část: Poslední souboje nad ruinami Říše (1): Duel Hawker Tempest vs. Heinkel He 162 Spatz

Vedení Luftwaffe oslovilo několik firem, aby předložily své návrhy „lidové stíhačky“. Do užšího výběru nakonec postoupily koncepty společností Heinkel a Blohm und Voss. Letci preferovali druhou zmíněnou, jelikož její návrh se alespoň na papíře jevil jako vhodnější pro pilotáž, jenže posléze převážilo mínění inženýrů, kteří poukazovali na jednodušší konstrukci návrhu od Ernsta Heinkela.

Ocel a dřevo

Jejich názor na konci září 1944 podpořil též říšský maršál Hermann Göring, který byl z projektu až maniakálně nadšený. Vzhledem k zadání se však před Heinkelovým týmem objevil takřka nemožný úkol, a sice připravit pro sériovou produkci zcela nový letoun za pouhé tři měsíce. V listopadu 1944 dostal stroj oficiální označení He 162 a bojové jméno Spatz (vrabec), ačkoli se v souvislosti s ním často objevuje i název Salamander (mlok), jenž se však vztahoval pouze k decentralizované výrobě jeho dřevěných částí. He 162 měl totiž užívat co nejméně strategických surovin (zvláště hliníku), a proto dostal do vínku převážně ocelovou a dřevěnou konstrukci.

V sídle podniku Heinkel se pracovalo na dvě dvanáctihodinové směny, aby mohlo nové letadlo vzlétnout co nejdříve. První prototyp He 162 odstartoval 6. prosince 1944, ale při druhém letu havaroval a pilot zahynul. Vinu na tom neslo především křídlo, byť se jednalo spíše o chybu výrobní technologie než o problém základní konstrukce. I tak musel projekt He 162 projít ještě několika změnami, než byl připravený k sériové produkci. Ta se pak v lednu 1945 skutečně začínala rozbíhat.

Překvapivě dobré

Vedení Luftwaffe tímto pochopitelně nesmírně riskovalo, protože výrobu objednalo ještě před dokončením prototypu, ale Německo již stejně nemělo co ztratit a toto riziko se do velké míry vyplatilo. Díky schopnostem inženýrů a zřejmě i díky značné porci štěstí reprezentoval He 162 opravdu podařenou konstrukci s velkým výkonovým potenciálem. Pohon zajišťoval proudový motor BMW 003 na hřbetě, díky kterému měl „Vrabec“ ve velké výšce dosahovat rychlostí ne o moc nižších než 1 000 km/h a u země se měl blížit 800 km/h.

Tyto hodnoty se pak skutečně dařilo naplňovat a nové letadlo vykazovalo i překvapivě dobré ovládací charakteristiky, určitě lepší než například Me 262, se kterým dovedli létat opravdu jenom zkušení experti. Očekávání, že by se do kokpitu He 162 mohli posadit i rychle vycvičení piloti, tedy vůbec nebylo nerealistické, nicméně onen ambiciózní výcvikový program běžel pomalu.

Heinkel He 162A-2 Spatz

  • ROZPĚTÍ: 7,24 m
  • DÉLKA: 9,27 m
  • VÝŠKA: 2,60 m
  • PRÁZDNÁ HMOTNOST: 1 663 kg
  • MAX. HMOTNOST: 2 466 kg
  • MOTOR: proudový BMW 003 E-1 o tahu 7,85 kN
  • MAX. RYCHLOST: 938 km/h
  • BOJOVÝ DOLET: 620 km
  • BOJOVÝ DOSTUP: 12 000 m
  • VÝZBROJ: 2× 20mm kanon MG 151/20

Do posledních dnů

Myšlenku „lidové stíhačky“ se tak v praxi realizovat nepodařilo, jelikož první (a zároveň jedinou) bojovou jednotku vyzbrojenou He 162 tvořili opět zkušení stíhači Luftwaffe, nikoli nadšení mladíci z Hitlerjugend. Šlo o I. skupinu JG 1 (I./JG 1), jež dříve létala s Fw 190. Přeškolování začalo v únoru, určitě však nepřekvapuje, že dodávky sériových exemplářů neprobíhaly podle plánu.

První bojový let He 162 proběhl zřejmě 16. dubna 1945 a skupina pak proti nepříteli vzlétala až do 5. května, aby se vzápětí vzdala Britům. V těch dnech skončily i dodávky verze He 162 A a žádná jiná varianta se do sériové výroby nedostala, ačkoliv jich Němci plánovali celou řadu. Uvažovalo se například o proudovém motoru Jumo 004, pulsačních agregátech Argus či urychlovacích raketách, navrhovaly se verze s šípovým křídlem a pro výcvik se měly vyrábět bezmotorové a dvoumístné He 162. Po válce se „Vrabec“ stal předmětem velkého zájmu Spojenců, kteří ukořistěné letouny velmi důkladně zkoumali a testovali, a tudíž se značný počet He 162 dosud nachází v muzeích.

Měření sil

Rychlost vždy představovala jeden z nejdůležitějších parametrů stíhacích letounů a hrála významnou roli i v požadavcích na britský tempest a německý He 162. V podstatě lze dokonce říci, že první zmíněný typ vznikl zejména s ohledem na co nejvyšší rychlost, neboť jeho předchůdce typhoon v tomto smyslu zklamal. V případě He 162 šlo nejen o rychlost letu, ale také (nebo spíš zejména) o téměř neuvěřitelný a bezprecedentní průběh vývoje a výroby, protože od zadání k sériové produkci v podstatě uplynuly jen tři měsíce. He 162 však navzdory tomu vykazoval dobré parametry a ukazoval, jaký potenciál skrývá proudový pohon.

K prvnímu souboji tempestů s „Vrabci“ došlo zřejmě 19. dubna 1945, kdy uspěli Britové. Obdobných střetnutí se v dalších dnech odehrálo ještě několik s podobnými výsledky, ačkoliv se nedá vyloučit, že 4. května byl sestřelen i jeden tempest. Německá I./JG 1 celkově utrpěla těžké ztráty, byť za většinou nestály nepřátelské stíhačky, nýbrž poruchy a havárie. Hodí se ale dodat, že několik německých pilotů úspěšně využilo vystřelovací sedadla, jimiž byly He 162 vybaveny jako jedny z vůbec prvních letounů v historii. Také to prokazuje, že „Vrabec“, přestože se zrodil coby výsledek zoufalého nápadu a už nedokázal ovlivnit výsledek války, ukazoval cestu vpřed v leteckých technologiích. Tempest byl zajisté výtečnou konstrukcí, patřil ovšem k posledním výkřikům končící éry, a proto si vítězství v duelu odnáší He 162 Spatz.


Další články v sekci