Poslední evropští lovci-sběrači se příbuzenským sňatkům vyhýbali

Studie švédských a francouzských paleogenetiků ukazuje, že ačkoliv neměli dávní lovci-sběrači žádné vědomosti o genetice, dokázali se vyhnout inbreedingu – páření mezi geneticky příbuznými jedinci.

02.03.2024 - Stanislav Mihulka



Asi před 6 700 lety žily v západní Evropě poslední zbytky společenství lovců-sběračů, v tu dobu již společně s nově příchozími zemědělci neolitických kultur. Nebylo jich mnoho, přesto si ale udržovali nemalou genetickou diverzitu. Nový výzkum, na němž se podíleli švédští a francouzští odborníci, odhaluje strategii, která jim to umožňovala.

Mattias Jakobsson z Uppsalské univerzity a jeho spolupracovníci prostudovali genomy získané z koster lovců-sběračů, pohřbených v uvedené době na významných lokalitách Téviec a Hoedic ve francouzské Bretani. Jde o vůbec první studii, v níž vědci analyzovali více genomů lovců-sběračů ze stejného místa, kteří žili v době po příchodu neolitických zemědělců. Překvapivé výsledky výzkumu v těchto dnech zveřejnil vědecký časopis PNAS.

Genomy lovců-sběračů

Odborníci se doposud domnívali, že se komunity lovců-sběračů mísily s příchozími zemědělci a že docházelo k jejich vzájemným sňatkům. Analýzy genomů to ale nepotvrdily. Nebyla v nich ani stopa po DNA, která by pocházela od zemědělců. Poslední lovci-sběrači západní Evropy měli ale přesto poměrně vysokou genetickou diverzitu.

Ukázalo se totiž, že docházelo k výměně lidí mezi nepříbuznými skupinami lovců a sběračů. Výsledkem toho bylo, že spolu žilo několik navzájem nepříbuzných rodin. Tato strategie byla velmi účinná pro zachování potřebné genetické diverzity, která bránila nepříznivým genetickým důsledkům uzavírání sňatků mezi blízkými příbuznými. Dávní lovci a sběrači pochopitelně neměli ani tušení o genetice. Jejich uspořádání se ale ukázalo jako výhodné, takže se udrželo, až do doby, než je zcela vytlačili zemědělci. 

TIP: Vědci získali DNA z jediné kostry ztracené kultury Toaleanů ze Sulawesi

Na lokalitách Téviec a Hoedic se nachází řada hrobů, ve kterých je pohřbeno více lidí zároveň. To je pro evropská společenstva lovců-sběračů neobvyklé. Odborníci si až doposud mysleli, že jde o biologicky příbuzné jedince. Teď se ale ukázalo, že tomu tak není. Dokonce ani když byla v jednom hrobě pohřbena žena s dětmi, nejednalo se podle paleogenetiků o příbuzné. To naznačuje, že mezi našimi dávnými předky existovaly silné sociální vazby, které neměly nic společného s biologickou příbuzností a zůstávaly důležité i po smrti. 


Další články v sekci