Porscheho smrtící tlustokožci (3): Stíhače tanků Ferdinand v boji
Frontová premiéra středních tanků PzKpfw V Panther nedopadla u Kurska příliš slavně. Podobným výsledkem skončilo i úvodní nasazení stíhačů tanků Ferdinand. Ty sice splnily část úkolů, ovšem konstrukční vady, poruchy i nepřítel jejich postup zastavili
Ačkoliv příslušníci pluku těžkých stíhačů tanků – schwere Panzerjäger Regiment (sPzJgRgt 656) dělali, co mohli, situace na severním úseku kurského bojiště se už po několika dnech vyvinula v neprospěch útočníků. Generální inspektor tankových vojsk Heinz Guderian zahájil ještě během bitvy analýzu nasazení ferdinandů.
Předchozí části:
Už 17. července 1943 zaslal náčelníkovi generálního štábu pozemní armády generálu Kurtu Zeitzlerovi zprávu, v níž popsal nabyté zkušenosti: „Nesmírně silná palebná přehrada nepřítele rozdrtila útok naší pěchoty, takže ferdinandy a sturmpanzery nebyly schopny proniknout hlouběji do sovětských postavení. Zbaveny podpory infanterie se musely zastavit uprostřed bojiště, kde na sebe přitáhly soustředěnou dělostřelbu. Artilerie protivníka měla vždy dost času k přeskupení a posílení. Také chybějící sekundární výzbroj negativně ovlivnila výsledek boje a vyústila ve vysoké ztráty.“
Těžké ztráty
Němci museli totálně odepsat 19 ferdinandů, které obvykle vyřadil přímý zásah granátu do mřížových krytů na otvorech přivádějících vzduch do motorového prostoru. Čtyři stroje shořely kvůli elektrickému zkratu bez přičinění nepřítele a miny vyřadily plných 40 stíhačů tanků, ovšem polovinu se mechanikům podařilo opravit.
Přes vysoké ztráty generální inspektor konstatoval, že ferdinandy často dosáhly určených cílů, ale protože je nikdo nedokázal následovat, vyzněly tyto úspěchy vniveč. Nekritizoval tedy samotné zbraně jako spíše nevhodnou taktiku jejich nasazení.
Kritický Guderian
Neváhal se přitom ostře vymezit vůči výkonům řadové pěchoty, která v jeho očích nechala ocelové obry napospas protivníkovi: „Jasně se ukázalo, že rozhodujícího úspěchu proti nepříteli v hluboce členěných postaveních a krytému těžkým dělostřelectvem nelze dosáhnout spoluprací se standardními pěšími útvary. Pokud by byl sPzJgRgt 656 nasazen s pancéřovými granátníky v obrněných transportérech, kteří by pluk rychle následovali v několika vlnách, útok by byl úspěšný a vyžádal by si nižší ztráty.“
Těžké obrněnce skutečně u Kurska prolomily dvě sovětské defenzivní linie a přes všechny své nedostatky v podstatě dokázaly to, k čemu byly určeny. Celková situace však osádkám zabránila naplno využít přednosti strojů a pro mnoho ferdinandů operace Citadela znamenala nejen první, ale i poslední nasazení.
Až do konce
Po kolapsu kurské operace se přeživší obrněnce podílely na krytí ústupu, načež je čekala dlouhá cesta do mateřské továrny. Zde měly začátkem roku 1944 projít úpravami zohledňujícími zkušenosti z absolvovaných střetů. Modernizaci se podrobilo 48 obrů, které dostaly 7,92mm kulomet MG 34 v kulovém střelišti ovládaném radistou a velitelskou věžičku. Ta vznikla modifikací kupole z útočného děla StuG III a výrazně zlepšila výhled na bojiště.
TIP: Ostřílení tankoví důstojníci v bitvě u Kurska
Ke Guderianově radosti doznalo změn i provedení pancéřové mříže nad motorem, jež nyní lépe chránila pohonné ústrojí před šrapnely a granáty. Na vybraná místa pancíře technici aplikovali pastu Zimmerit proti magnetickým minám. Upravené kolosy dostaly nové jméno Elefant (slon).
Jejich část byla v únoru 1944 nasazena v Itálii, zbytek krátce poté na Ukrajině. Přestavba sice o něco zvýšila bojovou hodnotu, jenže hlavní neduhy – slabý a nespolehlivý motor, neohrabanost a nadměrná hmotnost – přetrvávaly. Přestože se panzerjägerům na obou zmíněných bojištích podařilo vyřadit množství nepřátelských tanků, zůstávaly problematickou a nepříliš účinnou zbraní. I tak bojovaly až do hořkého konce a poslední kus byl zničen až 22. dubna 1945 poblíž Berlína.
