Porscheho smrtící tlustokožci (2): Stíhače tanků Ferdinand v boji
Frontová premiéra středních tanků PzKpfw V Panther nedopadla u Kurska příliš slavně. Podobným výsledkem skončilo i úvodní nasazení stíhačů tanků Ferdinand. Ty sice splnily část úkolů, ovšem konstrukční vady, poruchy i nepřítel jejich postup zastavili
Už na konci prvního dne bojů u Kurska se německý útok zastavil u druhé linie a rudoarmějci začali vyrážet do lokálních protiútoků. Stíhače tanků bez kulometné výzbroje se ocitly v nepříjemné situaci, nicméně stáhnout se do vlastních pozic nesměly – nepřítel by vyklizené území opět zabral.
Předchozí část: Porscheho smrtící tlustokožci (1): Stíhače tanků Ferdinand v boji
Zranitelný zblízka
Sovětské zdroje tvrdí, že jejich pěchota už v této fázi bitvy rozpoznala zranitelnost ferdinandu zblízka. Rudoarmějci se měli ukrývat v zákopech, nechat kolos proniknout až do vlastních linií a poté se na něj vrhnout z boků s granáty a Molotovovými koktejly. Německé reporty oproti tomu ztráty ferdinandů způsobené infanterií zpochybňují.
Ať tak či tak, velitelé osádek si rychle uvědomili další nevýhodu svých obrněnců: nedostatečný výhled z interiéru. Nezbývalo jim než otevírat poklopy, vystrkovat hlavy ven a vystavovat se palbě. Potvrdily se též obavy z poruchovosti – při přesunech na delší vzdálenosti pohonné ústrojí často vypovídalo službu.
Proti minám
Svou daň si vybíraly i miny. Intenzivní sovětská dělostřelba totiž znemožnila ženistům označit vytvořené průchody v minových polích a stíhače tanků do „čertových zahrádek“ vjížděly takřka naslepo. Když exploze poškodila pásy nebo hnací kola, členové osádky se obvykle rozhodli podstoupit riziko, opustit bezpečí pancéřované nástavby a pokusit se stroj zprovoznit. Jestliže se oprava ukázala jako nemožná, přivolávali tankisté na pomoc vyprošťovací techniku.
Hmotnost ferdinandu však činila odtažení buď extrémně obtížným, nebo přímo nemožným. Standardní vyprošťovací vozidlo Wehrmachtu představoval Bergepanzer IV, jenž dokázal odtáhnout maximálně jeden PzKpfw IV. Pro záchranu těžších typů bylo zapotřebí hned několika bergepanzerů, kterých vždy panoval nedostatek – tiger vyžadoval tři a ferdinand dokonce pět.
Zabiják tanků
Dokud Němci v úvodní fázi střetu útočili a postupovali, zůstávaly poškozené stíhače na území ovládaném Wehrmachtem. Mechanici tak měli i přes výše popsané potíže čas dostat většinu do týlu, opravit a opět vrhnout do bitvy. Jakmile se karta obrátila a Rudá armáda zahájila protiofenzivu, šance na záchranu i lehce poškozených kusů klesla na minimum. Leckdy musely osádky ferdinand opustit a zničit třeba jen po rozlomení několika článků pásu, protože nepřítel se blížil; cenná technika se nesměla dostat do jeho rukou.
TIP: Německá samohybná děla: Zrození lovců tanků
Wehrmacht nasazoval ferdinandy v síle roty, v případě nutnosti po jednotlivých četách. Po přechodu do obrany vytvořily těžké stíhače součást mobilních záloh a podílely se na otupování sovětských tankových úderů. V této roli se ferdinand osvědčil a jeho granáty likvidovaly obrněnou techniku nepřítele zpravidla nanejvýš druhým výstřelem. Tomu odpovídalo velké množství zlikvidovaných nepřátel. Od 5. do 16. července 1943 ferdinandy údajně vyřadily 320 ruských tanků a blíže neurčené množství dalších strojů. Pokud čísla z hlášení odpovídají realitě, na každý ztracený stroj připadalo 17 zničených tanků protivníka!
Dokončení: Porscheho smrtící tlustokožci (3): Stíhače tanků Ferdinand v boji (vychází v neděli 27. prosince)
