Poodhalená hadí tajemství: V čem tkví výjimečnost hadího těla?
Typický tvar dodává hadímu tělu jeho silně zredukovaná kostra, která umožňuje protažení na délku i roztažení do šířky. Mimořádné jsou i samotné hadí zuby nebo schopnost roztáhnout tlamu do impozantní šířky
Hadům zcela chybí přední i zadní končetiny a kosti, kterými jsou končetiny napojeny na páteř. U některých hadů, např. u hroznýšů (Boinae) se dochovaly zakrnělé zbytky pánve. Výjimečně jsou tyto zbytky pánve patrné i na povrchu těla, kde tvoří jakési „ostruhy“. Některé druhy využívají tyto výběžky při páření.
Tlama do šířky
Kostra hadů se kromě lebky skládá v podstatě už jen z obratlů a žeber. Obratlů mívají hadi v závislosti na druhu od 150 do 500 a na každý z nich je napojen pár žeber. Kosti jsou vzájemně spojeny pružnými vazy, což dovoluje hadům překvapivé protažení těla na délku nebo naopak roztažení do šířky.
Stavba hadí lebky je podřízena potřebě roztáhnout čelisti tak, aby jimi prošla i rozměrná kořist, protože hadi polykají své oběti vcelku a často konzumují živočichy, kteří jsou těžší než oni sami. Například spodní čelist není na „bradě“ srostlá, ale obě kosti jsou spojeny pružným vazem. Díky tomu se tlama většiny hadů dokáže roztáhnout do impozantní šířky.
Kořist „v rukavici“
Velký význam mají při polykání kořisti i zuby. Ty bývají skloněny tak, aby kořist nemohla hadovi z tlamy vyklouznout. Zuby jsou přitom často vystaveny enormnímu zatížení a vždycky nevydrží. Hadům naštěstí zuby opakovaně dorůstají i několikrát za život. Hadi, kteří nejsou vybaveni jedovými zuby, mívají v horní čelisti hned dvě řady krátkých zubů háčkovitého tvaru. V dolní čelisti jim vyrůstá jedna řada zubů.
TIP: Poodhalená hadí tajemství: Přeborníci beznohého života
Na každé straně hlavy mají hadi ještě zvláštní kosti volně spojené s čelistí. Ty umožňují při polykání rozměrného sousta, aby se pravá a levá čelist posouvaly nezávisle na sobě. Čelisti tak „pochodují“ střídavými „kroky“ na levé a pravé straně a pomalu se posouvají po soustu vpřed. Had v řadě případů nevtahuje kořist do svých útrob, ale sám se na ni pomalu „navléká“, asi jako když si natahujeme na ruku rukavici.
Střelba na cíl
Některé druhy kober využívají duté přední jedové zuby ke stříkání jedu až na vzdálenost několika metrů. Sprška toxinů je určena útočníkovi a kobra ji používá na svou obranu. Pohybem hlavy dokáže kobra proud jedu ze zubů překvapivě přesně zamířit. Cílí přednostně na oči. Plný zásah kobřím jedem do očí může útočníka zabít nebo poznamenat na zbytek života.
