Pohromy, které měnily dějiny lidstva: Zasypané čínské domovy
Výbuch supervulkánu, který mohl vyhladit lidstvo, řádění tsunami na Sumatře, jež podnítilo největší humanitární pomoc v dějinách, nebo sopečná erupce na Islandu, která nepřímo přispěla k vypuknutí Velké francouzské revoluce. Největší přírodní katastrofy měly často nečekané následky pro celý svět
Psal se 23. leden 1556 a provincie Šen-si ve střední Číně se probouzela do nového dne. Většina tamních obyvatel tehdy žila v obydlích vyhloubených do sprašových svahů (viz Příbytky z prachu Gobi). Náhle se však ozvaly ohlušující rány a země se zachvěla. V několika následujících vteřinách se odehrálo vůbec největší známé zemětřesení v dějinách – vyžádalo si téměř 830 tisíc životů. Postihlo přitom nejen oblast Šen-si, ale i řadu okolních provincií.
Na obrovském počtu mrtvých měl podíl především fakt, že běsnící živel vyvolal sesuv půdy a ta následně zasypala „jeskynní“ příbytky. Otřesy zhruba o síle osmého stupně Richterovy škály s epicentrem poblíž hory Chua pokračovaly několikrát do měsíce dalšího půl roku. V některých regionech tak zemřelo až 60 % obyvatel a také hmotné škody byly nevyčíslitelné – katastrofa zničila prakticky celou oblast vnitřní Číny. Přesto měla i jeden pozitivní dopad: Lidé začali zkoumat příčiny vzniku zemětřesení, definitivně opustili sprašové domy a nová obydlí si začali budovat z odolnějších materiálů.
Smrt přišla z ticha
O 420 let později udeřily zničující otřesy v zemi draka znovu – a předznamenaly druhé největší neštěstí svého druhu v dějinách. I tentokrát si živel připsal smutné prvenství: Zemětřesení ve městě Tchang-šan bylo, co se týče počtu obětí, nejhorší ve 20. století.
Krátce před čtvrtou ráno, 28. července 1976, většina obyvatel města v provincii Che-pej ještě tvrdě spala. Tím ničivěji mohly otřesy o síle až 7,8 Richterovy škály udeřit. Čínský státní seismologický ústav sice krátce před tím zaznamenal neobvyklá data ze 150 km vzdáleného Pekingu a dalších míst, Che-pej však považoval za bezpečnou oblast.
Samotné zemětřesení trvalo 23 sekund a po 16 hodinách následoval ještě dotřes o síle 7,1 Richterovy škály. Podle oficiálního prohlášení přišlo o život asi 255 tisíc lidí a dalších 164 tisíc utrpělo zranění. Někteří badatelé ovšem zmíněný údaj považují za silně podhodnocený a uvádějí až trojnásobek obětí. Za velký počet mrtvých mohl hlavně nevhodný charakter staveb – 85 % budov ve městě se sesypalo jako domečky z karet. Metropole připomínala obraz zkázy po výbuchu atomové bomby.
Špatná doba
Statistiky úmrtí byly zřejmě silně podhodnocené i proto, že pro komunistickou stranu přišlo neštěstí v nevhodné době doznívající kulturní revoluce. Vůdce Mao Ce-tung se potýkal s vleklými zdravotními potížemi a opozice uvnitř strany se bouřila proti nástupci, kterého zvolil, přičemž prosazovala protikandidáta. Konzervativci se báli, že by se masivní ztráty na životech mohly stát pro zbídačený národ příslovečnou poslední kapkou a mohly by odvést pozornost od očerňování progresivního Teng Siao-pchinga, kterého v kampani osočovali z prosazování „kapitalistické cesty“.
Neblaze proslul i jeden z výroků, jejž tehdy pronesla Maova čtvrtá manželka a důležitá politická figura kulturní revoluce Ťiang Čching: „Při zemětřesení zemřelo pouze několik set tisíc lidí. A co? Očernění Teng Siao-pchinga bude mít vliv na osm set milionů lidí.“ Cestě opozičního kandidáta na vrchol moci však zabránit nedokázala.
Příbytky z prachu Gobi
Spraš představuje úlomkovitou horninu postupně navátou větrem, jež sestává převážně z křemitého prachu s příměsí uhličitanu vápenatého a jílu. Lehce se opracovává a snadno se v ní razí tunely, je ovšem velmi náchylná k větrné i vodní erozi. V čínské provincii Šen-si a v okolních oblastech žila v polovině 16. století většina obyvatel v jeskyních vyhloubených právě ve spraši, kterou tam po miliony let přinášel vítr z pouště Gobi. Zemětřesení v roce 1556 však vyvolalo sesuvy půdy, jež „sprašové příbytky“ zasypaly.
