Pohřbený poklad: Unikátní loď z Osebergu posunula hranice lodního stavitelství

Osebergská loď byla nalezena ve vysoké mohyle o výšce 6,5 metru a délce přibližně 40 metrů. Během času však došlo k postupnému slehnutí pokrývky, takže se archeologové museli prokopat jen 2,5 metru hlíny. Komprese stovek tun jílu šťastně zakonzervovala celou komoru, takže i po 1 200 letech se dřevo lodi zachovalo z 95 %, a to i přesto, že váha mohyly člun prakticky rozdrtila.

Senzační nález 

Norská farma Oseberg leží přibližně 100 kilometrů jihovýchodně od Osla. V létě roku 1904 zde švédský archeolog Gabriel Gustafson a jeho norský kolega Haakon Shetelig vyzvedli zpod pohřební mohyly 21,58 metru dlouhou a 5,10 metru širokou loď typu karvi. Spolu s plavidlem byly nalezeny dvě ženské kostry a velké množství pohřební výbavy. Nález vyvolal skutečnou senzaci, takže Gustafson nechal kolem areálu postavit ploty a vztyčit cedule, aby nedošlo k poškození nebo ztrátám cenných artefaktů.

Vyzvednutí lodi zpod mohyly trvalo přibližně tři měsíce, tým expertů však potřeboval dalších 21 let, než se podařilo celé plavidlo zrekonstruovat a zrestaurovat. Podmáčené kusy vědci museli opatrně vysušit s využitím různých chemikálií, aby nedošlo ke smrštění dřeva. Každé prkno bylo ošetřeno lněným olejem a lakem, v 50. letech ještě navíc pryskyřicí. Díky tomu obsahuje obnovená veslice více než 90 % původního dřeva.

Dřevěný kabátek 

Konstrukce lodi takzvanou klinkerovou obšívkou je zvnějšku patrná „schodkovitým“ uspořádáním prken. Veslice dosahovala rychlosti až 19 kilometrů za hodinu. Archeologové také našli dobře zachovanou, metr dlouhou železnou kotvu. Stěžeň byl vyroben z borovicového dřeva a původně dosahoval výšky 12 nebo 13 metrů. Plachta se nedochovala, ale v útrobách člunu zůstaly zbytky stanů, které námořníci používali pro nocování na pevnině.

Po úspěšné rekonstrukci veslice na zahradě Univerzity v Oslu mohlo dojít k slavnostnímu odhalení pro veřejnost, ale nebylo jasné, kde by se mělo konat. Vzhledem k tomu, že na stejné zahradě právě probíhaly restaurační práce na dvou dalších dříve nalezených lodích, padlo rozhodnutí postavit pro plavidla zvláštní muzeum na poloostrově Bygdøy v západní části města. Po roce a půl detailního plánování byla roku 1926 osebergská loď po kolejích dopravena do přístavu, odkud na voru doplula do nového domova.

Plavidlo jen na svátek 

Jedním z nejkrásnějších prvků osebergské lodi je ornament na přídi i na zádi. Nález zpětně dal jméno celému raně vikinskému uměleckému stylu, jehož hlavním motivem byly „svírající bestie“, proplétaná a svinutá těla zvířat, která tlapami něco drží – okraje řezby, těla sousedních tvorů nebo sebe sama. Vzhledem k velké zdobnosti motivu se spekuluje, že loď nejen patřila zámožné osobě, ale nejspíš se používala především při slavnostních příležitostech.

Roku 1987 proběhl zajímavý projekt. Experimentální archeologové vyrobili přesnou repliku osebergské lodi podle nákresů z muzea, nicméně při první plavbě netrvalo ani 20 vteřin a veslice se potopila. Přitom foukal jen slabý větřík a loď neplula nijak rychle. Takto experimentálně se zjistilo, že se tehdejším stavitelům nepodařilo trefit přesný tvar těla člunu. Ale i takto neúspěšné projekty přispívají k dalším informacím o vikinském lodním stavitelství…