Podvod ukrytý v masce: Podvodníci napálili 150 lidí a ukradli 80 milionů eur

Obraz byl nezřetelný, místnost špatně osvětlená a zvuk působil podivně zkresleně. Přesto nemohlo být pochyb: Na druhém konci „drátu“ seděl ve své pracovně Jean-Yves Le Drian, francouzský ministr obrany (dnes již zahraničí) a dlouholetý přítel bývalého prezidenta Françoise Hollanda. Omlouval se za mizernou kvalitu videohovoru, ale podle jeho slov mohly za špatný signál tuny betonu nad bunkrem ministerstva obrany, odkud právě vysílal. Příjemcem urgentní rozpravy se stal Olivier de Boisset, francouzský šéf počítačové firmy sídlící v Nigeru. Na přílišné formality nebyl čas, šlo o hodně. 

„Potřebuji vědět, jestli jste ochoten se k nám připojit v naší misi za záchranu životů. Pokud odpovíte ano, oznámím prezidentovi, že jsme konečně našli někoho, kdo může působit jako prostředník,“ vysvětloval Le Drian. Cílem akce nebylo nic menšího než zachránit francouzské občany, které islamisté zadrželi v Mali a vyhrožovali jejich zabitím, pokud nedostanou výkupné. A protože vláda země galského kohouta s teroristy oficiálně nevyjednává, bylo třeba najít někoho, kdo peníze zaplatí z vlastní kapsy – jež se ovšem obratem zase naplní převodem z francouzské centrální banky. Soukromý odesílatel financí měl tudíž působit pouze jako krytí celé operace. Nebylo nutné udělat moc: Pár kliků myší, transfer dvou milionů eur a pak už jen počkat na příchod peněz a nekonečnou vděčnost vlády. 

Znělo to věrohodně, Le Drian vypadal jako v televizi a jeho pracovna se zdála opravdová. De Boisset vyhověl a pomohl své vlasti ze šlamastyky. Ani v nejmenším nemohl tušit, že muž na druhém konci monitoru není skutečný ministr, ale podvodník v silikonové masce, kancelář vznikla podle fotografií a špatné světlo i zvuk jsou záměrně nastaveny tak, aby prokouknutí triku ztížily. 

All-star team

De Boisseta mohl potěšit jedině fakt, že se nacházel v dobré společnosti. Během dvou let se podvodníci pokusili napálit na 150 osob, mezi nimiž nechyběli prezident Nigérie či Gabonu, norský premiér, lyonský arcibiskup, duchovní vůdce muslimské sekty ismailitů, belgický král, ředitel UNESCO a šéfové ambasád nejméně v 50 zemích světa. V řadě případů zločinci uspěli a celkem dokázali podvodně získat na 80 milionů eur, tedy 2,1 miliardy korun. 

Připravení byli dokonale. Po úvodním ohlášení telefonem začali se sérií videohovorů přes aplikaci Skype. Své oběti perfektně znali, proklepli si jejich minulost a vytvářeli dojem, že vědí všechno – jako správný stát s informační službou za zády. Jak se pro CNN svěřil šéf vinařské firmy Guy-Petrus Lignac, podvodníci apelovali na jeho smysl pro vlastenectví: „Věděli o mně tolik věcí! Dokonce že jsem byl v minulosti policejní důstojník. To na internetu rozhodně nenajdete.“ 

Žádosti o výpomoc se pak často prolínaly se skutečnými případy, které pokrývala média, což jim dodávalo na věrohodnosti. Když podvodníci tahali peníze z tureckého průmyslového magnáta İnana Kıraçe, údajně šlo o život dvou Francouzů zadržených v Sýrii – kteří v té době skutečně byli v zajetí teroristů. Aby důvěryhodnost ještě zvýšili, zasílali zločinci svým obětem veškeré dopisy na hlavičkovém papíře s embosovaným logem ministerstva obrany. Na Kıraçe to udělalo dojem a ve třech platbách předvedl do banky v Číně 47 milionů dolarů. Stal se tak vůbec nejhůř podvedeným. 

Když se však rozpravy s falešným ministrem opakovaly příliš často a slíbené peníze z centrální banky zůstávaly v nedohlednu, pojal konečně podezření a hovory si nahrál. Poté vše předal francouzské policii a ta začala případ pomalu rozplétat. 

Žijeme si jako králové

Nakonec se jí podařilo dopadnout sedm lidí, kteří se na přípravě podvodu podíleli, a dva hlavní aktéři, oba Francouzi s izraelským pasem, stanuli před soudem: 35letý Anthony Lasarevitch si počátkem března vyslechl trest odnětí svobody na sedm let s povinností uhradit milion eur, zatímco hlava operace, 52letý Gilbert Chikli, si odsedí jedenáct roků a zaplatí dva miliony. 

Zadrženi byli v roce 2016 díky akci na Ukrajině, odkud je po roce převezli do Francie. Na jejich Twitteru se totiž objevila fotka, jak jim dozorci přímo do jejich ukrajinské cely doručují ohromnou lednici, s komentářem: „Žijeme si tu jako králové!“ Později se dal Chikli v téže cele v dobré náladě natočit, jak pije vodku, chlubí se ohromným bohatstvím a chrlí urážky na francouzské soudy. Ponechat oba muže na Ukrajině znamenalo bezpečnostní riziko. 

Obhajoba do poslední chvíle trvala na jejich nevině, jenže je usvědčilo mnoho nepřímých důkazů. Například v Lasarevitchově mobilu našla policie snímky silikonové masky, kterou zjevně posílal svému komplici k posouzení kvality. A nešlo o ledajakou masku: Zosobňovala monackého prince Alberta II., takže se nejspíš chystal ještě grandióznější podvod než s francouzským ministrem. 

A přestože Chikli i Lasarevitch odmítli, aby experti nahráli jejich hlasy a digitálně je srovnali se záznamy nepravého člena vlády, soud je na prostý poslech shledal „velmi podobnými“, což vyústilo v leckdy až teatrální scény. Chikli se například obrátil na obecenstvo v soudní síni, tvořené převážně jeho přáteli a známými, s výkřikem „Je to můj hlas?“, načež se mu dostalo sborové odpovědi: „Ne!“

Jen malý kousek dortu

Gilbert Chikli je na své „povolání“ patřičně hrdý a v oboru patří k pionýrům neotřelých metod, které mu vynesly nejen uznalé plácání po zádech od jiných zločinců, ale také mnoho napodobitelů. První podvody si připsal už v roce 2005, když coby ředitel neexistující firmy vymámil z bank jako HSBC či z technologických firem Alstom a Dassault 60 milionů eur, z čehož mu ovšem policie po dopadení 52 milionů zabavila. Šlo však jen o malý kousek „dortu“, protože podle FBI dokázal za svoji kariéru ukrást stovky milionů dolarů v řadě operací, třeba při pokusu prodat tuniské vládě neexistující bitevní vrtulníky. Peníze poté „vypral“ přes čínské banky, jimž finanční omezení zbytku světa vrásky na čele nepřidává. 

Samozřejmě, ne všechno „vydělal“ sám. Největší jmění mu spadlo do klína coby členovi skupiny, jež rozjela rozsáhlé podvody s emisními povolenkami. S těmi lze sice obchodovat napříč Evropskou unií, ale národní vlády je tehdy danily odlišným způsobem a podle různých pravidel, takže Chikli s ostatními vzniklý chaos dovedně využívali. 

Povolenky mají regulovat znečištění. Každá evropská energetická firma dostala ze zákona povolené množství oxidu uhličitého, které smí vyprodukovat. Pokud chtěla vypustit cokoliv nad limit, musela si nadměrné znečištění koupit od někoho, kdo svoji kvótu nevyčerpal. Daný tržní způsob regulace vypadal jako dobrý nápad, dokud se na povolenky nevztahovaly žádné daně. Jenže francouzská vláda věčně hladová po penězích na ně na rozdíl od zbytku Evropy uvalila DPH. Bohatí podvodníci mimo zemi galského kohouta tudíž povolenky obratem masivně skupovali a prodávali je na francouzském trhu za ceny i s přidanou hodnotou, daň však státu nikdy neodvedli. Do ohromných úniků se zapojili vrcholoví manažeři, úředníci i schopní lidé z podsvětí. Podařilo se tak ukrást asi 1,6 miliardy eur neboli 43 miliard korun a část skončila v Chikliho kapse.

V bezpečném hnízdě

Jelikož Chikli vlastní izraelský pas, ukryl se před spravedlností právě na Blízkém východě, odkud mu nehrozilo vydání do rodné země. Francouzský soud ho v nepřítomnosti odsoudil k sedmi letům vězení, na což nejspíš reagoval jen pozvednutím skleničky šampaňského ve svém přepychovém domě v přístavním městě Ašdod. 

V Izraeli žil naprosto otevřeně, obklopený drahými auty a se svými šesti dětmi, vždy připravený se vlastními úspěchy pochlubit novinářům. Tehdy se poprvé podařilo veřejně odkrýt jeho nevšední talenty: Je to muž nikoliv plakátově krásný, ovšem obdařený charismatem, které umí rozpohybovat jako nezastavitelnou lokomotivu. Příroda mu nadělila chraplavý hluboký hlas i okouzlující schopnost přesvědčovat. 

„Buď ten dar máte, nebo ne, je to jako u známých herců. A já ho rozhodně mám,“ svěřil se štábu francouzské televize, který za ním přijel natáčet. Jeho příběhy byly natolik neuvěřitelné, že podle nich v roce 2015 dokonce vznikl film Spoléhám na tebe, v němž si Gilberta zahrál Vincenz Elbaz. Chikli se přitom zúčastnil natáčení jako placený konzultant. Snímek se sice nedočkal nijak zářivého úspěchu, ale dobře zapadl do trendu filmů o vychytralých podvodnících, kteří se nebojí obírat mocné a bohaté. Víc se Chikli stáhl do soukromí až poté, co někdo v roce 2012 rozstřílel fasádu jeho rezidence samopalem. 

TIP: Italský podvodník předstíral 12 let, že je chromý: Oklamal úřady, lékaře i papeže

V izraelském exilu však rozhodně nezahálel a pustil se do rozsáhlých finančních machinací i daňových podvodů, opět s pomocí čínských bank a tamních obchodních parterů. Jenže to už bylo příliš i na izraelské úřady a začaly Gilberta vyšetřovat. Instinkt mu radil prásknout do bot, ale jelikož byl v hledáčku francouzské, izraelské i americké policie, musel si najít nové hnízdo, byť méně luxusní. Nakonec skončil na Ukrajině, kde mu poskytovala anonymitu zkorumpovaná státní správa i chaotická politická situace. Štěstí mu ovšem nepřálo dlouho a na žádost francouzské vlády byl na východě zatčen. 

Nyní stráví dlouhých jedenáct let ve vězení a vzhledem k jeho nechvalné proslulosti není jisté, zda se dočká zkrácení trestu. Jistí si však můžeme být jednou věcí: Jeho příběh nejspíš v brzké době inspiruje nějaký nový film.