Pod bedlivým dohledem komunistické strany (4): Političtí pracovníci v Rudé armádě
Pojmy politruk a komisař si většina z nás spojuje s armádou Sovětského svazu. Nejde však o ruský vynález: osoby vykonávající politický dohled nad armádou se v dějinách poprvé objevily už za Velké francouzské revoluce na konci 18. století
Již koncem června 1941 stanovilo rozhodnutí Ústředního výboru komunistické strany za hlavní úkoly propagandy: zamlžovat vlastní ztráty, zveličovat porážky nepřítele a vlastní sílu, odhalovat fašistickou propagandu a vyzývat nepřátelské vojáky k dezerci. Naopak vlastní vojáci se měli dozvědět, že pokud vyklidí postavení a ustoupí, budou zastřeleni politruky, pokud přeběhnou, postřílí je nepřítel, a kdyby nezastřelil, budou oni i jejich rodinní příslušníci potrestáni při návratu na sovětské území.
Předchozí části:
U partyzánů
Komisaři a jejich komsomolští pomocníci také prakticky po celou válku zůstávali součástí vedení partyzánských oddílů, které až do zpětného začlenění do armády po osvobození území, na kterém operovaly, kontrolovala Moskva. Výsledkem jejich práce byly například normy, podle kterých se odbojáři měli stát jakýmisi „stachanovci“. Podle nich se musel každý z nich zúčastnit minimálně tří akcí měsíčně a celkově zabít nejméně pět fašistů a „zrádců“.
Odvrácená tvář
Političtí pracovníci se nepopiratelně podíleli také na zločinech Rudé armády. Sloužili u jednotek a útvarů, které před válkou terorizovali civilní obyvatelstvo, a politické orgány posilovali funkcionáři komunistické strany také v případě, že Rudá armáda působila na nově obsazeném území, například v Pobaltí nebo v Polsku.
Politruci zde spolu s NKVD prováděli pacifikaci obyvatelstva a „potírání třídních nepřátel“. Výsledkem bylo vraždění v Katyni a na mnoha dalších místech. Ve vojenském archivu ve Freiburgu se nachází řada svědectví o vraždách a mučení německých zajatců včetně neozbrojených zdravotníků. Opakují se také hlášení o tom, že raněné a zajatce vraždili právě komisaři.
Na nepřátelském území
Například OGefr. Hertkampf 27. června 1941 v jednom z nich uváděl, že se kolona sovětských vojáků zmocnila dvou německých raněných, kterým dva komisaři prostřelili hlavy. Nelze se tak zbavit dojmu, že právě oni vystupovali v roli neoficiálních katů v jednotkách a útvarech Rudé armády. Celá řada zločinů politických pracovníků se váže k období poslední fáze války, kdy Rudá armáda vstoupila na území Německa.
Někteří z nich otevřeně vyzývali ke znásilňování německých žen a u 557. střeleckého pluku 153. divize byl před vstupem do Německa dokonce vydán rozkaz, který rudoarmějcům a jejich důstojníkům vyhrazoval následující práva: zastřelit kteréhokoli Němce, plundrovat německý majetek, znásilňovat ženy a vypalovat domy.
TIP: Jürgen Stroop: Muž, který rozdrtil povstání ve varšavském ghettu
Podle německých odhadů bylo na územích obsazených Rudou armádou zavražděno více než 100 000 žen. Takové jednání pak podporovala propaganda v sovětských médiích, jíž kraloval známý spisovatel a novinář Ilja Erenburg. Političtí pracovníci Rudé armády tak měli nezanedbatelný podíl na zvěrstvech a zrůdné podobě války na východě.
