Pod bedlivým dohledem komunistické strany (2): Političtí pracovníci v Rudé armádě

Značná část sovětských důstojníků, z nichž asi pětinu tvořili politruci, byla na počátku Velké vlastenecké války morálně pochybná. Mnoho z nich nemělo k armádě žádný vztah a sloužila v ní především kvůli výhodám. Mnozí byli povoláni na dlouhodobé cvičení z civilu nebo jako komunisté dostali stranický úkol sloužit v armádě. Odborný růst je nezajímal.

Předchozí část: Bedlivý dohled komunistické strany: Političtí pracovníci v Rudé armádě (1)

Ti původem z venkova měli mnohdy k sovětskému zřízení až nepřátelský vztah, protože jejich rodiny postihly represe a hladomory doprovázející kolektivizaci. Řada z nich nevykazovala ani politickou spolehlivost, ani vlasteneckého ducha a k podřízenému mužstvu přistupovala s přezíravostí a opovržením. Chyběla tradice, zkušení důstojníci ve vysokých funkcích s dlouhou praxí a profesní povědomí i čest. Více než 80 % důstojnického sboru navíc tvořili Rusové, takže příslušníci dalších národností s výjimkou Ukrajinců (14 %) se právem cítili odstrčení.

Distinkce zpět!

Podle nedávno odhalených informací podléhali důstojníci Rudé armády po začátku německé invaze do SSSR kapitulantství, strhávali si z uniforem hodnostní označení a opouštěli svoje vojáky. Ve Stalinových rozkazech z této doby se uvádí, že velitelé a političtí pracovníci podléhají panice, opouštějí frontu, neorganizují boj svěřených jednotek a svým zavrženíhodným chováním posilují dezorientaci a zmatek přímo na frontě. V jednom z tehdejších Stalinových rozkazů se velitelům a politickým pracovníkům nařizuje, aby si do tří dnů na blůzy a kabáty našili výložky s distinkcemi a označení na rukávy. To nepotřebuje další komentář.

Jednou z cest k nápravě této situace se mělo stát další posílení politizace armády na základě výnosu ústředního výboru strany ze dne 16. července 1941 O reorganizaci orgánů politické propagandy a zavedení instituce vojenských komisařů v dělnicko-rolnické rudé armádě. Posílení pravomocí politických pracovníků, zejména fakt, že měli pravomoc schvalovat některé důležité písemné rozkazy, však přinášelo dvojkolejnost velení a napětí mezi důstojníky a komisaři.

Organizace

Je pozoruhodné, že o komisařích a politrucích v Rudé armádě dodnes nejsou dosažitelné systematické informace. Některé zajímavosti ale poskytuje například německá vojenská příručka Politická výchova v Rudé armádě (Die politische Erziehung in der Roten Armee) z období druhé světové války, podle níž armáda SSSR jako jediná na světě kladla politickou výchovu na první místo.

Nejnižší úroveň politického řízení podle ní představovala rota, nad kterou stála politická skupina útvaru (pluk nebo samostatný prapor) a dále divize a okruhu, které podléhaly již přímo armádnímu politickému centru PUR. Ovšem mezi divizí a okruhem se nacházelo také pracoviště sborového komisaře a na úrovni divize a okruhu další stranické komise. Sborový komisař podléhal revoluční vojenské radě okruhu a ta revoluční vojenské radě státu. Stranická komise okruhu spadala pod PUR a ten ústřední komisi strany.

Na všech úrovních

Politická kontrola se tedy realizovala na několika úrovních a složitá struktura jen dokazuje velikost politické sítě, která armádu obepínala. Na plukovní úrovni zastupoval každého velitele komisař přímo nadřízený stranické kanceláři pluku. Po dalších liniích byl nadřízen politickým vedoucím rot, pod které spadali skupinoví vedoucí čet a vojáci prezenční služby, plukovnímu klubu, politickému školiteli a kabinetu politické práce (výroba nástěnek, upomínkových předmětů a budování síně tradic).

Plukovní kancelář strany řídila kontaktní komisi pro spolupráci s průmyslem a zemědělstvím (spolupráce formou brigád a umísťování vojáků po ukončení základní služby) a redakci plukovních novin, které podléhaly redakce rot pro výrobu letáků. Političtí vedoucí rot (politruci) řídili vedoucí v četách a kromě toho měli na starosti také leninské koutky, knihovnu čety a rotní komisi pro zásobování. Na úrovni pluku dohromady působilo minimálně osm politických pracovníků a k nim politruci rot, vše vojáci z povolání.

TIP: Pravda o sovětských panfilovcích: Vylhaní hrdinové z bojů o Moskvu?

Součástí jejich práce bylo i provozování redakcí vojenských novin, uměleckých souborů a pojízdných kin. Obzvláště otravní byli agitátoři, kteří v době osobního volna, jež chtěl každý využít k odpočinku, shromažďovali vojáky, předčítali jim z novin (což bylo vhodné pro ty negramotné) a vedli „dobrovolně-povinné“ besedy na politická témata. V době obrovského nedostatku papíru, který vyřešily až dodávky z USA, se koncem roku 1941 vydávalo 96 titulů vojenských novin, dále časopisy, výzvy a letáky informující o hrdinských činech vojáků a důstojníků.

Pokračování v neděli 16. května