Po Římské říši nám zůstalo mnoho zajímavých věcí. Například hamburgery
Bohatí Římané si užívali extravagantní variantu hamburgeru s piniovými oříšky
Mohlo by se zdát, že myšlenka nezdravého, zato rychlého stravování se zrodila teprve nedávno. Pravda je však jiná: Fastfoody nevznikly v Americe 20. století, nýbrž už v dobách antického Říma. Historici to vyčetli z římské kuchařky jménem „Apicius“, připisované labužníkovi Marcu Gaviovi Apiciovi. Jde o dílo o deseti svazcích, které jsou věnovány různým typům jídel, včetně masa, mořských plodů, drůbeže anebo zeleniny.
Mezi recepty je i dobrota „isicia omentata“, která důvěrně připomíná právě hamburger. Nebo přesněji řečeno extravagantní a luxusní hamburger. Jde o o placku mletého masa, ochucenou piniovými oříšky, pepřem a rybí omáčkou zvanou garum, k níž se podávala houska, předem namočená do bílého vína.
Podobnost starořímských a dnešních fastfoodů zaujme i z jiného důvodu: Již před dvěma tisíci lety totiž zřejmě existoval koncept franšízového (řetězcového) podnikání a jeden majitel často vlastnil několik provozoven po celém městě.
TIP: Dějiny rychlého občerstvení: Na hamburger do starého Říma
Kniha Apicius vznikla někdy ve 4. nebo 5. století našeho letopočtu a obsahuje recepty, které zřejmě pocházejí až z 1. století našeho letopočtu. Tyto recepty většinou využívají přísady, které byly dostupné pro bohatší obyvatele samotného Říma a jeho okolí. Platí to i pro antický hamburger, který byl podle všeho laskominou boháčů a lidé z nižších společenských tříd si o něm mohli nechat jen zdát.
Bufety v Mezopotámii i Číně
Archeologické výzkumy naznačujují, že koncept rychlého občerstvení nebyl výsadou římského impéria, ale praktikoval se již dlouho předtím i v jiných lokalitách. Například v oblasti Mezopotámie se dochovaly budovy zhruba z 3. tisíciletí př. n. l. s okny směrem do ulice. Zmíněný architektonický prvek je přitom pro tehdejší dobu velmi neobvyklý, a vedl proto badatele k závěru, že se jednalo o jakési primitivní bufety. Napovídá tomu i fakt, že se ve zmíněných domech podařilo vedle značného množství nádobí nalézt rovněž prostory pro rozdělávání ohně.
Obdobná zařízení pro stravování přímo na ulici fungovala patrně také ve starověké Číně, kde veřejné jídelny nabízely občerstvení až do pozdních nočních hodin. A právě v daleké říši měli strávníci zřejmě jako první v dějinách možnost zvolit si konkrétní jídlo přímo z nabízeného menu.
