Plíce jako nové: Japonské balonky zachraňují životy a zdraví i v Česku

Dvaašedesátiletý Zdeněk Přikryl absolvoval během posledních patnácti let tolik operací, že by mohl vyučovat katetrizační medicínu z pohledu pacienta. Patří zhruba k tisícovce Čechů trpících tzv. plicní hypertenzí, kdy se cévy plic kvůli abnormálně vysokému tlaku ucpávají, což způsobuje potíže s dýcháním. 

Japonské balonky

Před třinácti lety podstoupil Zdeněk jeden z nejnáročnějších zákroků, jež se v té době na našich operačních sálech prováděly: Lékaři mu třikrát zastavili krevní oběh a čistili mu plíce ručně. Pooperační stav navíc nevypadal nijak povzbudivě, protože se Zdeňkovi zpočátku neobnovila funkce ledvin. Padesáté narozeniny sice již oslavil jako víceméně zdravý, ale operace mu nepomohla úplně. Do drobných plicních cév se chirurg žádným nástrojem nedostane, a zůstává tak jen otázkou času, kdy se potíže obnoví. 

Japonští odborníci však přišli s novým řešením. „Několik japonských center vyvinulo velmi sofistikovaný, ale zároveň nesmírně jednoduchý postup,“ popisuje Pavel Jansa, vedoucí Centra pro plicní hypertenzi Všeobecné fakultní nemocnice v Praze. Při tzv. balonkové plicní angioplastice se do zmíněného orgánu zavede přes tříslo tenký drátek a těsně za ním také balonek o průměru pouze několika milimetrů, jímž se céva snadno roztáhne. Během operace je pacient při vědomí a reaguje na pokyny, jak má dýchat nebo naopak zadržet dech. 

Vše je jinak

Jako jedna z prvních pacientek zákrok podstoupila mladá inženýrka ekonomie a maminka dvou dětí Kamila Gelbičová, která nedávno prodělala embolii, a má tak k plicní hypertenzi nakročeno. Ještě před pěti lety by jí v nemocnici příliš pomoct nedokázali. „Pacienti, kteří mají ‚pouze‘ obtíže, se chirurgicky léčí jen velmi komplikovaně, takže bychom byli spíš zdrženliví a zůstali u konzervativní léčby,“ vysvětluje Jansa.

TIP: Jak obnovit poškozené plíce pro transplantace? Pomohou nám prasata

Dnes už je ovšem všechno jinak: K návratu do plnohodnotného života pomůže balonek o průměru 2,5 milimetru, který obnoví funkci té části plic, jež kvůli zúžení cév nepracovala správně. Pacient může po celou dobu sledovat na obrazovce rentgenové záběry, jak se drátek posunuje jeho hrudníkem, aniž by něco cítil. Zákrok trvající několik desítek minut přesto není bez rizika – chirurg musí být mimořádně opatrný, aby neprotrhl tepnu a nezpůsobil krvácení do plic. 

Zpátky do hor

V závažnějších případech navíc jedna operace nemusí stačit, například Zdeněk Přikryl už balonkových angioplastik absolvoval šest. „Na počátku dosahovaly jeho hodnoty plicního tlaku asi pětinásobku normy, ale postupně jsme se dostali zhruba na jedenapůlnásobek,“ objasňuje lékař. Teď už Zdeněk s přítelkyní jezdí na elektrokole, a u Kamily Gelbičové stačila dokonce jediná katetrizace, aby o několik týdnů později mohla vyjet lanovkou na téměř pětitisícový Mont Blanc.