Vylodění na pláži Omaha 1944: Americká Golgota (1)

Pláž Omaha dosahovala délky zhruba 8 km. Na obou koncích ji ohraničovaly strmé útesy a mezi nimi se nacházela náhorní plošina, odkud se dalo přehlédnout celé pobřeží. Plošinou protékalo pět potoků lemovaných úzkými roklemi. Právě toto byla jediná místa, kudy si mohla motorová vozidla proklestit cestu do vnitrozemí. Samotnou pláž tvořil zhruba 300 m široký pruh písku.

Za ním potom museli útočníci překonat násep ohlazeného štěrku, kterým bylo obtížné projít, natož projet těžkými vozidly. Ještě hůř to pak vypadalo na té části pláže, kde štěrk přecházel v téměř neprůjezdné pískové duny. Ani na jiných místech Omahy nebylo možné najít lepší komunikace než jen blátivé polní cesty určené pro povozy. Takový terén tedy čekal na americké vojáky. Jenže skalní útesy v ostatních částech pobřeží mezi Vire a Arromanches byly ještě neschůdnější, takže Omaha představovala jediný možný prostor pro vylodění velkého množství mužů.

Neprodyšná obrana

Němečtí obránci nepřístupný prostor Omahy od roku 1943 opevňovali. Zhruba 100 m od čáry odlivu vinul se pás ocelových překážek, jejichž úkolem bylo zkomplikovat výsadkovým člunům přiblížení k pláži. Podél pobřeží také stálo mnoho dřevěných kůlů sestavených do trojnožek, na jejichž vrcholu Němci instalovali protitankové miny. Jejich exploze měly prorazit dna výsadkových plavidel.

Kromě toho se zde nacházely i další překážky v počtu přes 3 700 kusů. Pobřeží bylo navíc silně zaminováno a protkáno ostnatým drátem. Mimoto museli Američané počítat se 14 železobetonovými opěrnými body (Wiederstandnest – WN) umístěnými na strategicky důležitých místech. To vše činilo z této pláže nejlépe zabezpečený prostor z celého pobřežního pásu, v němž se Spojenci hodlali vylodit.

Americké plány

Na pláži Omaha se měl vylodit americký V. sbor pod velením genmjr. Leonarda Gerowa. Jednalo se o jednotky zkušené 1. pěší divize genmjr. Clarence Huebnera, konkrétně 16. plukovní bojovou skupinu (RCT – Regimental Combat Team), která dostala za úkol vylodění na levém křídle v podúsecích Easy a Fox mezi St. Laurentem a Colleville. Dále zde byla 29. pěší divize genmjr. Charlese Gebhardta, té však zatím zkušenosti z bojů chyběly. Její 116. bojová skupina proto byla podřízena 1. divizi a vylodit se měla na podúseku Dog mezi obcemi Vierville a St. Laurent.

Obě bojové skupiny dostaly po jednom tankovém praporu k zajištění palebné podpory. Velmi důležité také byly demoliční čety speciálního ženijního svazku, které se musely vylodit mezi prvními a jejichž úkolem bylo prorazit zhruba 50km průsek v překážkách na pláži, aby mohly během přílivu přistát výsadkové čluny s vojáky. Velení také pečlivě připravilo útok na útes Pointe du Hoc, přičemž zdejší baterie představovala cíl pro vojáky speciální jednotky Rangers. Američané byli velmi optimističtí a předpokládali, že do večerních hodin dne D vytvoří V. sbor předmostí dlouhé 26 km a široké 8 km. Jenže to se nestalo.

Nepříjemná posila

V oblasti pláže a okolí byly od června 1942 rozmístěny jednotky německé 716. pěší divize genpor. Wilhelma Richtera. Nešlo zrovna o kvalitní vojenské těleso, protože jeho mužstvo tvořili hlavně odvedenci ve věku kolem 35 let a většina z nich byli tzv. etničtí Němci (Volksdeutsche) pocházející z oblastí mimo Německo. Dokonce se zde nacházel i jeden prapor vytvořený z bývalých příslušníků Rudé armády.

Celá divize měla značný podstav a tvořilo ji asi 7 000 mužů s nepříliš dobrou výzbrojí. Pokud by se Američané měli střetnout jen s nimi, boje na Omaze by určitě probíhaly mnohem hladčeji. Jenže na jaře 1944 přisunuli Němci k obraně pobřeží v sektoru města Bayeux 352. pěší divizi pod velením genpor. Dietricha Kraiße, zformovanou v roce 1943 ze zbytků jiné divize zničené na východní frontě. Její mužstvo tvořili většinou mladíci ve věku 18–19 let a měla téměř plný stav, takže představovala nepříjemného protivníka a navíc solidně vybaveného.

TIP: Jak vypadalo opevnění na jednotlivých plážích?

Samotnou pláž bránily doposud jen dva prapory 726. granátnického pluku 716. divize, ale nyní ji posílily dva pluky 352. divize rozmístěné v linii podél pobřeží a třetí pluk byl vzdálený jen několik hodin pochodu. Americká zpravodajská služba se navíc mylně domnívala, že celá divize stojí v záloze kolem města St. Lô. Teprve pár dní před invazí vyšlo najevo, jak se věci skutečně mají. To však už bylo na přijetí účinných protiopatření pozdě a invazní jednotky ani nebyly informovány. Vyloďující se vojáci tak šli do akce s přesvědčením, že na Omaze jsou jen nevelké nepřátelské síly.