Historie hledání planet (1): Uran byl nalezen náhodou, považovali jej za kometu

Další planetu Sluneční soustavy – Uran – objevil německý astronom Frederick William Herschel (1738–1822), který od roku 1757 trvale žil v Anglii. Byl nejen vynikajícím optikem a konstruktérem dalekohledů, ale i velmi dobrým pozorovatelem. K objevu planety Uran však došlo náhodou: při systematické prohlídce oblohy si Herschel 13. března 1781 všiml poměrně jasného objektu doposud nezakresleného v tehdejších mapách. Pokládal jej za mlhovinu či kometu bez vyvinutého chvostu.

V létě roku 1781 bylo možné vypočítat poměrně přesně dráhu tohoto tělesa kolem Slunce. Výpočty provedl Andrej Lexell z Petrohradu a zjistil, že objekt obíhá ve vzdálenosti 19 AU od Slunce jednou za 84 roků, a že se tedy jedná o planetu. Nový člen Sluneční soustavy pak dostal jméno Uran podle návrhu německého astronoma Johanna Elerta Bodeho.

Byla spatřena již dříve!

Když byla dráha nové planety známa díky pozorováním s dostatečnou přesností, bylo také možné vypočítat její polohu (tzv. efemeridu) nejen do budoucnosti, ale i do minulosti. Vzhledem k poměrně velké jasnosti planety (za dobrých pozorovacích podmínek ji lze sledovat pouhým okem) bylo více než pravděpodobné, že ji Herschel nespatřil jako první. Uvědomil si to především Bode, který po nové planetě pátral ve starších záznamech. V roce 1784 pak v pozorovacím deníku německého matematika a kartografa Tobiase Mayera nalezl záznam z 25. září 1756, kde byla zakreslena „hvězda“, která svojí polohou odpovídala vypočtené poloze Uranu. Bode a jeho kolega objevili ještě starší pozorování Uranu: 23. prosince 1690 jej zaznamenal anglický hvězdář John Flamsteed.

TIP: Vládci mrazivé periferie: Stále záhadní Uran a Neptun

Později bylo zjištěno, že planetu spatřil také francouzský astronom Pierre Charles Le Monnier, který Uran pozoroval v letech 1750–1771 celkem dvanáctkrát, vždy ho však považoval za hvězdu. Objev Uranu byl tedy již dlouhou dobu „na spadnutí“.