Historie hledání planet (4): Nalezeny stovky nových objektů za drahou Pluta
S tím, že by Pluto měla být poslední planeta, se astronomové nehodlali smířit. Bažili po dalším objevu, a tak byly nalezeny další objekty, které ale byly paradoxně hřebíčkem do rakve samotného Pluta
Objev Pluta v roce 1930 nevysvětloval pozorované odchylky v polohách planet, a navíc byly i u něj zjištěny odchylky mezi pozorovanými a vypočtenými polohami. A tak se zrodila myšlenka existence další planety na okraji Sluneční soustavy – planety Transpluto (nebo také planety X či desáté planety). Někteří astronomové vypočítali její polohu, další se ji snažili objevit, avšak bezvýsledně.
I sám Clyde Tombaugh pokračoval po objevu Pluta v „honu“ na vzdálenou planetu až do roku 1943. Přitom prohlížel vzdálenější a vzdálenější oblasti nad ekliptikou a pod ní. Svou snahu uzavřel konstatováním, že žádná planeta jasnější než 16. magnituda v prozkoumané oblasti neexistuje. S tím ale nesouhlasila řada astronomů, kteří například předpokládali, že Pluto je odtrženým měsícem Neptunu.
Pluto není samo
Dnes se však podařilo pozorované odchylky v polohách vzdálených planet z velké části vysvětlit. Kosmické sondy Pioneer 10 a 11 či Voyager 1 a 2 umožnily zpřesnit hmotnosti planet, kolem nichž prolétly, a to nám zase poskytlo přesnější výpočty jejich drah. Můžeme tak například říct, že objev Pluta byl zcela náhodný: jeho hmotnost je prakticky zanedbatelná a v žádném případě nemohlo způsobovat pozorované odchylky v polohách Uranu a Neptunu.
Navíc se od roku 1992 daří astronomům objevovat za drahou Neptunu další tělesa, která označujeme jako transneptunické objekty a patří do předpokládaného Kuiperova-Edgeworthova pásu (což je jakási obdoba hlavního pásu asteroidů, nacházející se na periferii Sluneční soustavy). Do současné doby tak bylo v této oblasti objeveno okolo 1 300 těles, z nichž některá se svým průměrem blíží velikosti Pluta (a některá ji možná i přesahují). Pokud bychom je rovněž považovali za planety, pak by byl jejich seznam nesmírně dlouhý.
Opakuje se tak situace po objevu prvních planetek mezi Marsem a Jupiterem. Zprvu se astronomové domnívali, že zde objevili „chybějící“ planetu. Když však počet takových planet rychle narůstal, přiznali svůj omyl. Dnes jsou známy přesné dráhy přes 350 tisíc těles hlavního pásu asteroidů mezi drahami Marsu a Jupitera a jejich seznam se neustále rozrůstá.
