Plaménky nejen z Evropy: Rostliny s ukrytým ohněm

České jméno plaménků nenaznačuje podobnost se skutečnými plameny. Vztahuje se k palčivé chuti rostlin, která je dána obsahem jedovatých glykosidů (ranunkulin, protoanemonin), saponinů a dalších fyziologicky účinných látek

06.07.2018 - Pavel Sekerka



K otravám plaménky ovšem dochází díky jejich odporné chuti jen vzácně a zvířata se rostlinám na pastvě vyhýbají. V případě požití způsobují plaménky průjmy a droga má rovněž močopudné účinky. Styk šťávy s pokožkou může vyvolat svědění a těžko hojitelné záněty, jedovaté látky se ovšem z plaménků ztrácejí sušením a varem.

TIP: Životodárná síla zuřícího ohně: Požáry lesa a krajiny

Plaménky jsou velmi pestrá skupina rostlin. Patří mezi ně drobné skalničky, byliny, ale také mohutné liány. Příslušnost plaménků k čeledi rozchodníkovitých (Ranunculaceae) dotvrzují květy, které mají velké množství tyčinek i pestíků. Jejich květní lístky považují někteří botanici za okvětí, jiní za netypický zbarvený kalich. Lístky bývají nejčastěji čtyři, ale u některých druhů jich může být šest nebo i víc. Většina druhů je jednodomých a samosprašných, novozélandské druhy jsou obvykle dvoudomé. Plody plaménků (nažky) se díky chmýru rozšiřují pomocí větru. Vzácněji mají pouze krátký háček, kterým se přichycují na srst zvířat.

  • Zdroj textu

    časopis Příroda

  • Zdroj fotografií

    David Vojtuš


Další články v sekci