Pijácký Guinea Pig Club: Podpůrný klub pro popálené válečné veterány
Za druhé světové války se lékaři začali intenzivněji zabývat vedle tělesných zranění také psychikou svých pacientů. Ve Velké Británii dali tomu problému také jedno velmi originální řešení – založili klub sdružující popálené letce
Čtvrtého září 1939, den poté, co Velká Británie vyhlásila válku Německu, nastoupil do Nemocnice královny Viktorie v sussexském East Grinsteadu novozélandský lékař Archibald McIndoe (1900–1960). Jako jeden z mála specialistů na plastickou chirurgii se dal do služeb armády a dostal za úkol vybudovat centrum pro léčbu popálených letců. Slavil při tom tak velké úspěchy, že v roce 1947 získal za svou činnost rytířský titul.
Neformální atmosféra
Progresivní lékař věděl, že jeho pacienti prošli peklem a další je čeká. Snažil se proto jejich úděl co nejvíce ulehčit a zapojit je do normálního života. Jedním z prvních opatření se stalo vymalování pokojů veselými barvami a zajištění přísunu piva. McIndoe dovolil zraněným chodit do okolních hospod, protože bylo důležité, aby co nejdříve absolvovali traumatizující první setkání se zdravými, kteří na zohavené muže zírali s otevřenými ústy. Novozélanďan také zrušil nařízení nosit tradiční nemocniční prádlo a jeho svěřenci vše s nadšením spálili. Tehdy údajně přijela policejní hlídka, jíž vadilo toto narušení protileteckého zatemnění. Když muži zákona viděli pacienty bez vlasů nebo očních víček, raději odjeli. Pacienti směli i nadále oblékat svou uniformu, což zvyšovalo jejich vážnost ve společnosti.
Sám McIndoe v roce 1944 napsal: „Nošení uniformy ochraňuje muže před trapným vysvětlováním jejich zranění.“ Pro popálené letce také vymohl povolení k návštěvám blízkých golfových a tenisových klubů, čímž se opět prohloubil kontakt s civilisty. Morálku zvyšoval i přátelský nemocniční personál a „Boss“ či „Archie“, jak byl McIndoe přezdíván, navíc pacientům umožnil sledovat operace jejich přátel. Mnohé z nich čekaly desítky chirurgických zákroků a osvědčilo se, když věděli, do čeho jdou, a viděli své lékaře při práci. V Nemocnici královny Viktorie se také nedělaly rozdíly mezi mužstvem a důstojníky, takže se postupně vyvinula atmosféra skutečného bratrství a přátelství. Právě na jejím základě vznikl 20. července 1941 neoficiální pijácký Klub pokusných morčat (Guinea Pig Club).
Tři druhy členství
Zpočátku měl nový spolek několik desítek členů, ale jejich počet rychle rostl. Na konci války šlo již o 649 mužů, přičemž se postupně měnil poměr mezi jednotlivými druhy vojsk. Teoreticky se mohl stát členem jakýkoliv příslušník ozbrojených sil, ale drtivou většinu tvořili letci. Zpočátku převažovali stíhači, nicméně v letech 1944–1945 již převažovaly osádky bombardérů, jež se ze svých misí nad okupovanou Evropou často vracely zraněné.
Již při založení klubu byl doživotním předsedou zvolen McIndoe. Toho si všichni pacienti velmi vážili i proto, že prosadil zrušení dosavadní praxe spočívající ve vyřazování zraněných do civilu, pokud se nezotavili do 90 dní. Tím dal mnoha mužům šanci na návrat k aktivní bojové činnosti a s ní i cíl, k němuž se mohli upnout. Letci k fungování klubu přistupovali s humorem. Už sám název spolku napovídal, že se v dobrém slova smyslu považují za pokusná morčata, na nichž McIndoe testuje nové a dosud nepoužívané medicínské i psychologické postupy.
Sekretářem zvolili muže s popálenými prsty, aby byly zápisy ze schůzí krátké a tím pádem snadno čitelné. Pokladníkem se pak stal voják s těžce zraněnýma nohama – aby nemohl s penězi utéct. Členství se dělilo do tří kategorií. Do první patřili těžce popálení pacienti, do druhé čestní členové jako lékaři a zaměstnanci Nemocnice královny Viktorie a konečně do třetí přátelé „pokusných morčat“, kteří klubu přispěli finančně či jiným způsobem.
Česká stopa
Činnost klubu spočívala v dalším prohlubování dosavadní McIndoevy činnosti. Členové vyráželi na společné vyjížďky do nedalekých vesnic či měst a tam si užívali života. Občas prý přijel automobil, jehož osádka jen stěží držela volant nebo dokázala šlapat na pedály. Například československý letec František Truhlář údajně prohlásil: „Když umím řídit letadlo, zvládnu i auto.“ Když se pak přiopilí mladíci pozdě v noci vraceli do nemocnice, sestry se k nim chovaly shovívavě.
Zmíněný Truhlář měl velmi pohnutý osud. K letectvu nastoupil již v roce 1938 a o dva roky později přes Balkán a Blízký východ emigroval do Francie. Jeho další kroky vedly do Velké Británie, kde působil jako palubní střelec u 311. bombardovací perutě. Již při třetím bojovém letu ale jeho stroj havaroval a Truhlář utrpěl těžké popáleniny. Po zotavení v East Grinsteadu přešel ke stíhačům a v řadách 312. perutě absolvoval několik desítek bojových misí. V červnu 1944 jeho letadlu vysadil motor a on sám byl při nouzovém přistání opět popálen. Následoval návrat do Nemocnice královny Viktorie a řada dalších operací. Kromě něj se stal zakládajícím členem Guinea Pig Clubu i Josef Koukal, který sloužil jako stíhač u 310. perutě a který byl v kabině Hurricanu Mk.I sestřelen v září 1940. Také tento statečný mladík se v dubnu 1943 vrátil k létání, a to v řadách 312. stíhací perutě.
Morčata na útěku
Původně se počítalo s ukončením činnosti klubu s koncem války, ale morčata se prozatím odmítla rozutéct. Mnoho mužů ještě čekala dlouhá rekonvalescence a také nechtěli přetrhat přátelské svazky, které navázali. Proto probíhala každoroční setkání v East Grinsteadu.
TIP: Válka matkou plastového pokroku: Nové materiály a technologie zrozené válkou
V roce 1960 zemřel „Archie“ McIndoe a v čele klubu ho nahradil manžel královny Alžběty II. princ Philip. V roce 2001 slavil spolek 60. výročí svého založení a členové se dohodli, že budou pokračovat v setkáních, dokud jich bude naživu aspoň 50. O tři roky později jich zůstávalo 120, v roce 2007 už jen 97. Tehdy se také uskutečnilo poslední setkání. McIndoeva pokusná morčata se konečně rozutekla.