Pestrobarevné paví vysílačky: Jak probíhají námluvy pávů korunkatých

Páv korunkatý (Pavo cristatus) je doma na indickém subkontinentu a na Cejlonu. Potkat se s ním však můžete prakticky po celém světě. Už ve starověku totiž doputoval s obchodními karavanami z Indie do Babylonu a do Evropy ho z perských tažení dovezla armáda Alexandra Makedonského. Proto psal starořecký učenec Aristoteles o pávech jako o „perských ptácích“.

Ozdoba, která zatěžuje

Důvodem, proč tohoto kurovitého ptáka z příbuzenstva bažantů dobyvatelé, cestovatelé i obchodníci už před mnoha staletími přiváželi ze svých výprav, je nádherné peří, které dávají samci na odiv při námluvách. Tato nápadná pera jsou často označována za ocas, ale ve skutečnosti jde o výrazně prodloužená pera tzv. ocasních krovek. Vlastní ocasní pera páva korunkatého ničím zvláštním nevynikají a za ocasními krovkami zaostávají i počtem. Zatímco ocasní krovky pavího samce může tvořit přes dvě stě per, v ocasu jich tomuto ptákovi naroste obvykle jen kolem dvaceti. I s vlečkou z dlouhých per ocasních krovek měří samec páva na délku až dva a čtvrt metru. Samice, které nápadnou ozdobu postrádají, bývají stěží poloviční.

Už Charles Darwin se zamýšlel nad účelem paví „vlečky“ a dospěl k názoru, že samec dokazuje touto přebujelou ozdobou svou zdatnost a že samičky její kvality berou jako kritérium pro výběr otce svých potomků. Čím delší a těžší pera samci narostou, tím víc mu překážejí a tím více námahy musí vynaložit, když se chce zhostit běžných aktivit. Včetně úniku před dravci a šelmami… 

Jsou barevné odlesky důležité? 

Darwin si také všiml, že samci páva korunkatého roztahují pera ocasních krovek poměrně často, ale pokud se nablízku vyskytuje samička, pak s nimi navíc třesou a chřestí. Podle Darwina pohyb per a zvuk, který vibracemi vzniká, už samci na atraktivitě nepřidává. Jak ale dokazuje nejnovější výzkum amerických ornitologů a fyziků, v tom se slavný autor teorie přírodního výběru zmýlil.

Páv korunkatý v letu nad korunami stromů. (foto: Shutterstock)

Prodloužená pera ocasních krovek pavích samců jsou nápadná nejen svými rozměry, ale také „pavími oky“, která hrají kovovými odlesky všech možných barev. Tato barevná hra zaujala dalšího slavného vědce – anglického fyzika Isaaca Newtona, který optickou paví exhibici správně přisoudil interferenci světla, tedy fenoménu díky kterému vznikají duhové efekty třeba na mýdlových bublinách. Nejnovější výzkumy ale překvapivě odhalily, že duhové odlesky na perech dvořících se samců samice páva s velkou pravděpodobností vůbec nezajímají. Zjevně je pro ně důležité něco úplně jiného.

Mladá bioložka Roslyn Dakinová z University of British Columbia se rozhodla přijít záhadě námluv pávů korunkatých na kloub. Natáčela ptáky speciální vysokorychlostní kamerou a chování pávů pak sledovala na zpomalených záběrech. Její video se dostalo do rukou fyzičce Suzanne Kaneové z Haverford College. Ta si všimla, že se samcem natřásaná pera chovají, jako kdyby podléhala fenoménu rezonance. 

Samice „paví oka“ nezajímají

Podle principu takzvané rezonanční frekvence najdeme pro každý pevný předmět jednu nebo i několik různých frekvenci, které jsou s to jej nejúčinněji rozkmitat. Jestliže se v blízkosti frekvenčního zdroje vyskytne předmět, který kmitá právě touto frekvencí, pak se kmity přenesou na do té doby klidný předmět a rezonancí ho rozkmitají. Velmi zjednodušeně si můžeme rezonanci přiblížit na příkladu dítěte sedícího na provazové houpačce. Jestliže do sedačky s dítětem strčíme, začne se komíhat s frekvencí, která je pro ni charakteristická. Když tuto frekvenci houpání akceptujeme a budeme sedačce s dítětem dodávat impulsy ve správném „rezonančním“ rytmu, bude kmitat stále ve větším a větším rozsahu. Stačí ale, abychom se s impulsem pro sedačku jen trochu předběhli nebo naopak opozdili, a z optimální rezonanční frekvence vypadneme a kmitání houpačky narušíme, utlumíme nebo dokonce zastavíme. 

Přesná měření, která provedla Suzanne Kaneová, prokázala, že samec páva dává široce roztaženým perům ocasních krovek impulzy s frekvencí kolem 26 kmitů za sekundu, což je kmitočet optimální pro rezonanci per. Pera přitom kmitají v rozsahu jen několika milimetrů. Zvyšuje tím snad páv nápadnost „pavích ok“ na perech? Jenže další detailní měření prokázala, že v zorném poli samice se „paví oka“ ani nehnou. Samici tedy může být úplně jedno, jestli samec pery třese nebo ne. Znovu se tím potvrdilo, že samice „paví oka“ nijak zvlášť nezajímají. 

Anténa ukrytá v korunce

Jakmile se ukázalo, že „opticky“ jsou vibrace per nedůležité, obrátily vědkyně pozornost k péřové korunce, která dala pávům jejich druhové jméno. Suzanne Kaneová to sice považovala za ztrátu času, protože kmity dlouhých per ocasních krovek samců by podle fyzikálních zákonů neměly s krátkými pírky korunky rezonovat, ale Roslyn Dakinová se bez ohledu na to vrhla do dalších pokusů. 

Korunkami jsou vybaveni samci i samice pávů. Pro ty první je zpráva vysílaná vibracemi ocasu výstrahou, pro druhé vyznáním lásky. (foto: Wikimedia Commons, Wilfredor, CC0 1.0)

Bioložka si opatřila několik uhynulých pávů a podrobila jejich korunky zevrubné prohlídce. Ta ukázala, že ke každému peru korunky přisedá jemné chlupové pírko, které je v kůži napojené na nervové zakončení. Přesně takovou stavbu mají pera, které jiné druhy ptáků používají k hmatání. Platí to například o chocholce z pírek, která vyrůstají nad zobákem mořskému ptáku alkounkovi chocholatému (Aethia cristatella). Alkounci hledají s pomocí hmatových per cestu úzkými a tmavými skalními děrami, na jejichž konci si staví hnízdo. Mohla by péřová korunka pávů zachytávat vibrace z natřásaných per roztažených ocasních krovek samců a působit jako anténa?

Výstraha i vyznání lásky

Kanneová s Dakinovou upevnily korunky z uhynulých pávů na pevný podstavec a působily na ně různými zvuky. Obyčejný rámus s pery nehnul. Stejně tak zůstávala pera bez pohybu, když vědkyně pustily v laboratoři na plné pecky písničku skupiny Bee Gees „Staying Alive“. Jakmile ale přehrály záznam zvuků samcem natřásaných per ocasních krovek, pírka korunky se poslušně rozvibrovala. To byl definitivní důkaz, že podstatnou součástí pavích námluv jsou rezonující vibrace. Každý samec je vysílá do okolí ocasními krovkami. Okolní samci je zachytí svými korunkami jako výstrahu a samice ty samé vibrace vnímají jako vyznání lásky. 

Zatím není jasné, jakou výhodu taková vibrační komunikace ptákům přináší. Pávi mají velmi dobrý sluch a chřestění per zcela jistě slyší. Zachycení nízkofrekvenčních vibrací korunkou by jim zřejmě mělo přinášet nějakou další výhodu. Vědci se domnívají, že vibrační námluvy jsou méně nápadné pro dravce a šelmy, kteří nejsou pro detekci vibrací vybavení tak dokonale jako pávi. 

Zjištění, že korunka z per slouží pávům jako detektor vibrací, staví vědce před otázku, jestli ke stejnému účelu nepoužívají pera na hlavě i další opeřenci. Hezkou korunku dala příroda do vínku například africkému hadilovu písaři (Sagittarius serpentarius), hoacinovi chocholatému (Opisthocomus hoazin) z jihoamerických džunglí, novoguinejskému holubovitému ptáku korunáči vějířovému (Goura victoria) nebo bažantu lesklému (Lophophorus impejanus) z Himálaje.