Perla mezi právními knihami: Co ukrývá Gelnhausenův kodex?
I „temný středověk“ má své hvězdy a tyto mimořádné osobnosti ani zdaleka nemusely nosit korunu. Bohatě stačilo, aby dokonale ovládaly své řemeslo. Takovou postavou byl i talentovaný Jan z Gelnhausenu, jehož pergamenová právní kniha z první desetiny 15. století patří ke skutečným pokladům našeho písemnictví
Jan pocházel z německého města Gelnhausen, ale záhy se dostal do Čech, kde v Kutné hoře vykonával funkci horního a posléze dokonce důlního písaře. Díky svým mimořádným schopnostem se nakonec propracoval až na dvůr Karla IV. a stal se písařem královské komory a později i registrátorem. I když výčet těchto činností nepůsobí zrovna dramaticky, císaře často doprovázel, a tak byl jeho život plný cestování a tedy i drobných dobrodružství.
Právníkem do posledního dechu
V roce 1374 však Karlovy služby opustil a odešel do Olomouce, kde byl biskupem jeho slavný jmenovec Jan ze Středy. Gelnhausen zde pracoval nejen v biskupských službách, ale také jako veřejný notář a nasbíral další cenné zkušenosti. Z Olomouce se pak vydal do Brna, kde však nebyl spokojen, a tak se stáhl do Chrlic. Ani tady mu štěstí příliš nepřálo, protože zabředl do sporů s jistým Ješkem z Hranic a tyto pře ho nakonec dovedly k rozhodnutí vrátit se zpět do veřejných služeb.
V té době mu již táhlo na sedmý křížek a na svou dobu byl až neuvěřitelně starý. Podobný krok pro něj tudíž byl nesmírně náročný, a to nejen psychicky, ale i fyzicky. Přesto se odhodlal a přesídlil do Jihlavy, kde začal působit jako veřejný notář a rektor zdejší školy. Podnítil zde vznik hned několika kodexů, z nichž ten nejcennější a nejkrásnější právem nese jeho jméno a talentovaný muž tak konec svého života korunoval svým nejcennějším přínosem.
Když ježek vystrnadí lva
Pro nás je jeho rukopis zajímavý zejména po uměleckohistorické stránce, a to díky unikátní výzdobě, kterou ho zkrášlili dva neznámí autoři. V úvodu každého privilegia se nachází miniatura toho panovníka, který Jihlavě danou výsadu potvrdil, a tak je dílo zároveň i jakousi galerií osobností od Václava I. po markraběte Jošta. Vládci jsou zde zachyceni v majestátu a s atributy moci nebo jako rytíři v plné zbroji tak, jak se objevují například na pečetích.
Vzácný svazek má zároveň i své nej. V iniciále S se zde možná vůbec poprvé setkáváme se znakem Jihlavy v podobě, v jaké ho městu potvrdil až císař František Josef I. v kulatém roce 1900. Známý jihlavský ježek se na něm střídá s dvouocasým lvem, který byl na původním znaku.
Výtvarnou stránku kodexu vhodně doplňují i drobné výjevy, jako je například postava sokolníka. Tito muži bývali dříve znázorňováni jako prostí lidé, ale sokolník z kodexu je dvořan Václava IV. oblečený v úzkých nohavicích a přiléhavém kabátci. Pestrost a rozmařilost jeho oděvu je přesně tou hýřivostí, kterou kritizovali mravokárci dané doby a která pronikla i do rétoriky jednotlivých kázání. (Nezapomínejme, že se se nacházíme v době, kdy již začínaly doutnat první jiskřičky budoucího požáru husitských válek.)
TIP: Proměny lidského myšlení: 7 knih, které změnily svět
Unikátní cyklus královských podobizen však nesmíme vnímat jako galerii skutečných portrétů. Jedná se o symbolické rekonstrukce, které mají sloužit především právnímu účelu knihy. Také proto má kodex hned na začátku výjev přísahy, jenž zavazuje všechny současné i příští představitele města s tím, že na vše dohlíží vládci, kteří rozhodli, aby byla sepsána a vyzdobena. Tyto podobizny jsou zcela mimořádné a ani u nás ani v sousedním Rakousku či Německu není žádný srovnatelný exemplář. Není divu, že jihlavští radní tento reprezentativní svazek považovali za zosobnění městské samostatnosti a nechali ho vyzdobit pravým zlatem.
