Patriarcha Cordouan: Poslední obydlený maják v zemi galského kohouta
Majáky zapsané na seznamu UNESCO bychom spočítali na prstech jedné ruky. Před dvěma lety mezi ně přibyl francouzský Cordouan v Biskajském zálivu, na jihozápadním pobřeží země: S výškou 67,5 metru představuje desátou největší stavbu svého druhu na světě
K hlavním důvodům, proč se maják Cordouan v roce 2021 na prestižní listině UNESCO ocitl, patří jeho stáří: Na nevysokém skalnatém výběžku v moři poblíž ústí řeky Garonny začal pod vedením inženýra Louise de Foixe vyrůstat už koncem 16. století. Nicméně první signalizační věž stála na témže místě již přinejmenším v roce 880. Ve 14. století, kdy současná Akvitánie náležela Anglii, ji pak nechal přebudovat kníže Eduard z Woodstocku, známý jako „černý princ“. Tehdejší maják měřil šestnáct metrů a na jeho vrcholu se nacházela plošina, kde pověřený strážce udržoval oheň. Posádka každé projíždějící lodi přitom musela zaplatit dva groše za bezpečnou plavbu.
Mistrovské dílo
Když ovšem počátkem 16. století věž postupně zchátrala a zemřel poslední strážce, vyvstala potřeba vybudovat nový maják – vzhledem k nastalému riziku pro lodní dopravu, jež zajišťovala zejména obchod s vínem. Návrh inženýra Louise de Foixe z roku 1584 představoval mistrovské dílo tehdejší věžní architektury: Kruhová základna z vápencových kvádrů o průměru 41 metrů dosahovala výšky dvou metrů, aby odolala náporu vln, a uvnitř se nacházel prostor ke skladování zásob. Maják se tyčil do výšky čtyř pater a interiér připomínal spíš luxusní apartmán než nouzové obydlí. Nad bohatě zdobenou vstupní halou se rozkládal strážcův byt o několika místnostech, třetí patro tvořila kaple s kopulovitou střechou a teprve nad ni nechal autor umístit monumentální lucernu.
Se stejnou precizností, s níž se věnoval samotné konstrukci, pak navrhl také vnitřní výzdobu. V původní verzi nechyběly mozaiky, bohaté zlacení, vyřezávané dekorace včetně soch a chrličů nebo elegantně klenuté průchody. De Foix totiž hodlal navázat na antickou tradici majáků coby klíčových námořních staveb.
Rybí tuk a čočky
Koncem 18. století se Cordouan dočkal rozsáhlé rekonstrukce pod vedením Josepha Teulèra, který nechal původně třicetimetrovou věž navýšit na dvojnásobek a zároveň upravil výzdobu dvou spodních pater ve stylu Ludvíka XVI. Na vrchol dal umístit vůbec první otočné osvětlovací těleso poháněné hodinovým strojem, přičemž jako palivo sloužil velrybí tuk. Roku 1823 se stal Cordouan dějištěm další historické premiéry, a sice instalace moderních Fresnelových čoček.
TIP: Poustevníci moře: Jak se žilo strážcům a strážkyním majáků
Elektrický pohon přišel na řadu tři roky po konci druhé světové války a v 80. letech původní lampu o výkonu šesti tisíc wattů nahradila halogenová výbojka. Od roku 2006 je Cordouan, jenž si v průběhu staletí vysloužil přídomek „patriarcha majáků“, plně automatizovaný. Stále však zůstává domovem minimálně dvou zaměstnanců, což z něj činí poslední obydlený maják v zemi galského kohouta.
