Past na zločince: Kde se vzala věda jménem daktyloskopie?

Počátky užívání otisků prstů se tradičně spojují se starověkou Čínou. Otiskem se v ní opatřovaly dokumenty úředního i soukromého charakteru. Na tom, zda měl skutečně roli identifikační, nebo spíš rituální, nepanuje shoda. V každém případě byla v té době součástí mnoha dokumentů pečeť, do které autor vtiskl svůj otisk. Po vynálezu papíru kolem roku 650 n. l. se na smlouvu obtisknul některý z prstů nebo dokonce celá dlaň, jak to ostatně vyžadoval tehdejší čínský zákoník.

Scotland Yard zasahuje 

Patrně jako první si typických znaků na otiscích prstů (papilárních linií) povšimnul italský lékař a přírodovědec Marcello Malpighi (1628–1694), ale kromě konstatování jejich rozmanitosti se jimi dále nezabýval. Po něm však přišli další odborníci, kteří výzkum v této oblasti dovedli až k založení samostatného vědního oboru. Vůbec prvním člověkem, odsouzeným na základě otisků prstů, se stal Brit Harry Jackson, opakovaně trestaný zloděj, který byl v roce 1902 s pomocí daktyloskopie usvědčen z dalšího vloupání.

Hlavní zásluhu na tom měl londýnský policejní komisař Edward Henry, pověřený vedením daktyloskopického oddělení Scotland Yardu. Skutečný triumf však Henry zažil až o tři roky později, kdy byl na základě otisku prstu vynesen rozsudek trestu smrti v případě vraždy staršího manželského páru v Londýně. Díky němu byla daktyloskopie záhy uznána v mnoha dalších zemích a před první světovou válkou se už šířila i u nás.

Počátky české daktyloskopie

V roce 1891 se začal čistě soukromě zabývat snímáním otisků prstů pražský policejní komisař František Protivenský. O dvanáct let později již prováděl daktyloskopování soustavně a všechny otisky zakládal do kriminalisticky hodnotné kartotéky. Napsal publikaci Nauka o daktyloskopii a popisování osob a v roce 1908 svou sbírku zpřístupnil k veřejnému užívání.

TIP: Je pravda, že někteří lidé nemají žádné otisky prstů?

Další významnou osobností daktyloskopie u nás byl četník Josef Povondra. Přibližně ve stejné době jako Protivenský založil na okresním četnickém velitelství na Vinohradech vlastní daktyloskopickou sbírku. Na velitelství se zasílaly fotografie zadržených osob z tehdejších okresů Vinohrady, Žižkov, Smíchov a Brandýs a zároveň také daktyloskopické karty Cikánů. V roce 1922 vznikl Poznávací úřad Policejního ředitelství v Praze, v němž se sloučily všechny daktyloskopické karty včetně asi 25 000 kusů z Povondrovy sbírky. V roce 1920 vyšla Povondrova Nauka o daktyloskopování a popisování osob, kterou sepsal spolu se soudním znalcem v oboru daktyloskopie Františkem Holešovským. Publikace se stala nepostradatelnou pomůckou pro výkon policejní služby.

V roce 1929 byla založena Všeobecná kriminální ústředna, kam se zasílaly daktyloskopické karty z celého světa k ověření totožnosti v cizině daktyloskopovaných československých státních příslušníků. Před nacistickou okupací obsahovala tato registrace na 250 000 karet. Za války ji chtěla německá kriminální policie převzít a překlasifikovat. Aby k tomuto kroku nedošlo a Němci sbírku nezneužili, byl počet karet uměle navýšen o 100 000, což nacisty od nápadu odradilo.