Papyry a křen: Restaurování vzácných dokumentů dostalo nečekaného spojence!

Nejstarší dochovaný čitelný papyrus má dnes 4 500 let. Sepsal jej úředník Merer, za dob panování 4. dynastie. Co má společného s wasabi? Pro současné badatele víc, než si myslíte!

05.07.2024 - Radomír Dohnal



Rostlina přirozeně rostoucí na štěrkovitých terasách podhorských říček a potoků v Japonsku se sice zapsala do historie relativně pozdě, ale o to výrazněji. Zná ji celý svět a lidé často rádi podléhají jejímu pikantnímu kouzlu. Nastrouhané oddenky Eutrema japonicum, česky eutremy japonské, jsou totiž využívány pod názvem wasabi. Eutrema je poněkud nesprávně nazývaná japonský křen, ale ve skutečnosti má mnohem blíže k ředkvičkám. Jak ale souvisí se solidním historickým bádáním nad papyry a pergameny? Víc než by se zdálo. 

Problémy s houbami 

Že si můžeme přečíst o tom, co ve všední den zažíval jistý úředník Merer v sedmadvacátém roce panování faraona Chufua, je vlastně ohromná náhoda. Jeho papyrový deník vedený ve formě hieroglyfických záznamů se totiž vzácně zachoval nepoškozený. Alespoň jeho první dva svitky. Takové štěstí drtivá většina záznamů na papyrech neměla. Když nejsou skladovány v optimálních podmínkách, nepřekvapivě podlehnou zkáze. Nejčastěji pak houbám a plísním, které je coby organický materiál rozloží. První egyptologové toho o kontrolovaných podmínkách skladování převzácných písemností za optimální teploty a vlhkosti mnoho nevěděli. A tak se i nemálo z těch objevených papyrů z údolí Nilu stalo léty nečitelnými. 

Kolonie hub a plísní prorůstající povrch svitků je přitom velmi nesnadné odstranit bez poškození podkladu. Houby se nedají jen tak seškrabávat skalpelem a papyry není možné máčet do nějakého bělidla. I kdyby snad nedošlo k narušení materiálu, mohl by se tím znehodnotit pigment a písmo. Využívány byly výpary etanolu, ale jejich užití má řadu omezení. A rovněž moc neprospívají zdraví výzkumníků. Válka, kterou egyptologové vedli s houbami a plísněmi, dosud pro historické vědy nevypadala nadějně. Ale teď se to asi trochu mění k lepšímu, díky objevu mikrobioložky Velkého egyptského muzea – Hanadi Saadové

Pikantní nápad 

V roce 2014 si totiž vědkyně dopřála dovolenou v Japonsku, kde mimo jiné podlehla kouzlu chutí wasabi. A poučena o přirozených antibiotických vlastnostech té pálivé dobroty si na cestu domů přibalila i pytel čistého prášku namletého z oddenků eutremy japonské. Její záměr byl vlastně prostý. Chtěla otestovat, jestli se wasabi dokáže poprat s houbami a plísněmi na papyrech. Nedoufala, že by se tohle vítězství obešlo bez následků pro papyry, ale hodlala dát experimentu šanci. 

Napoprvé tedy s kolegy ozkoušela vliv výparů z wasabi na uměle vytvořených pergamenech. Podle starého postupu „vyrobili“ nové pergameny, pokreslili je různými inkousty a nechali je teplem vystařit. Poté na ně nanesli houbové kultury a spory plísní. Následně pergameny umístila do speciálního dvoukomorového vakuově uzavřeného inkubátoru. V jedné suché komoře odpočíval pergamen prorůstající houbou, v druhé „mokré“ komoře si leželo zavodněné wasabi. Podstatné bylo, že výpary, které lidem běžně vhánějí slzy do očí, se mohly z lázně dostat k pergamenu. A zjevně „donutily slzet“ i kolonie plísní a hub. To antibiotické klima se jim vůbec nelíbilo…

Levná a šetrná 

Žádný výzkum samozřejmě není tak přímočarý. Ani slovutní egyptologové si nemohou dovolit nakládat nenahraditelné tisícileté svitky do japonského koření jen proto, že se někde objevil trochu slibný výsledek. V sázce je totiž příliš mnoho. Proto se rozjela vlna navazujících experimentů: s různými materiály, odlišnými formáty uměle vyrobených papyrů, s odlišnými kulturami hub a plísní. Saadová postupně rozpracovala celý protokol postupů, které měly posílit čisticí efekt a minimalizovat rizika pro papyry a na nich nanesený pigment. 

„Vývoj té metody je vzrušující,“ vypráví mikrobioložka. „Je to relativně snadná a levná technika, která nevyžaduje žádné syntetické chemikálie.“ Proces je zdravější jak pro badatele, tak i pro samotný papyrus. 

Na jeden průměrný vzorek papyru se středně těžkou až těžkou houbovou infekcí je přitom zapotřebí jen asi 20 až 25 gramů prášku wasabi. Saadová si pochvaluje i to, že výpary z Eutrema japonicum napomáhají nejen s likvidací houbové infekce, ale též se pozitivně promítají do pevnosti zkřehlých a trouchnivějících papyrů. Je to zkrátka významný krok, byť zatím ne obecně přijímaný. 

Skeptická zůstává například Marieka Kaye, která vede restaurátorské oddělení sbírek Michiganské státní univerzity. Tato instituce mimochodem vlastní tu největší sbírku papyrů v Severní Americe. Připouští, že houby a plísně jsou problémem, byť spíše u starých knih než papyrů. Ve Státech je totiž čistí od mikrobiálního nánosu s pomocí výparů etanolu, a nedosahují přitom vůbec špatných výsledků.

Ráda by otestovala oba přístupy takříkajíc proti sobě, na skutečném historickém materiálu. Pokud by se wasabi skutečně ukázalo spolehlivější, přirozeně by se k němu přiklonila též. Než ale bude takové testování provedeno, dala by přednost spíš využití wasabi v restauraci než při restaurování. První setkání tisíciletých papyrů z údolí Nilu a relativně novodobého dochucovadla z Japonska je tak na spadnutí a může přinést velmi chutný výsledek.


Další články v sekci