Panika napříč Evropou: Hon na upíry v 18. století
Upíři byli obviňováni z šíření všemožných chorob a epidemií. Lidé hromadně otvírali hroby a zneškodňovali vykopaná těla
Stačilo najít pohřbené tělo bez větších známek rozkladu a důkaz byl na světě: jde o upíra! Takovou mrtvolu probodli kůlem, usekli mu hlavu a spálili ji. Jenže podobné zacházení s ostatky nebylo zrovna legální a protože pálení nebožtíků přitahovalo dost pozornosti, vyvinuli si pověrčiví protiupíří aktivisté jiné způsoby, jak nepřítele „neutralizovat“.
Nejlepší obrana? Útok!
Po vykopání těla mu probodli srdce dřevěným kůlem, aby tak zablokovali jeho životní funkce. Useknutou hlavu mu vložili mezi nohy a protože stále existovalo riziko, že by si ji nemrtvý mohl nasadit zpět, svázali mu ruce růžencem a pro úplné znehybnění mu na paže a nohy navalili těžké balvany nebo přibili jeho šaty hřebíky do rakve či země. Mezi čelisti mu vložili kámen, aby nemohl začít žvýkat svůj rubáš. Už tím prý dokázal seslat na lidi neštěstí a nemoci a hlavně: šlo o první stupeň probouzení. Jak dokázali lidé určit, který náhrobek skrývá upíra? Měli na to zajímavou metodu. Přivedli na hřbitov černého koně a u kterého hrobu se splašil, tam začali kopat…
Zásah Marie Terezie
Jenže v tehdejší době na upíry věřili i lékaři a vědci, natož obyčejný nevzdělaný lid, který propadal panice. Upíří hysterie se rozmohla natolik, že císařovna Marie Terezie roku 1755 vyslala do Čech svého osobního lékaře Gerharda van Swietna, aby na konkrétních případech dokázal, že jde jen o pověry. Své závěry sepsal do zprávy nazvané Pojednání o existenci duchů. Můžeme se tam dočíst například toto: „všechen ten rozruch nepochází z ničeho jiného, než ze zbytečného strachu, pověrčivé důvěřivosti, temné představivosti, jednoduchosti a ignorance mezi lidmi.“ Na základě této zprávy vydala Marie Terezie dekret, který zakazoval otvírání hrobů a hanobení těl.
