Ozvěny Waterloo: Duel britské a německé kavalerie za světové války (2)

Britská kavalerie navazovala na opravdu dlouhou a slavnou historii, protože se ve svých tradicích odkazovala na jízdu z časů anglické občanské války (1642 až 1651), mnohých konfliktů v 18. století a samozřejmě i z četných válek britského impéria v 19. století. Vojáci královny Viktorie vedli více či méně úspěšné jízdní útoky takřka po celém světě od Krymu přes Afriku až po Indii, avšak zlom představovala druhá búrská válka (1899–1902). 

Dosud se britští jezdci většinou utkávali s protivníkem, nad nímž dominovali z hlediska výcviku, taktiky i výzbroje, zatímco Búrové se ukázali jako mnohem vyspělejší soupeři. Vyšlo najevo, že průzkumné i bojové dovednosti búrské kavalerie výrazně předstihují Brity, což platilo také o schopnostech péče o koně. Britové tudíž zaznamenali velké ztráty na lidech i zvířatech, současně však projevili ochotu učit se, protože od nepřítele přebírali stále více postupů.

---

Válka

Čtěte také:

Ozvěny Waterloo: Duel britské a německé kavalerie za světové války (1)

Když armáda císaře Viléma II. v srpnu 1914 vyrazila do útoku na západ, v její struktuře figurovaly i početné jízdní jednotky, které měly provádět zejména průzkum a obchvatné manévry. Tito muži se...

Přichází změny

Druhá búrská válka každopádně těžce zasáhla dříve skvělou pověst britské jízdy, a to do té míry, že dokonce zaznívaly hlasy volající po úplném zrušení této složky a jejím nahrazení „jízdními střelci“ dle búrského vzoru. To se sice formálně nestalo, avšak pro kavalerii přišel čas velkých změn, po nichž z původní podoby z dob královny Viktorie zůstalo velice málo. Nadále platilo, že královská armáda sázela na dobrovolníky, nikoli povinné odvody, neboť preferovala důkladný výcvik a profesionální službu, což platilo tím více pro jízdu, u níž se kladl důraz na dokonalou souhru mužů a jejich zvířat. 

Kavaleristé tak pokládali koně za své nejlepší přátele a jejich potřeby kladli nad své vlastní. Věnovali jim skvělou péči a mimo boj se je snažili maximálně šetřit. Při přesunech proto často chodili pěšky, aby zvířata méně zatěžovali, a pokud se zastavili, jako první sháněli krmivo pro koně. To všechno u jiných armád nezřídka vyvolávalo údiv či posměch, na což ale Britové příliš nedbali. Dobře si uvědomovali, že se tato péče posléze mnohonásobně vyplatí na bojišti. Dosáhli tak stavu, kdy se mohli chlubit patrně nejlepšími jízdními zvířaty na světě.

Účinná taktika 

Kromě dramatického zlepšení péče o koně přinesla léta před první světovou válkou i proměny taktiky, které těsně souvisely se zaváděním opakovaček a kulometů. Britové pochopili, že útok velké formace jízdy po pláni vypadá impozantně, jenže proti moderním zbraním nemůže uspět a povede jedině k masakru. Britští kavaleristé proto byli naopak vedeni k tomu, aby se přesouvali rozptýleně a skrytě a využívali terénní prvky. Z výzbroje zmizelo v minulosti velmi preferované kopí z bambusu či jasanového dřeva. To se sice v roce 1912 do arzenálu formálně vrátilo, avšak zůstalo již pouze pomocným nástrojem a řada jednotek je do boje nebrala. 

Britská kavalerie měla napadat protivníka zejména střelbou opakovaček systému Lee-Enfield, a to jak přímo ze sedel, tak po sesednutí ze země. Za hlavní zbraň pro boj zblízka se začal považovat jezdecký meč, dle mínění Britů flexibilnější, lépe ovladatelný a pro vojáka bezpečnější než delší, ale těžkopádné kopí. Skutečnost, že královští kavaleristé chápali důležitost moderních zbraní, podtrhovala i tabulková organizace jízdního pluku. Kromě tří eskadron po čtyřech četách do něj spadalo i kulometné družstvo s dvojicí zbraní Maxim. Jízdní divize pak vedle trojice regimentů zahrnovala také dělostřeleckou baterii. 

Britská jízda tudíž sice ctila tradice, ale dokázala se adaptovat a ve své taktice kladla důraz na palebnou podporu, jež vždy provázela útoky kavalerie. Plánovači věnovali velkou pozornost také logistice, respektive zajištění životních potřeb koní i jezdců, takže do sestavy pluku vedle 518 jízdních koní náleželo i 54 zvířat pro tah povozů. Během prvních bojů v Belgii a Francii v srpnu a září 1914 navíc Britové vykázali velkou prozíravost, když na důležitých křižovatkách předem rozmístili zásoby píce. Ty pak mohla jízda podle potřeby využívat, kdežto Němci zcela chybně usoudili, že se nepřítel hroutí a jen se zbavuje zátěže.