Oxfordská univerzita: Za oponou chrámu vědění
Ve světě vzdělání asi neexistuje větší prestiž než se dostat na Oxfordskou univerzitu – ať už jako student, nebo coby vyučující. Věhlas jí však nezajišťuje pouze špičková úroveň, ale také soubor bizarních pravidel a zvyklostí, jež se za tamními zdmi dodržují po staletí
Dvacet pět tisíc – přibližně tolik posluchačů studovalo na Oxfordu v loňském roce. Na první pohled jde o vysoké číslo, ale ve skutečnosti není nijak extrémní: Například Karlovu univerzitu navštěvuje téměř dvojnásobek posluchačů. Vyhlášený chrám vzdělanosti si zakládá na tom, aby do svých bran pustil jen skutečnou elitu, a na každého přijatého uchazeče tak připadá šest odmítnutých. S průměrnou 16% úspěšností patří tamní přijímací zkoušky k nejtvrdším. Pro srovnání, na nejznámější české vysoké škole dosahuje šance na úspěch v průměru 49 %.
Záleží však, jakou specializaci si dotyční zvolí. Například zkoušky na tzv. All Souls College neboli „kolej všech duší“ prosluly coby nejnáročnější na světě. Při vstupním pohovoru se nehodnotí správnost odpovědí, ostatně na dotazy jako „Potřebujeme státní hranice?“ či „Je dobře, že se zvyšuje průměrný věk dožití?“ žádná správná odpověď neexistuje. Namísto toho rozhoduje bystrost, argumentace a způsob uvažování, jež uchazeč prokáže. A přestože kapacita koleje dovoluje přijmout osm desítek nováčků ročně, požadované podmínky splní průměrně pouze jeden až dva. Za jejich úsilí je ovšem čeká měsíční stipendium v přepočtené výši 42 tisíc korun plus ubytování i strava zdarma.
Debata s vyvolenými
Většina z 38 oxfordských kolejí má sice poněkud mírnější nároky, je však takřka nemožné uspět bez přípravy – a také bez solidního finančního zdroje. Roční studium vychází na 270 tisíc korun, a mimoevropští zájemci zaplatí dokonce trojnásobek. Samotná zkouška pak obnáší nejen prokázání znalostí, ale i motivační dopis, na němž uchazeči údajně pracují až několik měsíců předem. Podaří-li se jim komisi zaujmout, obdrží pozvánku k písemnému testu, a ty nejúspěšnější pak čeká ještě pohovor.
Jde o jednu z mnoha tradic, jež přetrvává od samotných počátků zdejší výuky. Například v Divinity School z roku 1427, nejstarší dochované univerzitní budově světa, se ve středověku konaly zkoušky po dobu tří dnů, přičemž obnášely sedmihodinové debaty přístupné i veřejnosti. A na ústní komunikaci v podstatě staví celé studium: Výuka probíhá ponejvíc formou diskusí a konzultací v malých skupinkách vedených příslušným akademikem, jenž bývá často ověnčen prestižními cenami. Od studentů se však neočekává jen mluvení, ale především práce. Na humanitních oborech běžně odevzdávají každý týden dvě dobře ozdrojované eseje v rozsahu dvou tisíc slov – tedy zhruba jako tento článek – což automaticky znamená nekonečné čtení stohů knih.
Druhá nejstarší
Akademický rok na Oxfordu se v současnosti dělí nikoliv na dva semestry, nýbrž hned na tři, přičemž vůbec nejvíc času stráví studenti v knihovně – ať už četbou, či psaním prací. Pokud nechtějí, nemusejí po celou dobu studia školní areál prakticky opustit. Historický kampus připomínající rozlehlý klášter jim nabízí kompletní zázemí, a v letech 1820–2003 tam dokonce působila samostatná policejní jednotka.
Univerzita tvoří jednoznačnou dominantu stejnojmenného 150tisícového města, jež leží zhruba padesát kilometrů severozápadně od Londýna a vyrostlo již někdy v 8. století. První důkazy o počátcích tamní výuky pocházejí z roku 1096, ačkoliv jiné zdroje uvádějí „až“ letopočet 1249. V každém případě patří Oxford k nejstarším dosud fungujícím univerzitám planety a předčí ho jen italská Boloňa. Skutečné „zahájení“ zdejšího akademického života se nicméně datuje do roku 1167, kdy Jindřich II. zakázal Angličanům studia v Paříži, načež Oxford zaznamenal masový příliv studentů. Dnes by si tam ovšem náhodný návštěvník nejspíš připadal jako v Babylonu: Celých 45 % posluchačů představují cizinci, především z USA, Číny, Německa, Kanady a Hongkongu. Náročným přijímacím sítem projde každý rok také zhruba padesátka Čechů.
Závody želv
Turistické průvodce často přirovnávají gotický areál ke škole čar a kouzel v Bradavicích a jeho prostory skutečně posloužily jako kulisy pro řadu scén z filmové série o Harrym Potterovi: Vznikly tam mimo jiné záběry z kouzelnické nemocnice či knihovny. Po staletí se v místě navíc udržují tradice a zvyky, jejichž kořeny sahají hluboko do středověku – ať už jde o předepsaný dress code u závěrečných zkoušek, včetně charakteristické čtvercové čepice nebo karafiátu na klopě, či o svérázné oslavy, kdy spolužáci házejí na úspěšného kolegu směs pudinku, alkoholu, vajec a konfet.
TIP: Dějiny evropského vzdělání: Pět nejstarších univerzit
Velké popularitě se těší rovněž kuriózní tradice kolejí Trinity a Balliol, které už od roku 1555 pravidelně v květnu pořádají závody kolejních želv. Zvítězí zvíře, jež se nejrychleji dostane k salátu umístěnému uprostřed osmimetrového pásu trávníku. A nutno podotknout, že nejde o nijak akční zábavu – šampioni většinou dorazí k cíli zhruba za čtyři hodiny.
Poprvé v Británii
Areál univerzity se může pochlubit řadou „nej“. Zahrnuje třeba nejstarší přírodovědné muzeum na světě, které přivítalo první návštěvníky již roku 1683. V jeho sbírkách dnes figuruje například originální tabule, na niž Albert Einstein v roce 1931 napsal svou slavnou rovnici o rychlosti světla, nebo nejrozsáhlejší kolekce vycpaných exemplářů vyhynulého ptáka blbouna nejapného. V Oxfordu také vznikla první botanická zahrada planety a roku 1651 otevřel jistý Žid jménem Jacob na jedné z místních ulic první kavárnu ve Velké Británii.