Ostuda železné lady: Nevydařený převrat v Rovníkové Guineji (1)

Rovníkovou Guineu, zemi o rozloze asi jedné třetiny České republiky, sužovaly již od získání nezávislosti v říjnu 1968 mnohé problémy. Od srpna 1979 úřadující prezident Teodoro Mbasogo dlouhodobě potlačoval lidská práva a obohacoval se na úkor obyvatel, což se ještě znásobilo po objevu ložisek ropy v pobřežních vodách. V roce 2002 se v zemi těžilo 220 000 barelů této strategické suroviny denně, o dva roky později již šlo o 360 000 barelů. Za této situace obrátili k Rovníkové Guineji pozornost mnozí agresivní obchodníci, kteří tušili příležitost ke zbohatnutí.

Šanci jim měl poskytnout nástup nového politického vedení v podobě vůdce opozice Severa Mota, toho času žijícího ve španělském exilu. Ten údajně slíbil, že spiklenci dostanou v případě úspěchu 1 800 000 amerických dolarů a hlavně práva na těžbu černého zlata.

Žoldnéři v zajetí

Sedmého března 2004 zadržela zimbabwská policie na letišti v hlavním městě Harare bývalého příslušníka britských SAS Simona Manna a dva jeho kumpány, kteří čekali, než budou do jejich letounu naloženy zbraně. Na palubě stroje se pak nacházela tříčlenná osádka a dalších 64 žoldnéřů, takže se počet zatčených vyšplhal na 70. Většina z nich byli bývalí členové jihoafrického 32. praporu, což byla elitní jednotka lehké pěchoty, dokud ji vláda v roce 1993 zrušila.

Mann hájil sebe i své muže tím, že směřovali do Konga, kde měli údajně střežit diamantové doly, ale neuspěl. Již devátého března bylo přímo v Rovníkové Guineji zatčeno dalších 15 mužů. Pod velením obchodníka se zbraněmi a bývalého důstojníka 32. praporu Nicka du Toita sloužili jako předvoj hlavní skupiny a měli obsadit letiště v hlavním městě Malabo, změnit vysílací frekvence, spojit se se skupinou přilétající ze Zimbabwe a zajistit její bezpečné přistání.

Přicházejí rozsudky

Du Toit mimo to sháněl zbraně potřebné pro převrat. Mannův sedmdesátičlenný oddíl absolvoval mezipřistání v Harare právě proto, aby doplnil výzbroj. Výpovědi u soudu objasnily, že ji chtěli koupit od státního podniku Zimbabwe Defense Industries. Ten si příliš nelámal hlavu s tím, kam výrobky přijdou, a později se jeho představitelé chabě hájili, že šlo o lest a snahu napomoci odhalení zločinu. Mannova objednávka přitom nebyla zrovna malá – šlo o 20 kulometů, 61 útočných pušek AK-47, 10 protitankových granátometů RPG-7 se stovkou projektilů, 150 ručních granátů a 75 000 kusů munice do pěchotních zbraní.

Skupina z Harare stanula před tamním tribunálem v srpnu. Mannovi u soudu přitížila kontrola jeho účetnictví, která odhalila dva miliony dolarů, jež na jeho konto přišly z nevystopovatelných zdrojů. Část těchto peněz pak odešla k du Toitovi, aby za ně nakoupil zbraně. Pod tíhou důkazů byl bývalý britský důstojník odsouzen k sedmiletému trestu odnětí svobody, někteří jeho kumpáni vyfasovali po jednom roku, většina byla osvobozena. Zimbabwe kromě toho zabavilo najaté letadlo a 180 000 dolarů, které měli žoldnéři na palubě.

Věznice Black Beach

Podstatně hůř dopadla skupina zatčená přímo v Rovníkové Guineji. Prezident Mbasogo se s dodržováním lidských práv nikdy příliš nezatěžoval a v tomto případě dokonce hrozila žoldnéřům poprava, byť nakonec odešli „pouze“ s tresty několika desítek let odnětí svobody. Nájemní vojáci byli zavřeni ve věznici Black Beach, která má pověst jednoho z nejhorších zařízení tohoto typu v Africe, a údajně přežili pouze čtyři z nich.

Velitel předvoje Nick du Toit si odseděl pět roků a osm měsíců, přičemž podstatnou část z nich strávil na samotce v cele o rozměrech 150 × 210 cm. Dozorci jej často bili pažbami pušek, pálili cigaretami a odpírali mu zdravotní péči. V listopadu 2009 se pak dostal po udělení prezidentské milosti na svobodu.

Dokončení: Ostuda železné lady: Převrat v Rovníkové Guineji (2) 

Tou dobou se již v Black Beach nacházel i Simon Mann, kterého Zimbabwe v lednu 2008 vydalo do Rovníkové Guineje výměnou za ropu. Hlavní vykonavatel nezdařeného puče ale měl dostatek peněz na uplacení stráží, které mu pak nosily jídlo z nedalekého hotelu a dovolily mít na cele běžecký pás. Také Manna se týkal pardon z listopadu 2009, svou roli v tom mohl sehrát i tlak některých britských politiků na jeho osvobození.