Opičí proces: Před 100 lety hrozilo za výuku Darwinovy evoluční teorie vězení

Říct, že věda a víra si spolu rozumí jako psi a kočky, není úplně přesné. Pokud tedy nemáte na mysli ty naježené pouliční kočky žijící mezi popelnicemi a vrčící divoké bulteriéry se vzteklinou. Když je dáte dohromady, skončí to obvykle nehezkou bitkou. A právě k takové se od roku 1923 schylovalo poté, co státy Oklahoma, Florida, Severní Karolína a Texas postupně přijaly za svůj tzv. Butlerův zákon. Toto nařízení přísně zapovídalo výuku evoluce na všech státních školách. Člověk je přece Božím dílem a stvořením Nejvyššího. A určitě nepochází z opice. Nebo snad ano?

Zápas, na který fundamentalističtí zastánci víry i progresivními zastánci moderní vědy sbírali síly už dlouho, byl oficiálně odstartován soudní pří, nebo spíš mediálně vděčnou estrádou nazývanou nejčastěji Opičí proces. Hodí se přitom doplnit, že celý konflikt byl od počátku uměle vyprovokovaný. Vyvolal ho částečně odpor k přijetí zmíněného kontroverzního zákona ve státě Tennessee (došlo k němu v březnu 1925). A své udělala také touha po velké národní senzaci. Obžalován byl středoškolský učitel John Thomas Scopes, kterého hájil vynikající advokát Clarence Darrow. Jako žalobce a poškozená strana figuroval, alespoň teoreticky, stát Tennessee. Zastupoval ho právník William J. Bryan. 

Jde o hodně

V soudní síni městečka Dayton, kde byla před zraky novinářů z celých Států pře řešena, však proti sobě stálo mnohem víc: nejen věda, ale také budoucnost amerického vzdělávacího systému. A spolu s nimi na lavici obžalovaných seděla také ústava a listina práv a svobod, tedy základy, z nichž vyrůstala americká demokracie. Hrálo se i o prezidentské volby. Celý proces navíc nepříjemně zvýrazňoval rozdíly na straně žalobců. Protože věřící modernisté měli na věc, na rozdíl od věřících fundamentalistů, odlišný názor. Jen jedno tu bylo dané: opičí proces nabízel skutečně nevšedně zábavnou podívanou. A strany účastnící se řízení si daly opravdu hodně záležet na tom, aby měli porotci a přísedící o čem doma vyprávět. Ale všechno hezky popořadě.

Lepší nevidět

Butlerův zákon přísně zakazoval zpochybňování božského původu člověka. Respektive: na státních školách zapovídal jiný než biblický výklad. Nařízení mělo platit od obyčejných základek až po prestižní univerzity. Čistě teoreticky mohl pedagog utrousit informaci, že planeta Země je stará 4,53 miliard let. Mohl poukázat na statisícileté stáří hornin, ba dokonce přednášet o postupném vývoji druhů a o jejich evoluci. Tedy všech, kromě člověka. Ale pokusit se upozornit na to, že původ člověka lze stopovat k hominidům, odvíjejících se od primátů, šimpanzů a goril? Au! 

Tím, že by si troufl před žáky prezentovat onu dnes důvěrně známou rozvětvenou linku druhů Homo habilis – Homo erectus – Homo sapiens, by roku 1925 v šesti státech překročil všechny myslitelné hranice křehké tolerance náboženství vůči vědě. A v lepším případě by se potýkal s pokutou ve výši jednoho až šesti učitelských platů, pokud ne rovnou s kriminálem. Háček byl ovšem v tom, že učebnice pro výuku přírodopisu s popisem evoluční teorie na svých stránkách operovaly docela běžně. Byla to součást klasických osnov biologie. Učitelé ji ovšem podle Butlerova zákona nesměli oficiálně přednášet. Tato kapitola se „tak nějak různě“ přeskakovala.

WCFA vs. ACLU

Evoluční teorie byla samozřejmě ve 20. letech minulého století děravá jako cedník, ale průběžně se alespoň snažila jednotlivé díry zalepit vědeckými důkazy a poznáním. Fundamentalisty tlačená verze připomínala spíš nádobu, kde absentující dno nahrazovala víra bez otázek. Váha slov velebníčka z nedělní školy a tíha soudobého vědeckého poznání reality tak do sebe narážely stále častěji.

A když tedy WCFA (Světová společnost křesťanských fundamentalistů) slavně protlačila Butlerův zákon do legislativy v Tennessee, rozhodli se angažovaní lidé z organizace ACLU (Americké unie občanských svobod) přejít do protiútoku. Veřejně vyhlásili, že zaplatí ty nejlepší právníky každému učiteli, který by byl podle toho tmářského zákona souzen. Nikomu se ale před inkvizičně laděný tribunál moc nechtělo.

Víte, kde vlastně v Tennessee leží Dayton? Upřímně, na počátku roku 1925 to nejspíš netušilo ani 95 % Američanů. Sídlo s přibližně 1 800 obyvateli bylo totiž naprosto nezajímavé. Snad jen, že se v jeho širším okolí nacházelo několik dolů. A právě jejich majitel, George Rappleyea, se postaral o to, že se Dayton během pár měsíců doslova zapsal na světovou mapu. Právě on z vlastní iniciativy přesvědčil místní podnikatele, že by soudní pře „věda vs. víra“ mohla k jejich městečku přitáhnout pozornost médií. Protože i negativní reklama je pořád reklama, ne? Náklady na propagaci byly přitom minimální, protože obhajobu a případné výlohy bude platit ACLU. 

Chtělo to jen sehnat obětního beránka. Tím se nakonec stal přítel zmíněného majitele dolů, středoškolský učitel John T. Scopes. Připustil, že kritické kapitoly biologie, zahrnující evoluční grafy, se žáky nejspíš v hodinách prošel. „Pokud chcete prokázat, že jsem tím učil evoluci a že to opravňuje mě zažalovat, pak budu ochoten stanout před soudem,“ prohlásil po krátkém přemlouvání. Ještě to chtělo popostrčit pár školních dítek, aby se doma pochlubila o tom, jaké hanebné hypotézy jim učitel přednesl. K tomu je Scopes ostatně sám pobízel. Potom už stačilo tenhle lokální „skandál ze školy“ rozmáznout v místním tisku. A než byste řekli „Genesis“, už tu byla žaloba a příkaz k zadržení nehodného učitele. 

Velký cirkus

Scopes se za mříže ani nepodíval, protože za něj Rappleyea okamžitě zaplatil kauci a ACLU mu bleskově dodala špičkový tým právníků, vedený Clarencem Darrowem. Soudce John T. Raulston chatrnou žalobu doslova protlačil přes velkou porotu, která by možná proces nejraději smetla ze stolu. Učinil tak ale hlavně kvůli zvýšení vlastní proslulosti. 

Jako státní žalobce nastoupil proslulý demokratický kandidát William Bryan, šampion WCFA. Muž silný ve víře, s burácivým hlasem kazatele a nejspíš nepříliš bystrým úsudkem. Obhájcům začínalo být jasné, že udržet proces v mezích ústavnosti bude dost náročné, protože tu až příliš mnoho stran prezentovalo své vlastní zájmy. 

William J. Bryan si na anti-evolučním procesu hodlal přihřát politickou polívčičku. (foto: Wikimedia Commons, Mike Licht, CC BY 2.0)

To už se do města začali sjíždět novináři z celých Států, aby o Opičím procesu, kolem něhož se to hemžilo celebritami z politiky, vědy a víry, mohli podat vyčerpávající zprávu. Šlo o pravé bulvární žně. Ano, jak už asi tušíte, celé to vlastně byla dobře zinscenovaná fraška s chytrým marketingovým podtextem. Hotely v Daytonu byly vyprodané, obchody a restaurace v obležení. Sjelo se sem kolem 5 tisíc lidí! Jednání u soudu se jako vůbec první proces v amerických dějinách přenášelo rozhlasem. Brzy také o kauze referovali v zahraničí, kde vývoj s napětím sledovali konzervativci i liberálové, věřící i agnostici. Bylo to vlastně úchvatné divadlo. 

Pravda, nebo právo?

Při ohňostroji argumentů sáhla obhajoba k dost průrazné munici. Například k tomu, že vznik člověka podle výkladu Bible nekoresponduje s výkladem jiných náboženství. Takže je vlastně protiústavní tlačit do hlav tuhle jedinou verzi žákům, kteří mohou být klidně muslimové nebo hinduisté. Současně upozorňovali na to, že tu dochází k omezení akademických svobod a také práv učitelů, které mele protichůdné soukolí rozporuplných zákonů. Což je znovu protiústavní. A dále doplnili, že teorie evoluce nemusí být nutně v rozporu s vírou. Čímž si pojistili hlasy poroty, v níž sice zasedalo 11 věřících, ale šlo vesměs o modernisty, kterým neseděl ukřičený fundamentalismus žalobce Bryana.

Naopak Bryan vycházel z dobře obrněné pozice: odmítal diskusi o tom, jestli je Butlerův zákon dobrý, nebo špatný. Soustředil se jen na to, jestli se učitel Scopes výkladem evoluce dopustil závažného provinění. Uspěl by. Jenže čím víc se nořil do debat a rozohňoval se, tím víc se bořil do vlastního argumentačního bahna. Než se nadál, sám se ocitl – v roli samozvaného experta na Bibli – na lavici svědků. A obhajoba jej s velkým gustem podrobila křížovému výslechu. „Jak vlastně víme, jak dlouho Bohu trvalo oddělit moře od země?“ zaznělo tehdy. 

Protože, jak jistě víte, Bůh stvořil Slunce až v den čtvrtý. Ale právě jeho nepřítomnost celý „harmonogram stvoření světa“ a délku oněch předchozích „dnů“ komplikuje. Pokud nemůžeme vycházet z klasických 24 hodin, během nichž se Země otočí kolem své osy právě vzhledem ke Slunci, mohly předchozí fáze trvat i milio­ny let. Tedy v podstatě tak dlouho, jak předjímá evoluční teorie.

Trefných poznámek tu padlo samozřejmě víc. Třeba to, že mezi prvními lidmi – Adamem a Evou – a jejich potomky Kainem, Abelem a jejich manželkami, panuje podstatná logická mezera. Těžko uvěřit, že by se tito první lidé křížili mezi sebou, když šlo o sestry a bratry. Takový hřích a incestní nechutnosti nejvyššího kalibru by přece žádný dobrý křesťan za součást věrouky nepřipustil. A vůbec, utopily se při velké biblické potopě světa i ryby, nebo se mohly dál nerušeně (evolučně) vyvíjet?

Prohra, nebo remíza? 

Proces v Daytonu trval nebiblických 8 dní. A z jeho průběhu bylo patrné, že obhájci vlastně nemohou, bryskní argumentaci navzdory, nikdy zvítězit. Ale zrovna tak nemohou ani prohrát. Pravdu totiž nelze vyzvat na souboj. Dne 21. července 1925 tedy porota vyřkla verdikt o vině učitele Scopese. Ten mimochodem v průběhu právnických bitev neřekl jediné slovo. Odsoudili ho k pokutě 100 dolarů, kterou za něj bleskově zaplatila ACLU (a posléze byla, kvůli procesnímu pochybení, prominuta). Následně se Scopes nechal slyšet, že evoluci bude přednášet i nadále, protože jiné jednání by bylo v rozporu s jeho ideály. Které mu, stejně jako občanské a náboženské svobody, garantuje ústava Spojených států. 

Žaloba se ještě pokoušela dotáhnout jednání k vyšší instanci, ale neuspěla. Nejvyšší soud seznal, že celá kauza je ve svém obsahu bizarní, a doporučil její okamžité ukončení. Butlerův zákon tedy platil dál (v Tennessee až do roku 1967), stejně jako zákaz o zpochybňování božského původu člověka ve školních osnovách. Obě „teorie“ musely být přednášeny souběžně. Což by se asi dalo považovat za prohru obhajoby vědy. Jenže tak prosté to určitě nebylo.

Opičímu procesu naslouchala celá Amerika, celý svět. A posluchači se tak v této zábavné osmidenní lekci konečně mohli dozvědět, co vlastně ona hříšná evoluční teorie znamená. A jak hodnověrně si v porovnání s biblickým výkladem stojí. Mohli si konečně udělat vlastní obrázek. 

TIP: Evoluce versus víra: Zaplať Pán Bůh za Darwina

Hlasitý žalobce Bryan svým přístupem prokázal „víře“ medvědí službu. Prezentací svých fundamentalistických věroučných názorů poukázal na tmářství tradicionalistů. Znemožnil sebe i je v přímém přenosu. Vztah mezi vírou a vědou po událostech v Daytonu dál připomínal psy a kočky, ale lidé už začínali ostřeji vnímat, že duchovní pravdy ze svatostánků nemusejí mít definitivní platnost.